Zdravotní sestra, kterou policie vinila z údajného vraždění pacientů – aby soud nakonec konstatoval, že je žena nevinná – se soudí se státem. Chce čtyři miliony korun. Z toho je 1,9 milionu za ztížení uplatnění, zbytek za nezákonné rozhodnutí o trestním stíhání či náhrada ušlého zisku a nákladů na znalecké posudky. Žalované ministerstvo spravedlnosti nezpochybňuje samotný nárok na odškodné, ale výši požadované částky.
Zdravotní sestra z Rumburku se soudí o miliony za to, že neprávem strávila rok v cele
UDÁLOSTI: Soud rozhoduje o výši odškodnění Věře Marešové (zdroj: ČT24)
Odškodnění od státu Věra Marešová již získala, z požadovaných pěti milionu jí však ministerstvo spravedlnosti přiznalo pouze jeden. Z toho bylo 272 tisíc za nezákonné rozhodnutí o trestním stíhání. O zbytku tak musí rozhodnout soud. Před zahájením soudního řízení poznamenala, že za hlavní újmu pokládá to, jak trestní stíhání zhoršilo její psychický stav.
Ministerstvo nárok neprávem stíhané a vazebně vězněné zdravotní sestry nezpochybnilo, dramatický rozdíl mezi požadovanou a vyplacenou sumou spočívá především v ocenění ztížení společenského uplatnění a výpočtu přiměřeného finančního zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.
Právní zástupce ministerstva Michal Sladký uvedl, že není zcela zřejmé, jak dospěla autorka posudku o ztížení uplatnění k částce 1,9 milionu korun. Míní také, že není zjevná ani příčinná souvislost mezi zdravotním stavem a trestním stíháním. Navrhl proto, aby soud znalkyni Alenu Gayovou při příštím jednání vyslechl, což se také stane.
Projednávání žaloby bude pokračovat v květnu. Soudkyně plánuje vedle znalkyně vyslechnout také Marešovou a její dceru. Právnička Marešové navrhla také výslech ženy, která s její klientkou sdílela vazební celu, či zástupkyně vedení rumburské nemocnice.
Čtrnáct měsíců ve vazbě, osvobozující rozsudek a obvinění znalců
Případ rumburské zdravotní sestry se od prvního osočení po osvobozující rozsudek táhl rok a půl. Začal v létě 2014, když ve zdravotnickém zařízení zemřela sedmdesátiletá žena. Jeden z lékařů zjistil, že měla v těle vysokou hladinu draslíku, který podle něj způsobil osudnou srdeční arytmii. Vedení nemocnice pak podalo na sestru, o které se domnívalo, že pacientce draslík podala, trestní oznámení.
Asi po dvou měsících policie sestru Marešovou obvinila. Od srpna do září 2014 a potom znovu od listopadu až do prosince následujícího roku byla žena ve vazbě. Policisté se zatím začali zabývat i dalšími úmrtími v Lužické nemocnici, státní zástupce hovořil o jedenácti případech. Nakonec vyšetřovatelé obvinili Marešovou z šesti vražd.
Samotné soudní projednávání případu začalo v létě 2015 a skončilo v lednu 2016 osvobozujícím rozsudkem, žalobce neuspěl ani u vyšších instancí. Obžalobu, podle které zdravotní sestra dávala pacientům v Lužické nemocnici draslíkovou infuzi, aby si ulehčila práci, soud odmítl a zpochybnil také posudky, o které se opírala. Tvrzení, že byl draslík příčinou smrti, zpochybnily další posudky včetně revizního, nakonec skončili před soudem sami autoři posudku použitého v obžalobě.
Závěry o údajném vraždění draslíkem zpochybnil posudek obhajoby i autor revizního posudku s tím, že úmrtí pacientů byla očekávatelná. Revizní posudek zároveň označil provedení pitvy pacientů za odbyté. Konstatoval, že vysoká hladina draslíku, kterou znalci označili za příčinu smrti, mohla naopak souviset se změnami vnitřního prostředí organismu po smrti.
„Křivka EKG nasvědčuje podání vysoké dávky draslíku,“ zaznělo rovněž před soudem od spoluautora revizního posudku.
- Na základě prvního znaleckého posudku byla Věra Marešová obžalovaná. Soudní znalec tehdy řekl, že ze zdravotních záznamů je jasné, že pacienti zemřeli po podání vysoké dávky draslíku.
- Druhý posudek si nechala udělat obhajoba. Podle jejího soudního znalce byli pacienti ve velmi špatném zdravotním stavu, a proto zemřeli.
- Soud si proto nechal udělat ještě třetí, takzvaný revizní posudek. V něm znalci potvrdili, že smrt pacientů byla očekávatelná, a první posudek obžaloby označili za diletantský.
Věra Marešová nicméně strávila celkem čtrnáct měsíců ve vazební věznici a vyslechla návrh žalobce, aby za mřížemi pobývala i po zbytek svého života. Její případ se navíc stal velkým zpravodajským tématem, medializací případu ostatně Marešová rovněž zdůvodnila svoji žádost o odškodné.