Příplatek za luxus? Parkování u nemocnice přijde i na stovky korun

Jet do nemocnic na ošetření autem není pro každého. Za parkování se totiž platí, a to někdy opravdu hodně. Pražské nemocnice vybírají za celodenní stání i stovky korun. Podle nemocnic jsou poplatky nutné, aby si v jejich areálech lidé neodstavovali auta ve velkém. Pacientům doporučují, aby jezdili hromadnou dopravou.

Video Události v regionech (Praha)
video

Jet do nemocnice na ošetření autem se může prodražit

Nemocnice nemají jednotný ceník parkování, ve většině z nich – ať už jsou státní nebo krajské či městské – ale řidiči zaplatí. Bez placení je možné pobýt s autem v nemocnici jen krátkou dobu – v Praze na Bulovce půl hodiny, v Motole hodinu (večer a v noci i déle), to ale často na ošetření nestačí.

Celých 730 korun musel za parkování zaplatit Jiří Haramul, který na Bulovku přijel s bolavými zády. Na neurologii musel na vyšetření čekat několik hodin, a tak odjížděl až sedm a půl hodiny po příjezdu. „Počítal jsem s tím, že to něco bude stát. Nicméně jsem nečekal, že to bude stát 730 korun, což mě dost šokovalo,“ podotkl.

Mluvčí Nemocnice Na Bulovce Martin Šalek zdůvodnil parkovací poplatek obavou, že by se jinak nemocniční areál proměnil v odstavné parkoviště. Má k tomu jistě všechny předpoklady, nemocnice je hned u výpadovky na Ústí nad Labem a Drážďany a lidé za několik minut dojedou tramvají na metro. „V minulosti bývalo i poměrně častým jevem, že lidé sem dávali svoje auta i na celý týden,“ podotkl mluvčí.

Parkování na Bulovce ovšem patří k nejdražším i ve srovnání s jinými nemocnicemi. Ve zmiňovaném Motole se při překročení bezplatné doby platí koruna za minutu (načítá se po půlhodinách), takže za sedm a půl hodiny by to bylo asi 450 korun, zatímco na Vinohradech platí hospitalizovaní pacienti pouze 200 korun denně. V ostravské fakultní nemocnici mají parkovné omezené maximální částkou 300 korun na den a například v Plzni se platí pouze deset korun za hodinu.

Vedení nemocnic ale doporučuje pacientům, aby autem vůbec nepřijížděli a místo toho zvolili buď veřejnou dopravu, nebo požádali o svezení své blízké. Jiří Haramul ale viděl cestu vlastním autem jako nejlepší možnost. Do MHD by se jen těžko dostal. „Chytly mě záda, plotýnky, bedra. Tak jsem se nějak dobelhal k autu,“ popsal.

Uložit