Dvacet minut nad Londýnem. Dokument o splněném snu veterána RAF Emila Bočka měl premiéru

Nový film Dvacet minut nad Londýnem o jednom z posledních pilotů československého letectva ve Velké Británii měl premiéru, symbolicky v Kině pilotů v pražských Vršovicích. Snímek je o Emilu Bočkovi, který si loni v létě vyplnil velké přání, když se po více než 71 letech znovu proletěl ve spitfiru nad Anglií

Video Události
video

Události: Dvacet minut nad Londýnem - nový film o pilotovi RAF Emilu Bočkovi

Film o Emilu Bočkovi natočil Daniel Hnát. „Aby za nějakým českým pilotem přijela BBC a další britská média a ještě ten den to odvysílali ve zprávách, myslím není úplně běžná událost,“ říká režisér.

Emil Boček utekl z tzv. protektorátu, když mu bylo 16 let. Jako pilot má za sebou 26 bojových letů nad Německem. „Piloti, kteří lítali, to nemohou nikdy zapomenout. Já jsem měl toho štěstí až moc, protože jsem několikrát unikl smrti,“ říká Boček.

Svůj sen vzlétnout znovu v letounu Supermarine Spitfire si loni splnil i díky České mincovně, která také vydala pamětní mince s československými letci v RAF. Druhá série zachycuje jejich čtyři nejslavnější letouny. „Tematika Royal Air Force a našich letců z druhé světové války, to je něco nádherného,“ míní obchodní ředitel České mincovny Aleš Brix.

Kromě Emila Bočka je už pouze jediný Čechoslovák, který během války létal jako v Royal Air Force, a to Miroslav Liškutín, který žije trvale ve Velké Británii. 

Celkem 26krát se Boček na obloze utkal s německými stíhači
Profil

Emil Boček

Emil Boček se narodil 25. února 1923 v Brně-Tuřanech. Protektorát tajně opustil na konci roku 1939, když jako šestnáctiletý odešel přes Balkán a Bejrút na Západ. Zúčastnil se bojů o Francii, a když země před Hitlerem kapitulovala, vstoupil do britského královského letectva. Zde působil jako mechanik, později v Kanadě prošel leteckým výcvikem. Od října 1944 sloužil jako stíhací pilot u 310. československé stíhací perutě. Absolvoval 26 operačních letů v délce přes 73 hodin.

Od letectva odešel až po válce, v roce 1946. Otevřel si dílnu na opravu motocyklů, o dva roky později byl donucen odejít do podniku Mototechna, pětadvacet let pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu AV. V roce 2010 získal z rukou prezidenta Václava Klause Řád Bílého lva za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a bojovou činnost. V roce 2012 o jeho životě vznikl dokument Nezlomný.