Praha - Průzkumy voličských preferencí jsou už drahnou dobu důležitou součástí předvolebního boje napříč státy a jejich zveřejňování podléhá různě přísným pravidlům. S rozvojem internetu a zejména sociálních sítí, které také mohou posloužit jako barometr nálad anebo plaforma pro politickou agitaci, se výzkumným agenturám uvolňují ruce a předvolební moratoria padají.
Kdo se bojí předvolebních průzkumů
Téměř každé volební klání doprovází debata laické i odborné veřejnosti o podílu průzkumů na výsledku hlasování. Spor se vede zejména o lhůtách pro zveřejňování preferencí a voličských nálad a frontová linie vede mezi zákonodárci a profesionály v oboru. Sociologové a výzkumníci se brání, že jejich závěry nemají fatální dopad na rozhodnutí jednotlivce a moratoria považují za zbytečná.
Jan Hartl, ředitel agentury STEM
„Kampaň lze provozovat do posledního dechu, protože to prý výsledek voleb neovlivní. Zato průzkumy zveřejňovat nelze, protože - jistě se domnívá zákonodárce - jsou klíčové pro volební výsledek. To je nesmysl.“
Tohoto názoru je i sociolog Jan Hartl. Podle něj jsou průzkumy jen jedním z mnoha informačních kanálů, které se navíc kvůli konkurenčnímu boji rozšiřují a tříbí. „Průzkumy veřejnost ale ovlivňují úplně stejně jako jakýkoliv článek, kritika či komentář v novinách. Jen s tím rozdílem, že jsou podloženy seriózními daty,“ říká ředitel agentury STEM a pokračuje. „Je to přeci zvláštní, že při nynějších prezidentských volbách mohla některá média dopředu říci, jak si myslí, že dopadnou volby. My to ale nesmíme.“
V Česku jasně určuje lhůty zveřejňování předvolebních průzkumů zákon. V současné době platí moratorium tří dní před otevřením volebních místností a platí do skončení voleb. Za jeho porušení hrozí fyzické osobě pokuta až do výše třiceti tisíc korun, právnické osobě pak až do výše půl milionu. Zvýhodňování či házení klacků pod nohy jednotlivým stranám a kandidátům během moratoria ze strany médií je už ale čistě individuální a řídí se především etickým kodexem.
Kauza Dagmar Lastovecké
V prosinci 1998 uznal Nejvyšší soud oprávněnost stížnosti ČSSD na volby v obvodu Brno-město, kde Dagmar Lastovecká úspěšně kandidovala. Lidové noviny údajně poškodily senátního kandidáta za ČSSD Václava Božka tím, že v době zákazu volební agitace zveřejnily text, v němž je Lastovecká označována za jednoznačnou favoritku. Stejný list v téže době otiskl materiál charakteru předvolebního průzkumu. Navíc bylo Lastovecké po ukončení oficiální kampaně umožněno vystoupit v televizním zpravodajském pořadu Jihomoravský večerník, v němž hodnotila svou senátní kampaň.
Podle tehdejší právní zástupkyně Lidových novin redakce deníku neporušila zákon, když „prostředky sobě vlastními informovala své čtenáře o průběhu volební kampaně“, nepublikovala žádný článek o kandidátce Lastovecké s agitačním charakterem a ani výsledky volebních průzkumů.
Nejvyšší soud nicméně zneplatnil zvolení Dagmar Lastovecké (ODS) senátorkou.
Všeobecně panuje trend snižování moratoria na publikaci volebních průzkumů
V západních zemích jsou pravidla pro konec zveřejňování volebního průzkumu poměrně liberální. V demokraciích s rozvinutou politickou kulturou je ale obvyklé, že se seriózní média v inkriminovaném období spíše drží zpátky, což platí i pro politiky ucházející se o voličskou přízeň.
Například Belgie patří mezi státy, kde se předvolební průzkumy mohou zveřejňovat až do začátku voleb a tamní listy mohou psát, co se jim zlíbí. „Můžeme psát cokoli, samozřejmě s výjimkou urážek, ale ty jsou nepřípustné obecně,“ říká dlouholetý novinář Alain Lallemand z listu Le Soir. Novináři mají podle jeho slov do poslední chvíle naprostou svobodu, co o tom kterém kandidátovi napíší.
V Rakousku nemůže dojít k „případu Lastovecká“, tedy k soudnímu rozhodnutí o neplatnosti poslaneckého mandátu pro nedodržení zákazu předvolební agitace, přestože sám poslanec na této situaci nenese žádnou vinu. V Rakousku totiž také neexistuje žádné časové omezení předvolební agitace, takže ze zákonného hlediska mohou média a tisk pro či proti kandidátům agitovat i v den voleb. Žádnému zvolenému rakouskému poslanci se proto nemůže stát, že by byl z tohoto důvodu zbaven mandátu.
Skutečnost, že však rakouský tisk v den voleb již většinou pochvalné články k jednotlivým kandidátům nepublikuje, vychází z poznání, že taková zjevná podpora může dotyčnému spíše uškodit než pomoci. Častěji se lze proto v médiích dočkat negativních informací, čili skandálů o „konkurenčních“ kandidátech, ale i ty se pro „lepší působení“ na voliče zveřejňují vesměs již několik dní před volbami.
Ani u dalšího našeho souseda, v Německu, by se případ, podobný zbavení mandátu senátorky Lastovecké, zřejmě nemohl stát. Jednak je volební zákon vůči sdělovacím prostředkům velmi benevolentní, jednak by i v případě porušení velmi nepatrných omezení nebyl trestán kandidát, ale příslušné médium. Patří navíc k politické kultuře zavedené demokracie v zemi, že sdělovací prostředky se většinou samy starají o to, aby nezveřejňovaly jednostranné a neobjektivní informace, které by mohly poškodit nebo zvýhodnit některého z kandidátů.
Německý zákon výslovně zakazuje pouze publikování výsledků předvolebních průzkumů v den voleb, tedy od otevření volebních místností do jejich uzavření. Do poslední chvíle před zahájením hlasování to však možné je. Rozhovory s kandidáty a volební úvahy neomezuje vůbec, politici i média však od nich, ovšem rovněž jen v den voleb, dobrovolně upouštějí.
Velké liberalizace se dostalo Polsku. Kampaň před polskými parlamentními volbami (probíhají vždy současně do Sejmu i Senátu) začíná dnem vyhlášení voleb prezidentem a končí 24 hodin před zahájením hlasování. Zákaz zveřejňování výsledků předvolebních průzkumů byl ještě v roce 1996 dvanáct dní, dnes už ale toto moratorium činí pouhý den.
Dokonce čtrnáctidenní moratorium platilo ještě v roce 2002 na Slovensku. Dnes už ale žádné moratorium nemá. Slovenský zákon o volbách nicméně stanoví, že „48 hodin před zahájením voleb a v den voleb je zakázaná volební kampaň ve prospěch anebo v neprospěch politické strany anebo kandidáta slovem, písmem, zvukem a obrazem v hromadných informačních prostředcích (…)“.
Předvolební kampaň v Rusku začíná v den registrace kandidátů a končí 24 hodin před zahájením voleb. Zde ale došlo ke zpřísnění moratoria na předvolební průzkumy. Již pět dní před volbami (v roce 2002 nebylo žádné moratorium) sdělovací prostředky nesmějí zveřejňovat výsledky průzkumů veřejného mínění týkající se kandidátů a také prognózy či analýzy spojené s volbami. Tyto zásady se nicméně porušují a sdělovací prostředky agitují ve prospěch kandidátů dokonce v den voleb.
