Hrdinství parašutistů, co zlikvidovali Heydricha, připomíná mobilní hra

Kubiš s Gabčíkem v mobilní aplikaci (zdroj: ČT24)

Přesně před 75 lety - na začátku července 1942 - zrušili nacisti stanné právo na území Čech a Moravy. Okupační úřady ho zavedly po útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Události, které mu předcházely, připomínají filmy, knihy i oficiální akce. A také další hra pro mobily o československých parašutistech - Anthropoid. Kromě Prahy se dá vyzkoušet také ve středočeských Nehvizdech. Nedaleko této obce Kubiš s Gabčíkem seskočili - psal se 29. prosinec 1941.

Úvodní video hry Anthropoid v Nehvizdech - aplikace mapuje první den budoucích útočníků na Heydricha, jejich první kroky v okupované vlasti. Josef Gabčík a Jan Kubiš seskočili v půl čtvrté ráno v Nehvizdech, prvně jmenovaný si při nesnadném manévru zranil nohu.

„Snažíme se, aby hráči prožili to, co se přihodilo Kubišovi s Gabčíkem, když tady seskočili.“ vysvětluje projektový manažer Geofun a spoluator hry Vít Pechanec.

První cesta parašutistů vedla na místní faru v centru Nehvizd, kde zaklepali na jedno z oken. Místní farář František Samek neváhal okamžitě nabídnout pomoc. I právě proto je jeho postava průvodcem mobilní hry.

„Dostali tady nějakou pomoc, neprozradilo se to a následně tedy Nehvizdy nedopadly jako Lidice,“ říká zdejší starosta Vladimír Nekolný (STAN).

Hráči musí plnit různé úkoly. Zabere jim to zhruba dvě hodiny. Aplikace končí u nehvizdského hřbitova na staré cestě k vlakovému nádraží, odkud oba parašutisté na sklonku roku 1941, těsně po seskoku, odjeli do Prahy.

Josef Gabčík a Jan Kubiš byli v tzv. protektorátu necelý půl rok. Povedlo se jim zlikvidovat Reinharda Heydricha. Jejich akce navždy zůstane nejvýznamnějším činem odboje v okupované Evropě.

Popravy generálů, Heydrichovo peklo

Reinhard Heydrich patřil v nomenklatuře nacistického Německa k absolutní špičce. Historik Jiří Padevět označuje architekta holocaustu za druhého muže říše a možného Hitlerova nástupce v případě, že by vůdce zemřel.

„Byl autorem konečného řešení židovské otázky, technologem moci, manažerem zabíjení,“ říká Padevět. „Bylo lhostejné, jestli byl Hitlerem jmenován protektorem v Čechách a na Moravě nebo někde jinde. Ochotně by zabíjel Poláky, Francouze, Holanďany, stejně jako Čechy. Zabíjel by všude, kam by přišel.“

Heydrich nastoupil do Prahy v září 1941 a okamžitě rozpoutal obrovskou vlnu represí. Nechal zatknout předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše a byl to jediný případ z okupované Evropy, kdy nacisté zatkli a popravili předsedu vlády. Historik Padevět připomíná, že Eliáš byl symbol. Prvorepublikový vysoký důstojník, legionář a také spolupracovník odboje.

Krátce po svém nástupu nechal Heydrich popravit rovněž nově zatčené, nebo už dříve vězněné generály. Řada historiků proto zastává názor, že právě poprava generálů a důstojníků armády bývalé Československé republiky mohla být hlavním impulzem k plánování útoku na Heydricha. „Je možné, že se jednalo také o vojenskou pomstu. Vy jste nám zabili vysoké důstojníky, my zabijeme Heydricha,“ vysvětluje Padevět.

„Žádný atentát, útok to byl“ 

Armádní historik Eduard Stehlík uvádí, že v současné době mají vojáci speciálních jednotek nesrovnatelně dlouhou dobu na přípravu k akci. Josef Gabčík s Janem Kubišem měli čas pouze na čtrnáctidenní kurz útočného boje a absolvovali šest cvičných seskoků. Čtyři ve dne, dva v noci.

„Výcvik začínal ve Skotsku, kde byl fyzický trénink, střelba, ukrývání. Odtud se přesunuli do Manchesteru. Tam cvičili někdy po 2. říjnu 1941, kdy pravděpodobně padlo definitivní rozhodnutí o výsadku parašutistických skupin do protektorátu a následném útoku na Heydricha,“ uvádí Eduard Stehlík.

Přestože byl výcvik krátký, šlo o přípravu s nejlepšími specialisty. Byli při tom kapitáni William Ewart Fairbairn a Eric Anthony Sykes, kteří jsou dodnes legendami. „Původně to byli městští policisté v Šanghaji, kde bojovali proti gangům. Později zakládali policejní SWAT týmy,“ říká historik Stehlík. Specializovali se na boj zblízka, na útoky pistolemi v městském prostředí.

Po speciálním výcviku, v prosinci 1941, seskočili Josef Gabčík a Jan Kubiš s dalšími výsadkáři na území okupované vlasti. A také vzhledem k těmto okolnostem upozorňuje Jiří Padevět na všeobecně vžitý výraz „atentát na Heydricha“. Odmítá ho a vytrvale zdůrazňuje, že šlo o předem organizovanou vojenskou akci v době války a důsledně proto používá slovo „útok.“

„Samozřejmě, podle definice slova atentát na Wikipedii se dozvíme, že je to ozbrojený útok většinou na politickou osobu za účelem nějakého politického nebo vojenského zisku,“ sdělil historik v rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2016.

„Nicméně operace Anthropoid byla vojenská akce, byla nařízená vojenským rozkazem. Gabčík s Kubišem byli příslušníky pravidelné armády a provedli podle mého názoru vojenský útok. Výraz provedli atentát začala používat nacistická propaganda, která se rozjela okamžitě po akci. Je příznačné, že komunistická propaganda to takhle převzala. Bohužel se ten výraz používá dodnes,“ říká Jiří Padevět.

obrázek
Zdroj: ČT24

Také výsadkář Karel Čurda, který své kolegy zradil, ve svém udavačském dopise použil stejná slova. „Zastavte pátrání po útočnících, zastavte vraždění nevinných lidí, ježto atentát provedli Gabčík a Kubiš. Gabčík pochází ze Slovenska a Kubiš má na Moravě bratra řezníkem,“ cituje publikace Paměti národa z Čurdova udavačského dopisu.

Čtyři stovky „obyčejných“ Čechů

Přestože šlo o vojenskou akci, účast civilních obyvatel na ní byla obrovská. „Kdyby Gabčík s Kubišem byli sami, útok na Heydricha by se zřejmě nepodařil. Pomoc asi čtyř set vlastenců, kteří se zapojili do plánování a logistické podpory je naprosto zářným příkladem toho, že Češi se nevzdávají, že bojují,“ říká historik Padevět. „Byť bojovali třeba tím, že parašutisty schovali a prali jim košili. Ta zdánlivě obyčejná občanská účast byla nesmírně důležitá.“

  • Atentát měl zásadní vliv na české a slovenské novodobé dějiny. Anglie a Francie po něm zrušily platnost Mnichovské smlouvy. Československá republika se tak v roce 1945 mohla vrátit do svých předválečných hranic.
Vydáno pod