Praha - Na podzim 1918 se v severní Itálii odehrála jedna z největších sérií bitev první světové války. Vyvrcholila střetem na Piavě. Proti sobě tehdy stáli čeští legionáři i jejich krajané v rakouských uniformách. Ještě v posledních dnech konfliktu tak padly desetitisíce vojáků. Při 95letém výročí krvavých bojů památku legionářů uctili potomci tehdejších bojovníků.
Na italské Piavě před 95 lety stáli Čechoslováci proti Čechoslovákům
Na řece Piavě v severní Itálii se italským vojskům spolu se spojenci podařilo zastavit ofenzívu rakouských vojsk. Do bojů se od poloviny roku 1918 zapojily i československé jednotky. Ty byly oficiálně založeny dohodou mezi italskou vládou a Národní radou Československa v dubnu 1918. První z nich vznikaly pouze jako výzvědné oddíly, později se přeměnily v československou divizi a nakonec v armádní sbor.
Součástí severoitalských operací byly i boje v alpských horách. Když do zákopů na kótě Doss Alto napochodovali čeští a slovenští legionáři, snažila se usilovně rakousko-uherská armáda dobýt jejich pozice zpět. „Za každého zajatého Čechoslováka slibovali rakouští velitelé vojákům domovenku a příplatek 1000 korun,“ říká badatel Jaroslav Karas. Legionáři nakonec své pozice uhájili a z vítězné bitvy na alpské kótě, při níž se bojovalo muž proti muži, se stal jeden z pilířů tradic meziválečné československé armády.
Karel Linhart se na místa, kde jeho otec bojoval, vydal při 95letém výročí bitvy. Pozůstatky bojů jsou tu k vidění dodnes. „Dopadl dobře. Po válce se dostal do Čech a dostal trafiku jako listonoš na Slovensku,“ popisuje osud svého otce potomek jednoho z legionářů. V italských Alpách se však vzpomínalo se i na ty, kteří takové štěstí neměli. Do rukou Rakušanů padlo na celé frontě přes padesát legionářů, v drtivé většině končili jako zrádci na popravišti.
GALERIE
Účast československých legionářů v Itálii zdroj: ČT24
Během první světové války sloužilo v československých legiích, které bojovaly po boku států Dohody proti centrálním mocnostem, v Rusku, Itálii, Francii a Srbsku celkově zhruba 100 000 mužů.
Dobrovolnické jednotky československých vojáků působily v Itálii v letech 1917 až 1918. Kromě bitvy na kótě Doss Alto se na rakousko-italské frontě účastnily i řady dalších náročných bojů. Z celkem asi 20 000 legionářů jich více než 600 padlo.
Ilustrační foto
Italové na československé legionáře nezapomínají. Jejich hroby udržují ve vzorném pořádku a na pietu přišlo kolem stovky lidí. Popravy na vlastní oči viděl i Zanardo Candido. „Oběsili jednoho po druhém, nikdo nic neříkal, jen jeden zvolal – ať žije Itálie!“ vypráví zřejmě jediný žijící pamětník, kterému je nyní 102 let. Ostatky popravených byly s několika dalšími popravenými italskými legionáři převezeny a pohřbeny na Olšanech v roce 1921.
Legionáři měli kvůli krátkému nasazení „pouze“ desítky obětí. V mnohem větším počtu tu ale Češi a Slováci bojovali a umírali v rakouských uniformách. Jejich počty se odhadují až na desítky tisíc. Kde přesně padl prastrýc Vladimíra Ježka se dodnes neví. Potomek mu alespoň symbolicky zapálil na hřbitově v Salgaredu. „Byl u jezdectva, což byla složka té armády, která byla rychlá, ale taky rychle zranitelná,“ přemítá Ježek.
Ilustrační foto
V zákopech vojáci zůstávali ještě několik dnů po 28. říjnu, kdy vzniklo samostatné Československo. A kvůli nedorozumění s termínem příměří se poslední den války nakonec ocitli v zajetí. „Itálie se zmocnila přes 300 tisíc rakousko-uherských zajatců. Ti se pak domů dostávali až třeba s dobrovolnickými jednotkami,“ vysvětluje Tomáš Kykal z Vojenského historického ústavu. Do nové vlasti se poslední českoslovenští bojovníci z italské fronty vrátili v prosinci 1918.
Střet na Piavě (zdroj: ČT24)