Některým transfuzním stanicím dochází kvůli chřipce zásoba krve

Chřipková epidemie komplikuje zásobování krví v České republice. Dárci smí na odběry nejdřív týden po uzdravení. Některým transfuzním stanicím tak začíná chybět plazma i krevní destičky. V Ústavu hematologie a krevní transfuze potřebují hlavně lidi se skupinou nula. O nové mladé dárce je ale zájem všude.

Video Události
video

Události: Chřipka komplikuje zásobování krví

Separátor je zařízení, které už při odběru krve umožňuje oddělit jednotlivé složky, a darovat tak jen plazmu nebo krevní destičky. Tomáše Svobodu na něj sestry připojily právě po sté. Krev daruje už dvacet let. Ze stejných důvodů jako ostatní. „Nikdy nevíte, kdy budete pomoc potřebovat vy,“ uvědomuje si.

Odběr pomocí separátoru trvá kolem hodiny. Plánuje se předem, protože životnost destiček je jen pět dní, a tak se z nich připravuje léčba pro konkrétní pacienty. „Nemáme moc rezervy, takže bychom byli rádi, kdyby o tento způsob darování byl větší zájem,“ vzkázala vedoucí aferetického oddělení Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) Zdenka Gašová.

Nejčastější je transfuze červených krvinek, které slouží jako transportéry kyslíku. „Pokud je kyslíku málo, trpí tím srdce, mozek a další orgán. Pokud má pacient nedostatek červených krvinek, ať už je to dané úrazem, operací nebo léčbou, je třeba je doplnit,“ vysvětlil přednosta Transfuziologického úseku ÚHKT Martin Písačka.

Z krve se vyrábí i léky

Každý Čech podle odhadu během svého života potřebuje v průměru pět transfuzí. Z krve se ale dělá i celá řada léků. Do lékáren se dostane kolem 700 tisíc balení takových přípravků ročně.

Lék vyráběný z krve užívají například hemofilici, pacienti s poruchou srážlivosti krve. Když nemoc zjistili tehdy ročnímu Martinu Žídkovi, dávali mu lékaři dva roky života. Dnes je mu třiatřicet. Díky lékům onemocnění zvládá. „Můžu léky užívat preventivně, a ne až jako reakci na krvácivé stavy, což mi umožňuje zabraňovat krvácivému postižení kloubů,“ popsal přínos medikamentů Žídek.

Krevní deriváty se používají napříč medicínskými obory, mimo jiné k lepení tkání v chirurgii, léčbě popálenin nebo i některých nádorů, při podvýživě, onemocnění ledvin a jater, při autoimunitních, infekčních i neurologických chorobách.