Nemocnice musí vrátit poplatek za přítomnost otce u porodu, rozhodl soud

Nemocnice v Chomutově musí kvůli nezákonně vybraným poplatkům za přítomnost otce u porodu zaplatit Martinu Fraňkovi 400 korun i s úroky. Rozhodl o tom Okresní soud v Ústí nad Labem. Peníze, které nemocnice vyčíslila jako náhradu za instruktáž a příslušenství, nebyly podle rozsudku nezbytné. Rozsudek zatím není pravomocný.

„Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 400 korun s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,75 procent ročně od 1. 12. 2011 do zaplacení,“ citovala z rozhodnutí soudu mluvčí ústeckého soudu Irena Jeřábková.

Kromě peněz za poplatek pak Krajská zdravotní musí Fraňkovi zaplatit také náklady za soudní řízení ve výši 20 602 korun. Podle justiční databáze se proti rozsudku zatím nikdo neodvolal.

První rozsudek muži přiznal jen stokorunu

K ústeckému soudu se spor vrátil poté, co původní rozsudek zrušil v dubnu loňského roku Ústavní soud. Martin Franěk v říjnu 2011 v Nemocnici Chomutov zaplatil za přítomnost u porodu 500 korun. Později kvůli tomu podal žalobu na provozovatele nemocnice, tedy společnost Krajská zdravotní.

Již dříve ČTK uvedla, že Okresní soud v Ústí nad Labem nejprve uložil provozovateli, aby muži vrátil 100 korun, což nemocnice předtím označila za svůj přiměřený zisk. Zbytek, tedy 400 korun, nemocnice vyčíslila jako náhradu za jednorázový oblek a přezutí a cenu instruktáže osoby doprovázející rodičku.

Ústavní soud loni v dubnu rozhodl, že přítomnost další osoby u porodu nemůže být zatížena „poplatkovou povinností“. Soudci zároveň vyzvali politiky, aby současnou praxi, kdy některé nemocnice poplatek vybírají a jiné nikoli, vyřešili.

„Právo otce nebo jiné osoby být u porodu vyplývá přímo ze zákona, samotná přítomnost nesmí být zpoplatněna. Nemocnice může pouze za férový poplatek vybírat platbu odpovídající přiměřeným nákladům a zároveň tato platba nesmí být odrazující pro otce, nesmí být vybírána předem s tím, že když otec dopředu nezaplatí, nepustí ho k porodu,“ konstatoval tehdy soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.