V době, kdy si v areálu Dolních Vítkovic v Ostravě desítky tisíc lidí užívaly atmosféru největšího hudebního festivalu v Česku Colours of Ostrava, procházel centrem města průvod asi stovky lidí s hesly. V čele průvodu bubnovali bubeníci, z reproduktorů v dodávce hrálo reggae. „Dollars of Colours“, stálo na hlavním transparentu. „Během posledních let se stal festival megalomanskou akcí, jejíž financování nelze přehlížet,“ uvedla v rozhovoru pro web ČT24 jedna z organizátorek, studentka sociologie Anna Václavíková z iniciativy Probuď domy.
Colours of Ostrava? Nabubřelá paráda s pochybnými financemi, říkají kritici festivalu
Proč jste se k takové akci rozhodli?
Udělali jsme to, abychom upozornili, kdo sponzoruje Colours of Ostrava, společně s penězi z veřejných rozpočtů, kterými v milionových částkách dotuje festival město Ostrava, Moravskoslezský kraj a ministerstvo kultury. Během posledních let se totiž festival stal megalomanskou akcí, jejíž sponzory nelze přehlížet.
Například společnost ArcelorMittal, která je vedle Agrofertu a České spořitelny hlavním sponzorem Colours, se řadí mezi největší průmyslové znečišťovatele ovzduší na Ostravsku. To přitom patří k regionům s nejhorším ovzduším v Evropě. Zní to skoro jako černý humor, že měl ocelářský gigant na festivalu stan Dance for Life, aby ve spolupráci s účastníky vydělal peníze na ochranu ohrožených druhů rostlin a vzdělávací aktivity pro děti ve školkách.
Víte, kolik peněz dal ArcelorMittal festivalu?
Zatím to nevíme. Pořadatelé podrobnosti o jeho financování nezveřejňují. Na webových stránkách Colours of Ostrava se pouze dočtete, že je to ‚multižánrový mezinárodní hudební festival, který se koná v úchvatném prostředí Dolních Vítkovic‘. Také se tam píše, že ‚velké díky patří partnerům, bez kterých by Colours of Ostrava nebyly takové, jaké jsou.‘ A to je kromě programu, historie a kontaktů na pořadatele asi tak všechno.
A v tom vidíme problém. Pořadatelem je soukromá firma Colour Production ředitelky festivalu Zlaty Holušové. Pokud festival dostává dotace z veřejných zdrojů a sponzorské dary od tak vlivných společností, očekávali bychom transparentní informace o jeho financování. Jenže na webových stránkách ani v oficiálních tiskových materiálech Colours nic takového nenajdete.
Průvod Dollars of Colours v centru Ostravy. Aktivisté upozorňují na financování největšího hudebního festivalu v Česku
Začínáme a tohle je jedna z věcí, které se chceme věnovat. Budeme ty informace hledat, ověřovat a potom je zveřejníme. Aby bylo zřejmé, jak festival hospodaří a zda je veřejně prospěšné utrácet za jeho pořádání miliony z městského, krajského i státního rozpočtu. Navíc v situaci, kdy se z původně alternativní kulturní akce stal ohromný komerční podnik, který mezi festivaly nemá v České republice srovnání.
Proto jste při vašem happeningu nesli heslo „přiznejte barvy“?
Ano. Neříkáme, že Colours of Ostrava jsou veskrze špatné. O některých věcech ale pochybujeme a chceme o nich získat informace a otevřít veřejnou diskuzi. Vedlejší aktivitou, která je s Colours spojená, je festival v ulicích, také dotovaný městem i ministerstvem kultury, který nabízí koncerty lidem zdarma.
Jenže na mne to působí tak, že je to rádoby dobročinná akce pro všechny lidi bez rozdílu, ale ve skutečnosti je to jenom marketing velkého festivalu. Pláštík, který má zastřít právě nejasnosti spojené s Colours.
O kterých dalších sponzorech festivalu pochybujete?
O Agrofertu se snad ani zmiňovat nemusím. O tom evidentně nepochybujeme jenom my. Mezi partnery festivalu je však například třeba také firma nenápadného jména Residomo. Dříve to byly OKD Byty, následně RPG Byty a Residomo tak vlastní desítky tisíc bytů z rozprodaného majetku OKD, který za komplikovaných a dosud sporných okolností získal miliardář Zdeněk Bakala.
Známá kauza stále vzbuzuje emoce mnoha obyvatel Ostravy a okolních měst. Těm lidem bylo přislíbeno, že si byty budou moct odkoupit. Investovali do jejich opravy, jenže pak zjistili, že ty byty pravděpodobně jejich nikdy nebudou. Ocitají se v nejistotě, neví, jestli se nájmy nezvýší natolik, že už si byt nebudou moci dovolit. Nemohou mít klid, když pozorují spekulace mezinárodních investorů.
Obyvatel Ostravy každým rokem ubývá. Mladí odcházejí a žádné Colours je nezastaví, i kdyby do nich město dávalo desetkrát více peněz.
Vlastníkem bývalých RPG Bytů prostřednictvím firmy Residomo je jeden z největších spekulantů na globálním trhu s nemovitostmi: firma Blackstone, známá třeba ve Španělsku. Takže Residomo nepřispívá pouze na Colours, ale také ke zhoršování bytové situace a sociálních problémů na Ostravsku. Absurdní situace.
Velká část veřejnosti ovšem vnímá financování festivalu z veřejných zdrojů jinak. Zastává názor, že tím magistrát dělá něco pro lidi, šíří jméno Ostravy do celého světa a ukazuje, že tohle město už není špinavá díra uprostřed Evropy.
Jenže je tady spousta drobných kulturních projektů, které dostávají jen směšné částky. Nebo vůbec žádné. Působí přitom v Ostravě po celý rok. Je jasné, že Colours of Ostrava nejsou jedinou kulturní aktivitou podporovanou z rozpočtu města. Ovšem dostávají absolutně nejvíc. A to výrazně. Velkou akcí také štědře podporovanou městem je například Svatováclavský hudební festival. Dostává mnohem méně než Colours, trvá přitom tři týdny, přivádí do Ostravy a okolí skvělé soubory a interprety klasické hudby a je lidem mnohem dostupnější než Colours.
V tom vidíme další problém. Město utratí za Colours ohromné peníze, ale festival po čtyřech dnech skončí, lidé odjedou a po celý rok je zase centrum třetího největšího města v republice večer a o víkendech prázdné. Obyvatel města každým rokem ubývá. Mladí odcházejí a žádné Colours je nezastaví, i kdyby do nich město dávalo desetkrát více peněz.
Mnohem smysluplnější by totiž bylo, věnovat miliony pro Colours menším aktivitám, které se kultuře v Ostravě věnují po celý rok. Často slýcháváme pejorativní označení, že jsme levičáci. Je to možné. Jenže my chceme, aby město pečlivě zvažovalo každou korunu a hledalo jasný a prokazatelný smysl, do čeho ji vloží. Pokud je tohle levičáctví, tak jo.
Proto název vaši aktivity Dollars of Colours?
Působí to tak, že hlavní zájem je přivést na festival pokud možno co nejvíce lidí, kteří tam utratí spoustu peněz. Výraznou součástí festivalu je stánkový prodej a reklamní aktivity všech sponzorů. Z areálu Dolních Vítkovic se během Colours stává ohromné obchodní centrum, takové opravdu barevné město spotřeby.
Průvod Dollars of Colours. Aktivisté upozorňují na financování Colours of Ostrava
Zboží je však v areálu festivalu většinou mnohem dražší, než je na trhu běžné. V Ostravě by si pivo v restauraci za festivalovou cenu nikdo nekoupil. Jenže v areálu lidem nic jiného nezbývá, a tak na to přistupují a v součtu tam za pivo utratí miliony.
Jsou to jejich peníze. Jejich volba. Pokud se čtyřicet nebo padesát tisíc lidí rozhodne účastnit se festivalu za takových okolností, tak proč ne?
Samozřejmě. S tím se nedá nic dělat. My ty lidi nekritizujeme, jen se ptáme, proč by obří komerční podnik měl dostávat miliony z veřejných rozpočtů. Když se ještě vrátím ke zmíněnému Svatováclavskému hudebnímu festivalu. Koncerty se odehrávají v kostelích po celé Ostravě a okolí a nic takového se tam neděje. Prakticky jediný obchod, který se tam odehrává, je prodej vstupenek.
Nebudu jmenovat drobné čistě nekomerční kulturní projekty v Ostravě, abych je nepoškodila, aby někdo neřekl, že mám na nich třeba nějaký osobní zájem. Ovšem jsou tady i takové, které nedostávají ani korunu a přitom jsou velmi kvalitní. Ono je totiž mnohem jednodušší vrazit miliony do mega akce Colours, než promýšlet smysluplnou dlouhodobou koncepci jak podporovat kulturní aktivity ve městě.
Vy jste někdy na Colours byla?
Několikrát jako malá, ale to si nepamatuji. Před pěti lety, když se se festival odehrál poprvé v Dolní oblasti, se mi to líbilo. Další rok už mi však Colours začaly být nepříjemné. Dnes je to pro mne z hlediska nějakého kulturního prožitku absolutně nezajímavé.
Nepramení vaše aktivity kritizující festival také z toho? Není to osobní averze?
Osobní je to hlavně v tom, že v Ostravě žiji a považuji Colours za nabubřelou parádu, která má zastřít skutečné problémy mého města. Neumím se čtyři dny radovat a pak se zase vrátit do skutečné a problematické reality města, ze kterého lidé utíkají.
Jak si vysvětlujete, že na festival přijedou desítky tisíc lidí a nevadí jim skutečnosti, o kterých mluvíte? Jsou mezi nimi lidé, kteří rozumí hudbě, mají dobré kulturní vzdělání, chodí na diskusní fóra Colours zabývající se globálními tématy… A přitom jim nevadí, že jim nad hlavami létá zářící vzducholoď ArcelorMittal a do noci tancují kolem Agrofert Stage.
Myslím si, že ti lidé vědí, že jsou s Colours spojeny okolnosti, o kterých je možné pochybovat. Například ArcelorMittal skutečně nemá v Ostravě dobré jméno a mnoho obyvatel si to uvědomuje. Jenže návštěvníci festivalu, o kterých mluvíte, to zřejmě berou tak, že si za svou vstupenku nekupují jen tu muziku a ten konzum okolo, ale také ty závažné a smysluplné debaty na diskusních scénách.
Je to přesně ten model kulturního kapitalismu, který se obhajuje tím, že v jediné komoditě je zahrnuto všechno. Že je tam bohužel něco špatně, bez čeho by ovšem nebylo to dobré. To je možná jeden z důvodů, proč se tím moc lidé nezabývají. Prostě si řeknou: ‚Je to tak, jak to vždy bylo. Něco je špatně, něco dobře.‘ A cítí se tím očištěni od skutečnosti, že si to kupují. Jednou rukou je něco ničeno, druhou spravováno. A pak je mnoho lidí, kterým je to prostě úplně jedno.
Vyčítáte jim to?
To rozhodně ne. Nemohu z nějakého etického důvodu vyčítat lidem, že jezdí na Colours. Nechci moralizovat. To v žádném případě. Spousta návštěvníků festivalu chodí celý rok do práce. Mají třeba náročné a těžké zaměstnání, ze kterého jsou unavení. A jsou rádi, že si prostě na festival vezmou dovolenou a jdou si s kamarády užít velkou zábavu. Něco mimořádného, k čemu se jindy nedostanou. To je naprosto pochopitelné.
Je to určitý rituál obnovy. Lidé si řeknou: ‚Tak teď můžeme. Našetřili jsme si na festival, jako na dovolenou, tak si to tam užijeme.‘ A smíří se s tím předraženým pivem, které by je za tu cenu jindy ani nenapadlo koupit. Je to podobné, jako když jedou na zájezd k moři. All inclusive.