Klaus předal týmu pamětní plakety. Jaký byl šéf?

Praha – Člověk s jasnými názory, který však dokázal naslouchat, nechat si poradit a v každodenním shonu poznat maličkosti, zaznívá z nejbližšího okolí prezidenta. Několik desítek hodin před koncem své prezidentské dekády už má Václav Klaus podle svých slov osobní věci sbaleny. Drtivá většina věcí, které z Hradu plánoval odstěhovat, je už podle Klause v sídle jeho nového institutu v zámečku na pražské Hanspaulce. Spolu s ním se s prostorami Pražského hradu pomalu loučí i většina jeho týmu. Prezident jim už stihl také předat pamětní plaketu.

Odcházející hlava státu si v jednom z posledních pracovních dnů udělala čas, aby tak ocenila vedoucího své kanceláře Jiřího Weigla, zástupce kancléře Petra Hájka, ředitele svého sekretariátu Zuzanu Rýcovou a Martina Slaného. Plaketu dostali také šéf protokolu Jindřich Forejt, tiskový mluvčí Radim Ochvat, zástupce ředitele zahraničního odboru Jiří Brodský a ředitel správy Hradu Ivo Velíšek.

Končící prezident uvedl, že „za deset let se mnoho podařilo“. Výčet úspěchů, ale také největších problémů si však prý nechá na čtvrteční televizní projev na rozloučenou. Za největší problém označil „narůstající rozklíženost země a společnosti“. Podle něho je prý napětí ve společnosti stokrát horší než „hospodářská krize, globální oteplování a celá ta Evropská unie“.

Zatímco Jindřich Forejt na Hradě zůstane a pouze vymění nadřízeného, spolu s Klausem odejde například jako dlouholetý spolupracovník Ladislav Jakl. Právě on v médiích nejčastěji vystupoval k otázkám prezidentského úřadu. Klause zná z pracovního hlediska jako málokdo – spolupracuje s ním už téměř 16 let. Na začátku byl přitom pouze telefonát ve vyhrocené době po pádu vlády v roce 1997. Tehdy Jakl pracoval jako novinář a nabídl Klausovi pomocnou ruku. „Zavolal jsem mu a vzkázal, že jestli bude chtít pomoc, ať se ozve,“ popsal Jakl. Do zpětného telefonátu prý uplynula sotva hodina.

Jako šéf politického odboru měl pod sebou poradce, tedy tým lidí, kteří pro hlavu státu prověřují a analyzují zákony. Od prezidenta tak konkrétní úkoly směřují právě přes něj.  „Také mi jí poté odevzdávají a z té práce vyvozuji doporučení pro prezidenta,“ dodává Jakl. Prezident sám se o zprávy, které dostává, zajímá. Jako šéf se prý na rozdíl od svého tajemníka často radí a dokáže změnit názor. Od silných názorů se ale odvíjejí také silné diskuze. „Některé ty diskuse bývají hodně ostré - bouchá se a odchází se od nich od stolu,“ zmínil Klausův tajemník.

Prezident ale v každodenním pracovním kontaktu prý ukazoval hlavně přívětivou tvář. Podle tajemníka dokázal být i přes pracovní vytíženost ke svému týmu pozorný a všímal si běžných problémů. „Je to člověk, který přijde do kanceláře a pozná, že sekretářka má rýmu, jiný účes nebo že někdo ztratil brýle,“ prozradil Jakl.

Se svým týmem prý rád pravidelně chodil na oběd do jedné z restaurací na Pražském hradě. Nyní vymění rozlehlý hradní komplex a také Lumbeho vilu jako své osobní sídlo za zámeček na Hanspaulce. Právě tam bude trvale sídlit jeho institut. Půjde prý o malý tým kolem 5 až 6 lidí, celá instituce ale má ambici být slyšet doma i v zahraničí. „Můj úmysl je de facto jednoznačný, čili práce, činnost, aktivita,“ řekl Klaus loni v březnu.

  • Sídlo Klausova institutu na Hanspaulce zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4446/444526.jpg
  • Sídlo Klausova institutu na Hanspaulce zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4446/444528.jpg
  • Sídlo Klausova institutu na Hanspaulce zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4446/444527.jpg
  • Petr Kellner zdroj: isifa.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3466/346526.jpg

Institut, který Václav Klaus založil se svými syny a hradním kancléřem, dotuje miliardář Petr Kellner. Nejbohatší Čech platí na Hanspaulce nájem a desítky milionů korun dal také na provoz. Klausův institut vznikl oficiálně už minulý rok a stihl dosud vydat dvě knihy. V současnosti chystá vydat další publikaci s Klausovými projevy. Ani na Hanspaulce se ale nebrání tomu, že vážná politická témata občas odlehčí – například letním jazzovým koncertem přímo na zahradě.

Vydáno pod