Případy soudkyně Králové: Antisemitský novinář, galerista Novotný i odebrané Čepro

Helena Králová sehrála rozhodující roli v mnoha veřejně sledovaných kauzách, které se často táhly léta. Odvolací soud jí dokonce několik kauz odebral. Šlo například o případ s Janou Nečasovou a Vojenským zpravodajstvím. Králová nyní čelí dvěma kárným žalobám, což v pátek vyústilo v rozhodnutí ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), který ji dočasně zprostil výkonu funkce soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1.

Video Události
video

Ministr Pelikán podal kárnou žalobu na soudkyni Královou

Dnes šestašedesátiletá soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 figurovala na seznamu soudců a státních zástupců, kteří bývali před revolucí členy KSČ, jejž zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti v roce 2011. Ministerstvo ovšem mělo tehdy kvůli seznamu potíže, protože vyšlo najevo, že někteří uvedení příslušníci justice nebyli členy komunistické strany, nýbrž kandidáty na členství, a další se o členství vůbec nesnažili. 

Sama Helena Králová působila před rokem 1990 u soudů v Chebu a Karlových Varech. V roce 1990 se dostala do Prahy, figuruje na dobovém seznamu soudců nově zvolených Českou národní radou v kategorii bývalých soudců, kteří se vraceli do justice.

V 90. letech soudila mimo jiné šéfredaktora časopisu Politika Josefa Tomáše, který před soudem stanul kvůli článkům, které byly podle obžaloby antisemitské a oslavovaly fašismus. Mimo jiné publikoval seznam 168 „Židů a židovských míšenců v současné kultuře“. Prokurátor jej obžaloval také za šíření poplašné zprávy kvůli článku s názvem „Reálná hrozba občanské války“ o možnosti konfliktu Československa s Maďarskem.

Helena Králová se případ nejprve pokusila vyřešit soudním příkazem. Novinář však s ročním vězením, které mu tak hrozilo, nesouhlasil a trval na plnohodnotném řízení. Nakonec dostal sedmiměsíční podmínku a zákaz publikace na dva roky (za šíření poplašné zprávy však odsouzen nebyl, pouze za hanobení národa, rasy, přesvědčení a podněcování k národnostní a rasové nenávisti).

Šéfredaktor týdeníku Politika Josef Tomáš před zahájením líčení

Zdroj: ČTK
Autor: Jaroslav Hejzlar

Na přelomu tisíciletí rozhodovala soudkyně Králová také v kauze Thorges, kdy před obvodním soudem stanulo devět taxikářů obžalovaných z toho, že ovládli lukrativní stanoviště v Praze, vybírali poplatky za stání na nich a taxikáře, kteří nechtěli platit, vydírali. Králová tehdy poslala čtveřici obžalovaných do vězení, jednomu udělila podmínku a další čtyři osvobodila. Byla to první široce sledovaná kauza soudkyně Králové, ve které městský soud její verdikt zrušil a případ jí vrátil. Vytkl jí nepřesnost a neúplnost zjištění, některé právní úvahy obvodního soudu označil odvolací tribunál za vadné a nepřezkoumatelné.

Podobný „ping-pong“ s městským soudem přinesl Heleně Králové případ někdejšího ředitele Správy železniční dopravní cesty Jana Komárka obžalovaného z uzavření nevýhodných smluv na nákup elektřiny. Králová jej dvakrát osvobodila. „Skutek se stal, ale není trestným činem,“ znělo napoprvé stručné odůvodnění rozsudku. Velmi stručná ústní zdůvodnění nebyla u Heleny Králové ojedinělá, prakticky bez zdůvodnění vyřkla i první osvobozující rozsudek nad Janou Nečasovou a spol.

V případě Komárka městský soud osvobozující verdikt odmítal a případ soudkyni Králové opakovaně vracel. Napotřetí odešel Jan Komárek od obvodního soudu s dvouletou podmínkou s odkazem na to, že je vázána právním názorem nadřízené instance. Případ ale opět skončil u městského soudu a ten bývalého šéfa SŽDC naopak osvobodil.

Bývalý generální ředitel Správy železniční dopravní cesty Jan Komárek
Zdroj: isifa/Lidové noviny
Autor: Tomáš Hájek

Případ kolem Jany Nečasové a zneužití Vojenského zpravodajství pražský městský soud nakonec letos v lednu Králové odebral. Soudkyně Nečasovou i obžalované zpravodajce dvakrát zprostila obžaloby, městský soud ale její verdikty vždy zrušil. Po druhém zrušení rozsudku nařídil výměnu soudce. 

Vrcholem sporů s nadřízeným soudem byl – vedle kauzy Vojenského zpravodajství – případ obchodů s palivem, ve kterém byli bývalý ředitel Čepra Tomáš Kadlec a někdejší obchodní ředitel téhož podniku obžalováni, že státní firmě způsobili více než čtvrtmiliardovou škodu. Soud začal rozhodovat v roce 2011 a dodnes není kauza u konce. Opakovaně si ji vyměňoval obvodní soud s městským soudem, který nakonec rozhodl, že případ Králové – jež bývalé šéfy Čepra opakovaně osvobozovala – odebere.

Další sledované případy, ve kterých Helena Králová rozhodovala, přinesly méně kontroverzí. V prvním desetiletí nového století se na její stůl dostala obžaloba galeristy George Novotného, o němž tvrdil státní zástupce, že vydíral bývalého ředitele televize Nova Vladimíra Železného. Šlo o dopis, ve kterém Novotný požadoval sto tisíc dolarů a milion korun za to, že nezveřejní informace o údajných Železného machinacích s uměleckými předměty a obrazy. Bez týdne po čtyřech letech od doručení obžaloby vyřkla soudkyně verdikt, podle kterého byl Novotný vinen. Dostal tehdy dvouletou podmínku, šlo ovšem o souhrnný trest ještě za krácení daní při dovozu obrazů ze zahraničí, ve kterém byli odsouzeni jak Novotný, tak i Železný.

Soudkyně Králová tehdy zdůvodnila verdikt tím, že od spáchání zločinů tehdy již uplynulo mnoho let, vyšším věkem George Novotného a tím, že se kromě trestných činů, které souvisely s obrazy, ničeho jiného nikdy nedopustil.

V tomto desetiletí rozhodovala Helena Králová mimo jiné o zakladateli umělecké skupiny Ztohoven Romanu Týcovi, který se dostal do konfliktu se strážníky. Usoudila, že nešlo o trestný čin, případ skončil na radnici, aby úředníci posoudili, zda šlo o přestupek. „Její“ byla i kauza bývalého velvyslance v Thajsku Milana Sedláčka a dalších dvou lidí obžalovaných ze zneužití pravomoci a podvodu při uzavření tří smluv na marketingové akce kolem česko-asijského fóra 2009, které zprostila obžaloby. Soudkyně Králová osvobodila i někdejšího ministra a velvyslance v Austrálii Juraje Chmiela, kterého žaloba vinila z porušení zákona o veřejných zakázkách.