Bratře, tužme se! Už 155 let

Reportáž: 155 let existence Sokola (zdroj: ČT24)

Český Sokol, jedna z nejmasovějších organizací v tuzemské historii, slaví stopětapadesáté narozeniny. Sportovní spolek zaměřený na rozvoj těla i ducha vznikl z podnětu Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera 16. února 1862 v Praze, a přestože během své existence prošel dvěma totalitami i trojím zrušením, na tělesné zdatnosti Čechů se podílí i nadále.

Sokol se přitom původně nejmenoval Sokol. Když ho absolvent pražské filosofie Miroslav Tyrš a syn pražského obchodníka s látkami Jindřich Fügner před 155 lety zakládali, vetkli sportovnímu spolku název Tělocvičná jednota pražská; na Sokol Pražský se sportovní společenství přejmenovalo až o dva roky později.

Oba zakladatelé, kteří trochu paradoxně pocházeli z německojazyčného prostředí, ke vzniku sportovní jednoty využili politické uvolnění, které přinesl odchod represivního ministra vnitra Alexandra Bacha, a podporu našli i u publicistů a politiků soustředěných kolem Národních listů – nejvlivnějších českých novin své doby.

Při budování sdíleli podobné názory na občanské svobody, sociální a národnostní otázky a Sokol nestavěly výlučně jako sportovní klub, o čemž vypovídá i krédo prvního všesokolského sletu z 18. června 1882; nad Střeleckým ostrovem tehdy vůbec poprvé zaznělo heslo: Ve zdravém těle zdravý duch.

Bratře, tužme se

Do počátků existence tuzemského sokolství také spadají i kořeny dalších neodmyslitelných prvků této národní organizace. Tykání a oslovování „bratře“ pochází přímo od Fügnera, který svými financemi sponzoroval výstavbu první tělocvičny. Tyrš, jenž se stal prvním náčelníkem obce, byl zase autorem ústředního hesla Sokola „Tužme se“.  

Sokol měl velké zásluhy na proniknutí tělovýchovné činnosti mezi nejširší vrstvy obyvatel, do konce století se navíc z původně pražského spolku stalo silné celonárodní hnutí s latentním politickým nábojem. Byť samotný Sokol přímou politickou aktivitu nevyvíjel, v době vzrůstajícího národnostního pnutí mezi emancipačními snahami Čechů a Němců představoval mnohačetnou českou organizaci.

Tento společenský rozměr Sokola potvrzuje i Fügnerem iniciovaná tradice rozverných maškarních bálů dosud známých jako šibřinky. Fügner si přál, aby „členové Sokola i mimo cvičiště se scházeli, blíže se poznali a takto přátelským svazkem k sobě přilnuli“. Výsledkem byly české plesy s českými plakáty, pozvánkami a jídelními lístky, taneční pořádky obsahovaly i vlastenecké verše českých básníků. České bály pomohly i vzniku české společenské konverzace a utvrzovaly národní uvědomění.

Historie.cs: Vlasti služ – tělo tuž (zdroj: ČT24)

1938: Manifestace odhodlání

Díky rozvoji mohla být v roce 1889 ustavená zemská Česká obec sokolská a o dva roky později Moravsko-slezská obec sokolská jako jednotné celonárodní organizace. V roce 1904 se pak obě obce sloučily v jednotnou Českoslovanskou obec sokolskou (ČOS).

O dalších jedenáct let později ale musela organizace svou činnost kvůli válečnému konfliktu ukončit. Za první světové války se Sokolové, mezi které patřil i T. G. Masaryk, zasloužili o vznik legií a po říjnu 1918 se starali o pořádek a také bojovali za nový stát. Tehdy se také výrazně posílilo sepjetí Sokola s Československou republikou, manifestované na památném desátém sletu jen tři měsíce před mnichovskou dohodou. V červenci 1938 na Strahově cvičilo 348 tisíc cvičenců a slet se snažil vyslat vzkaz o odhodlání Čechoslováků bránit se proti hrozícímu nacistickému nebezpečí.

Protože představitelé Sokola patřili za obou světových válek mezi vůdčí postavy odboje, nechali němečtí vládci protektorátu po příchodu Reinharda Heydricha Sokol rozpustit. Řada z jeho členů skončila v koncentračních táborech a na popravištích.

Všesokolský slet v roce 1948
Zdroj: ČTK

1948: Půl milionu proti rudému puči

Po druhé světové válce byl Sokol obnoven a zažil největší vzepjetí, když po celém Československu sdružoval více než milion lidí. Fungovat ale mohl pouhých sedm let. Sokolové totiž manifestovali proti komunismu stejně jako proti nacismu a jejich slet v červnu 1948, kterého se zúčastnilo víc než půl milionu cvičenců (nejvíc v historii hnutí), fungoval i jako odmítnutí komunistického převzetí moci. V roce 1955 ho na Strahově nahradila spartakiáda.

Během uvolnění koncem 60. let se sice objevily pokusy o obnovení Sokola, po srpnu 1968 ale z plánů sešlo. Sokolská obec se obnovila až po listopadu 1989, přitáhnout statisíce zájemců o cvičení se jí ale i kvůli dlouhým čtyřem dekádám nečinnosti již nepodařilo. Byť v menším měřítku ovšem mladé cvičence nadále přitahuje a stejně tak se stále hlásí k původním myšlenkám svých zakladatelů. „Jde o harmonický rozvoj osobnosti, jak po stránce fyzické, tak po stránce duševní,“ shrnuje starostka České obce sokolské Hana Moučková. 

Vydáno pod