Participativní rozpočet: Zaklínadlo posledních let využívá čím dál více radnic

Stále více měst umožňuje svým občanům rozhodovat o využití části peněz ze svého rozpočtu. Počet radnic využívajících takzvaný participativní rozpočet se oproti loňsku více než zdvojnásobil a nyní jich je 22. A rozvíjí se i další možnosti zapojení občanů, které pro ně mohou být přitažlivější než účast na zasedání zastupitelstva.

Lidé mohou hlasovat třeba pro výstavbu dětského hřiště 

Zdroj: ČT24 Autor: Luboš Sušil

Druhým rokem o využití části rozpočtu hlasují třeba obyvatelé Ostravy-Jih. Občané mají pro své projekty opět přidělených pět milionů korun. „V současné době máme uzavřen příjem návrhů. Teď se jimi budou zabývat pracovníci úřadu a posuzovat je z hlediska toho, zda jsou reálné a nekříží se s plány rozvoje obvodu. Snažíme se však, aby i ty návrhy, které mají nějaký háček, nespadly takříkajíc pod stůl. Společně s autory návrhu budeme hledat náhradní řešení,“ říká koordinátorka projektu Společně tvoříme Jih Jana Mecnerová.

O projektech pak budou obyvatelé hlasovat. Vloni se jich zapojily téměř čtyř tisíce a rozhodly například o zakoupení dvaceti senior linek pro osamělé seniory nebo výstavbě dvou dětských hřišť ve Výškovicích.

Participativní rozpočet využívají třeba i ve Žďáře nad Sázavou, Chomutově, Rumburku, Semilech nebo v městských částech Prahy. „Dobrým příkladem je Praha-Zbraslav, kde se do výběru projektů zapojilo dvakrát tolik lidí co v prvním ročníku (de facto to odpovídalo 21 % občanů oprávněných k volbě). Vždy ale záleží na aktivitě místních koordinátorů, úředníků i politiků, jakou pozornost procesu věnují,“ popisuje Vojtěch Černý z organizace Agora CE, která pomáhá s organizací rozpočtů.

„Vyškolíme osobu, která bude celý proces organizovat a vést jednání s veřejností. Připravíme a vyhodnotíme závěrečné hlasování, které rozhoduje o výsledné podobě rozpočtu. Na závěr pomůžeme vyhodnotit, jak to celé proběhlo a jak případně upravit proces do dalšího ročníku. Cílem je, aby v dalších letech naše účast byla již minimální a město vše dovedlo řešit v rámci vlastních kapacit,“ objasňuje Černý činnost společnosti.

Hlasování s negativními hlasy. Klidně i ve škole

Samotné hlasování na mnoha místech zajišťuje organizace Demokracie 21, kterou založil podnikatel a matematik Karel Janeček. V tomto systému mají lidé dva plusové a jeden mínusový hlas. To má hlasujícím dát šanci detailněji vyjádřit své preference. Podle provozovatelů systému se díky negativním hlasům i lépe pozná, v jakých tématech panuje shoda a která jsou naopak kontroverzní.

Průkopníkem ve využívání hlasování systémem D21 jsou Říčany, kde v rámci projektu Řídím Říčany kromě participativního rozpočtu obyvatelé hlasují třeba o tom, jak by měly vypadat polepy na zastávkách (vyhrály tipy na zajímavá místa a památky v Říčanech) nebo které problémy Říčan jsou nejdůležitější (omezení tranzitu kamionů). 

Na tamních základních školách také hlasují žáci o využití části školního rozpočtu. Podle Sue Nguyen z Demokracie 21 se pilotní projekt osvědčil a od podzimu budou mít stejnou možnost žáci z celkem 35 škol po celé republice.

V zahraničí městská hlasování fungují už delší dobu. „Vzorem je pro nás portugalské město Cascais, kde se v prvním ročníku účastnil participativního rozpočtu malý počet lidí a po šesti letech o projektech hlasuje více obyvatel, než volí v komunálních volbách,“ vysvětluje Nguyen, podle které je Portugalsko první zemí na světě, kde plánují zavést hlasování i o části státního rozpočtu.

Janečkův systém D21 využívají třeba i města v Tunisku, Indii nebo americký New York. „Hlasování o participativním rozpočtu tam zajišťujeme už tři roky a letos jsme přesáhli rekordní počet 100 tisíc hlasujících,“ dodává Nguyen. K inspiraci ze zahraničí se hlásí i v Brně, které je prvním statutárním městem u nás, kde zavedli participativní rozpočet na celoměstské úrovni. V listopadovém hlasování obyvatelé vyberou minimálně deset projektů za celkových dvacet milionů korun.

Kapka v moři posilující zastupitelskou demokracii

Podle některých kritiků jsou částky vyhrazené na participativní část rozpočtu tak malé, že nestojí za takovou pozornost. Například ve zmíněném Brně se nejedná ani o dvě desetiny procenta z celkového rozpočtu města.

Milan Jílek, který se na Jihočeské univerzitě zaměřuje na financování samosprávy, možnost zapojení občanů pouvažuje za smysluplný doplněk rozpočtového procesu. „Cílí na jeden z nešvarů zastupitelské demokracie, tedy že se volení zástupci zajímají o preference spotřebitelů veřejných statků, tedy voličů, pouze jednou za čtyři roky. Participativní rozpočet ve své podstatě umožňuje vyjadřovat preference ohledně výdajů rozpočtu častěji, než ve volebních letech,“ vysvětluje Jílek.

Připomíná také jednu důležitou podmínku pro zapojení občanů do práce s rozpočtem: „Tou je transparentnost ve všech fázích páce s rozpočtem. Také v této oblasti je znatelný pokrok (například ‚rozklikávací‘ rozpočty)“. Stále je však podle něj velký prostor pro zlepšení.