Příběhy bezpráví se vracejí do doby vyhánění a emigrace

O osudech lidí, kteří v průběhu 20. století z různých důvodů opustili své domovy, se dozvědí žáci v letošním ročníku projektu Příběhů bezpráví – Měsíc filmu ve školách. Do projektu se zapojily stovky škol. O historických událostech se mladá generace dozvídá především prostřednictvím dokumentárních filmů a také při besedách přímo od lidí, kteří vše prožili.

Video Karel Strachota: Nechceme zlehčovat rizika spojená migrační krizí, ale poukazujeme na podobnosti
video

Karel Strachota: Nechceme zlehčovat rizika spojená migrační krizí, ale poukazujeme na podobnosti

Téma letošních Příběhů bezpráví se odráží od žhavého aktuálního tématu – migrační krize. „Téma jsme zvolili s ohledem na aktuální migrační krizi. Uvědomujeme si, že je od československých útěků během 20. století v řadě ohledů odlišná a jsou s ní spjatá mnohá rizika. To ovšem neznamená, že neexistují také podobnosti,“ uvedl ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách Karel Strachota.

„Moderní československé dějiny jsou plné vyhánění a útěků. Možná se to málo připomíná, ale od roku '45 do roku '89 opustilo z různých důvodů (…) Českou republiku 300 tisíc lidí,“ dodal.

Základem Příběhů bezpráví jsou filmy, letos vznikly čtyři dokumenty a také hraný snímek Swing Time. „Připomíná málo známou akci, kdy Státní bezpečnost vystavěla fiktivní hranici. Lidé, kteří se domnívali, že už jsou za hranicí, otevřeně mluvili o svých blízkých, kteří zůstali v Československu. To bylo následně využito proti jejich příbuzným,“ popsal Karel Strachota jeho téma.

Největší zájem však mají školy o dokumentární film Zabíjení po česku. „Týká se odsunu Němců. Asi třetina si ho vybrala,“ podotkl ředitel programu Jeden svět na školách.

Další tři kratší dokumenty popisují vznik fyzické železné opony (Dráty, které zabíjely), zaměřují se na emigrační vlnu po srpnu 1968 (Opona dokořán) a věnují se akci Kláštery z roku 1950, při které komunistická státní moc zrušila kláštery a internovala na dva tisíce řeholníků a řeholnic.

K Příběhům bezpráví se každoročně připojují stovky škol. „Letos jich bude asi 600,“ upřesnil Karel Strachota. Kromě tematických filmů dostávají školy také publikace či aktivity do hodin a zásadní jsou i besedy s účastníky událostí, ke kterým se Příběhy bezpráví vracejí. Právě oni dokáží mladým lidem zprostředkovat historii bezprostředněji než jakýkoli film.