Svět si připomíná hrůzy holocaustu. Nenávistné ideologie jsou nemoc, řekl Vondráček

Z podceňované jiskry nenávistných ideologií, které vedly k vyhlazování obyvatel odlišného původu či víry, může vzniknout nezvladatelný požár. Na shromáždění v předvečer Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti to prohlásil předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO).

„Největší hrozba ideologií s obdobnými důsledky je to, že přichází pomalu, plíživě a nenápadně. Jako u nemoci je třeba začít bojovat už s prvními příznaky, protože po rozvinutí nákazy už je léčba náročnější a vyžaduje někdy i drastické zákroky,“ prohlásil šéf dolní komory. Nejlepší je podle něj prevence, k níž patří i připomínání si obětí nacistického vyvražďování židovského obyvatelstva.

„Nacisté dovedli ke zrůdné dokonalosti něco, co může znovu propuknout kdykoliv a kdekoliv,“ uvedl předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) s poukazem na etnické čistky v některých částech světa. „Fanatismus existuje pořád, společnost je rozdělena čím dál víc,“ dodal.

Podle něj je popírání holocaustu nebezpečné a je třeba nebýt lhostejný. Hlavním poselstvím holocaustu je podle bývalého vězně nacistického vyhlazovacího tábora v Osvětimi Tomáše Radila úkol zastavit podobné vyhlazování a nedopustit, aby se opakovalo.

Duka připomněl sporné kroky organizace UNESCO

Setkání bylo podle pražského arcibiskupa Dominika Duky také vyjádřením nesouhlasu s růstem antisemitismu v části západní Evropy a „teroristickými útoky, které jsou v duchu politické korektnosti bagatelizovány či zamlčovány“. Nestačí projevy solidarity v době, kdy i významné organizace typu UNESCO vydávají antijudaistická prohlášení, uvedl Duka. Svůj projev zakončil židovským pozdravem „šalom“.

Předseda Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma upozornil na výzvy některých současníků k likvidaci spoluobčanů jiné víry a národnosti. Podle něj i proto Česko musí zůstat členem svobodného světa, demokratického Západu.

Tradiční setkání v Senátu uspořádaly Federace židovských obcí v ČR a Nadační fond obětem holocaustu. Součástí byla výstava s názvem Za hranice povinností - diplomaté ocenění titulem Spravedlivý mezi národy, kterou připravilo izraelské velvyslanectví v České republice.

Je to jen výročí, antisemitismus v Evropě zatím sílí, varuje ředitel židovského muzea

Jak ovšem podotkl ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát v Interview ČT24, připomínání holocaustu se v současnosti zužuje na připomínku výročí – jednoho z mnoha. „Jiná věc je, jak se vědomí skutečností, s nimiž výročí souvisí, promítá do každodenního života. V tomto ohledu zdaleka není vše v pořádku,“ podotkl.

Připomněl, že holocaust byl vyústěním toho, že se ve 30. letech dostal v Německu k moci Adolf Hitler a za jeho vzestupem stálo několik okolností – nejen jeho charisma a nenávistná ideologie, ale i hospodářská krize a také společenská situace v Německu po porážce v první světové válce. Dnes přitom podle Pavláta antisemitismus sílí a „nejsou učiněny žádné účinné kroky proti takovým projevům“.

Leo Pavlát v Interview ČT24: Prohlášení politiků zaznělo mnoho, ale účinný konec antisemitských projevů není (zdroj: ČT24)

Ředitel židovského muzea spatřuje u novodobého antisemitismu tři pilíře. Jednak jde o krajně pravicový, neonacistický antisemitismus, který vychází z myšlenky židovského spiknutí za účelem ovládnout svět. Další je tzv. importovaný antisemitismus, který přichází z islamistického prostředí. Za nebezpečný ale Pavlát považuje i levicový či intelektuální antisemitismus postavený na kritice státu Izrael.

„Extrémní levice si z Izraele udělala hlavního nepřítele, obviňuje ho z největších hříchů, apartheidu, rasismu, kolonialismu. Pak je tady hnutí, které je živé na univerzitách. Vede třeba k tomu, že ve Velké Británii jsou bojkotováni izraelští akademici, jsou rušena představení izraelských umělců. Je to skutečnost, která se nedá zdůvodnit ničím faktickým,“ popsal.

Den památky obětí holocaustu připomíná 27. leden 1945, kdy byl osvobozen koncentrační tábor Osvětim na jihu Polska. Mezi lety 1940 až 1945 v Osvětimi zahynulo 1,1 milionu lidí, většinou Židů. K vězňům osvětimského tábora patřilo také 50 tisíc československých občanů, z nichž přežilo asi šest tisíc.