Praha – Před 22 dny vtrhlo komando na Úřad vlády a pozatýkalo tři exposlance ODS i šéfku kanceláře premiéra Janu Nagyovou. Policisté zasahovali i na ministerstvu obrany a v sídlech lobbistů Romana Janouška a Ivo Rittiga. První reakce veřejnosti byl šok, který vystřídalo napjaté očekávání, co bude dál. Po třech týdnech je možné říci, že úleva z toho, že konečně nastala éra „padni komu padni“, se nekoná.
Experti: Obroda po „velkém zátahu“ nepřichází, společnost spěje k radikalizaci
„Na první tiskové konferenci po rozjetí kauzy to vypadalo, že tu máme největší aféru v historii České republiky. A její výsledek je, že z toho nebude vůbec nic, kromě obrovské pachuti,“ obává se politolog Ladislav Mrklas. Zatýkání exposlanců bylo podle něj spíš teatrální než založené na skutečně promyšleném procesu, proto nakonec vyznívá do ztracena.
Naštvaní jsou všichni - každý pro něco jiného
Společnost je rozdělena a s vývojem událostí není spokojen nikdo. Ti, kteří tleskali Ištvanovu kroku, jsou rozezezleni z rozhodnutí Nejvyššího soudu, který nedovolil státním zástupcům pokračovat a nařídil politiky zase propustit. Navíc se zdůvodněním rozporovaným mnohými zástupci justice.
A pak jsou tu ti, kteří od počátku tvrdí, že Ištvanův zátah se vůbec neměl odehrát. Nejen proto, že označit trafiky pro poslance za trestný čin je podle nich přinejmenším sporné. Ištvangate – jak ji označil expremiér Nečas – totiž hlavně naznačila něco jiného: že na skutečné hybatele korupce a zásadní korupční kauzy, ke kterým patří například kauza Gripenů nebo akce podobné stavbě tunelu Blanka, „jen“ odvaha policistů a státních zástupců nestačí. Jinými slovy: česká policie a justice na ně zřejmě stále nedosáhne.
V exkluzivním průzkumu pro ČT na počátku loňského roku odpovědělo 76 procent respondentů, že vláda Petra Nečase dost neusiluje o to, aby byly vyšetřeny velké případy tunelování, rozkrádání a korupce. Čtyři pětiny národa bylo toho názoru, že se vládě nepodaří míru korupce nijak výrazně snížit. Přitom pro 90 procent obyvatel je korupce jeden z největších problémů země.
Státní zástupce Ivo Ištvan
Síla nebo slabost ?
„Oni prostě nejsou schopni žádné mafiány ani korupčníky chytit, a protože vědí, že jsou lidé frustrovaní z politiky a existuje společenská poptávka, vrhli se na nejsnadnější terč, který tu je – na ústavní činitele a politiky,“ řekl v posledním rozhovoru pro časopis Týden Petr Nečas. Jeho slovní výpad směrem k represivním složkám státu je do jisté míry pochopitelný, neboť se sám stal jejich terčem. Proto je nutné jeho slova brát s rezervou.
To, že policie a státní zástupci spíše než sílu předvedli svou slabost, si ale nemyslí sám. „Politici jsou často jen loutky,“ začíná politolog Josef Mlejnek a pokračuje. „Hlavní problém je, že v zákulisí veřejného života a politiky je řada jedinců, skupin, ale třeba i nadnárodních korporací, které mají takové prostředky, že dokáží velmi silně ovlivňovat rozhodování politiků.“ Podle něj proto justice zaměřením na politiku, a ne na skutečné loutkovodiče – bohaté firmy a významné jednotlivce – stále nezamířila na pravý cíl.
„V tomto případě se směřování na ty korupčníky nějak nepovedlo. Zůstali úplně mimo. K tomu zacílení na politiky skončilo napůl v písku a je otázka, jestli to není tím, že je to celé špatně a neadekvátně pojato,“ dodává politiolg Bohumil Doležal.
Jednodušší = rychlejší
Typickým příkladem je podle Nečase i kauza Opencard. Jediné obvinění míří na bývalé radní z éry primátora „čističe“ Bohuslava Svobody (ODS). Přitom lidé spojení s firmou Haguess jako dodavatelem karty, kteří podle něj na pražském Dopravním podniku za éry jeho předchůdce Pavla Béma léta parazitovali, zatím spravedlnosti unikají. Pražská žalobkyně Dagmar Máchová otevřeně přiznala, že je to proto, že trestný čin spáchaný radními z éry Bohuslava Svobody je prostě jednodušší odhalit a vyšetřit.
Kauza Opencard
Policie obvinila deset členů rady, kteří zadali zakázku v režimu jednacího řízení bez uveřejnění - tedy rovnou společnosti Haguess. S ní uzavřeli v roce 2012 dvě nové smlouvy na podporu systému celkem za zhruba 74 milionů korun. Neuvedli přitom žádný důvod, proč zakázku veřejně nevypsali. Později dodali, že jako výhradní držitel licencí mohl Haguess jediný práci vykonávat. S tím někteří odborníci nesouhlasí - v té době už ale firma dlouho na Opencard vydělávala, protože smlouvy na její provoz a spojené služby měla z dřívějších let. Kritizovaný projekt stál asi 1,25 miliardy korun.
Volání ulice?
Zatýkání politiků - jde o usekávání chapadel korupční chobotnici nebo jen krátkodobé ukojení touhy lidu po krvi? „Proti korupci je nutno bojovat, ale tento případ byl vykonán spíše na jakousi společenskou objednávku. Veřejnost si žádá hlavy. Aby někoho vyhodili, zadrželi a aby to byl pokud možno papaláš,“ myslí si politolog Bohumil Doležal. Vyhovět takové poptávce je ale nebezpečné. Paradoxně to může společenské atmosféře více ublížit než pomoci.
Pachatel
„Jeden krok za druhým prohlubuje zklamání. Myslím si, že v české společnosti dnes existuje veliká poptávka po boji s korupcí, přičemž ale existuje jen velmi malá znalost toho, jak to vlastně chodí,“ říká Mrklas. Veřejnost podle něj právem očekávala, že když policie přijde s obviněním, přinese také konkrétní viníky, s jejichž odsouzením nebude problém.
Určitou výjimku představuje uvěznění exhejtmana Davida Ratha. Postup represivních orgánů byl zpočátku kvitován. Ale i tady dochází ke změně. Rok poté, kdy je tento politik stále držen ve vazbě, aniž by veřejnost chápala důvody takového postupu, je už jeho případ mnohými vnímán jako ovlivněný politickým bojem.
Společnost je totiž vinou dosavadní praxe také podezíravá a na fakta nahlíží podle svého politického zakotvení. A tak, i kdyby byl teď zatčen i premiér Petr Nečas, žádnou katarzi by to podle politologa Mlejnka nepřineslo. „Část pravicových voličů si řekne, že to byl nějaký komplot. A levicoví se utvrdí v tom, že ti lumpové jsou jen pravicoví politici,“ vysvětluje Mlejnek. Podle něj by se ti, kteří volají po potrestání korupčního jednání, takovým zatčením uspokojili jen nakrátko. Hybatelé věcí v pozadí totiž zůstávají volní.
Ivo Rittig a Roman Janoušek
Neuspokojení občané – prostor pro radikalismus
Dlužno dodat, že frustraci veřejnosti nezpůsobila jen policie a státní zástupci: některé případy, na kterých pracovali léta, ze dne na den zmizely například při vyhlášení amnestie Václavem Klausem. „Už tam se ukázalo, že lidé, kteří páchali trestnou činnost například při privatizaci, jsou díky ní beztrestní,“ připomíná Jiřina Dienstbierová ze sdružení Vraťte nám stát. Amnestie zastavila stíhání celkem 904 obviněných a zahrnula některé rozsáhlé hospodářské kauzy s miliardovými škodami, například Progres Investu a H-Systemu
Krátce poté, co polevilo rozhořčení z amnestie, veřejnost sleduje, jak soudy tápou v tom, co je vlastně legální a co není. To vše může vytvořit potenciálně nebezpečnou třaskavou směs, která by mohla otřást celou společností. „Lidé nakonec zvolí nějakého populistu, který nabídne jednoduchá řešení a náš systém liberální demokracie se může hodně rychle zvrhnout do autoritářského, který bude mít ve štítu boj proti korupci, ale v souhrnu bude směřovat k omezení svobod a k politickému stíhání oponentů,“ obává se zástupce iniciativy Rekonstrukce státu Matěj Hollan.
Není přitom hned nutné vidět druhou Severní Koreu. Kvůli nespokojenosti občanů s bojem proti korupci a další trestné činnosti může Česko snadno sklouznout na radikální maďarskou či ukrajinskou cestu.
„Akce jakkoliv dobře myšlená byla nesena snahou vyjít vstříc veřejné poptávce a ta není ve všem všudy neproblematická. Ať uspěje nebo ne, zmíněné nálady a frustrace ve společnosti ještě posílí,“ uzavírá Doležal.