Praha – Boj proti dětské leukémii, jednomu z nejzákeřnějších onemocnění, české zdravotnictví opět posouvá dopředu. Díky finanční podpoře se od jara zvýší počet porodnic, které provádějí odběry pupečníkové krve. Z ní se mimo jiné extrahují krvetvorné buňky. Kromě pražské nemocnice Na Bulovce, porodnic v České Lípě a Slaném přibudou další tři až čtyři specializovaná pracoviště. Pro děti s vážným onemocněním krve to znamená jediné – větší šance nalezení vhodného dárce. Tuzemský výzkum a krevní banka patří i přes omezené prostředky ke špičce v mezinárodním srovnání.
Nová naděje u vážných nemocí: Krvetvorné buňky bude odebírat více stanic
Podle ministra zdravotnictví Martina Holcáta dá ministerstvo zdravotnictví na rozšíření odběrových míst až 5 milionů korun. Zakladatal české banky pupečníkové krve Petr Kobylka to pokládá nejen za finanční dar, ale hlavně za vyjádření podpory k dalšímu vývoji české hematologie. „Dává nám to silné argumenty, abychom se snažili dále získávat peníze od sponzorů, kteří jsou hlavním zdrojem peněz pro naši veřejnou banku,“ řekl.
Centrální registr dárců krvetvorných buněk si totiž na rozdíl od komerčních středisek nedokáže sám vydělat na plnohodnotný provoz. Na soukromých pracovištích si totiž lidé za uložení buněk pro vlastní použití platí, zatímco ve veřejné bance jsou krvetvorné buňky k dispozici každému, kdo je potřebuje. Tzv. štěp představuje necelých sto mililitrů krve, několika dětem ale každý rok takové množství zachrání život. Cena za odebrání, zpracování a uchování v teplotě minus 196 stupňů Celsia vychází na 25 tisíc korun za jeden štěp. V české Bance pupečníkové krve jich je přes 4 000.
Český registr dárců krvetvorných buněk (informační leták)
I přes dlouhodobé finanční problémy patří tuzemská Banka pupečníkové krve do nejlepších na světě. Kvalitou štěpů se ČR celosvětově umísťuje v první desítce států, v počtu štěpů na obyvatele patří na 14. místo. Aktuálně je v české bance přes pět tisíc štěpů darované krve. Pro lepší shodu s nemocnými by jich ale bylo potřeba daleko víc.
Kvůli finančním problémům v posledních letech musela krevní banka počet spolupracujících porodnic omezit, díky příspěvku ministerstva se to nyní má změnit. „Jsem, rád, že po několika letech, kdy byl program utlumován, zase nabírá dech díky příspěvku ministerstva,“ prohlásil ředitel pražského Ústavu hematologie a krevní transfúze (ÚHKT) Petr Cetkovský. Dodal, že při hledání dárce je zásadní příbuzenstvo: první volba padne vždy na příbuzného dobrovolníka, druhá na nepříbuzného dárce, až další šancí je pupečníková krev.
Petr Cetkovský, ÚHKT:
„Jedním z nejdůležitějších alternativních zdrojů kmenových buněk je pupečníková krev. Obrovskou výhodou je, že je vyšetřena a dá se prakticky ihned použít.“
GALERIE
videogallery_396129
Transplantace pupečníkové krve trvá zhruba půl hodiny a laik jí snadno zamění za běžnou krevní transfúzi. Zdánlivě jednoduchý zákrok je přitom pro malé pacienty často jedinou nadějí na záchranu. Transplantaci kmenových buněk z pupečníkové krve provedou například motolští lékaři asi čtyřikrát do roka.
První transplantace pupečníkové krve na světě byla ve Francii. ČR se připojila jako osmý stát na světě k programu budováním vlastní Banky pupečníkové krve v listopadu 1994 při ÚHKT. Po dalších deset let to byla jediná taková banka ve východním regionu. V současnosti je plně zapojena do sítě mezinárodních registrů. Českým pacientům tak jsou dostupné štěpy ze zahraničí a naopak.
Pupečníková krev - od nového života k záchraně dalšího
Krvetvorné buňky jsou z pupečníkové krve odebrané při porodu z pupečníku (placenty). Nevýhodou tohoto štěpu je malé množství potřebných buněk. U nás se proto využívá nejvíce při transplantacích u malých dětí.
Transplantace krvetvorných buněk (kostní dřeně) spočívá v nahrazení nemocných krvetvorných buněk pacienta buňkami zdravými. Aby mohla být transplantace úspěšná, musí se dárce a pacient co nejvíce shodovat v systému tkáňových HLA znaků (Human Leukocyte Antigen). Vhodný dárce se zpravidla nejprve hledá mezi příbuznými. Největší pravděpodobnost shody je mezi sourozenci. V případě, že se dárce v rodině nenajde, začíná se vyhledávat mezi nepříbuznými dárci v databázi registru.
Dárcovské buňky se pak získávají odběrem přímo z kostní dřeně nebo separací z periferní krve. V určitých případech mohou být zdrojem buněk pro transplantaci buňky pupečníkové krve. Získané krvetvorné buňky se na první pohled neliší od krve a pacientovi se podají do žíly jako běžná transfúze. Buňky se pak krevní cestou dostanou do kostní dřeně, kde se uchytí, začnou se množit a po určité době obnoví krvetvorbu.
Zdroj: www.darujzivot.cz