Zaorálek o Číně: Musíme se chovat korektně, kvůli Hermanovi jsem se styděl

Praha by se vůbec nepokoušela prohlubovat vztahy s Pekingem, kdyby se vláda před dvěma lety jednomyslně neshodla na korektním přístupu k Číně. V Interview ČT24 to prohlásil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Jeho vládní kolega, šéf kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), podle něj tuto dohodu svým oficiálním přijetím dalajlamy zpochybnil, původně se prý navíc chtěl s tibetským duchovním vůdcem setkat jen mimo ministerstvo.

Video Interview ČT24
video

Zaorálek: Ministr Herman nemluví pravdu

Praha začala své vztahy s Pekingem zintenzivňovat s nástupem Sobotkovy vlády v roce 2013 a výsledkem bylo březnové přijetí smlouvy o česko-čínském strategickém partnerství, kterou v Praze při své velikonoční návštěvě podepsal čínský prezident Si Ťin-pching.

Dohodě, od které si kabinet slibuje čilejší obchodní výměnu a příliv čínských investic, ovšem předcházel mnohaměsíční diplomatický maraton v podobě opakovaných cest premiéra, prezidenta a ministra zahraničí do Číny – a už ten budil vášně.

Když Zaorálek na jaře před dvěma lety se svým čínským protějškem signoval prohlášení, ve kterém stojí, že Česko uznává Tibet jako neoddělitelnou součást Číny a nepodporuje jeho samostatnost v jakékoli podobě, následovala demonstrace před Černínským palácem. Čína totiž teokratický himálajský stát v padesátých letech násilně anektovala a dodnes se opakovaně hovoří o zdejším porušování lidských práv.

Poslední vlna debat o Česku, Číně a Tibetu se pak vzedmula v polovině října, když lidovecký ministr kultury Daniel Herman přijal v sídle svého úřadu tibetského duchovního vůdce dalajlamu, a popudil tak čínské zastoupení v Praze.

Ministerstvo zahraničí držené sociální demokracií následně zhotovilo prohlášení, ve kterém prezident Miloš Zeman, premiér Bohuslav Sobotka, předseda Senátu Milan Štěch a předseda sněmovny Jan Hamáček Čínu ujišťovali, že schůzky politiků s dalajlamou by se neměly považovat za výraz změny oficiální politiky Česka vůči Číně. Zároveň zopakovali, že Česká republika uznává jednotnou Čínu včetně Tibetu.

„Žádné schůzky s dalajlamou“ – neexistující formulace, která přesto platí

„Styděl jsem se, že Česká republika není schopná držet slovo,“ vysvětluje nyní ministr zahraničí Zaorálek motivaci, proč dokument, který opozice a část občanské společnosti označuje za přehnaně servilní, vůbec vznikl.

„Ve strategickém partnerství jsme se zavázali, že respektujeme politiku jedné Číny, a pod touto diplomatickou větou se skrývají i diplomatická pravidla, která jsou s tím spojena – i to, že oficiální představitelé se budou stýkat s oficiálními představiteli,“ dodává s tím, že závazek o nesetkávání se s dalajlamou sice není součástí psané smlouvy, ale „všichni vědí, že to je něco, na čem Číně záleží“.

Ministr kultury Daniel Herman přijetím dalajlamy přímo v úřadu podle Zaorálka porušil diplomatickou formu a symboliku, na které Číně záleží a kterou je podle něj při budování společných vztahů potřeba respektovat – bez ohledu na to, že pražská diplomacie dalajlamu na rozdíl od té pekingské nevnímá jako nepohodlného politického protivníka, který zpochybňuje čínský nárok na Himálaj, ale jen jako duchovní autoritu tibetské větve buddhismu.

Roli v celém sporu kolem dalajlamy a čínské nechuti pak vzbuzuje i dva roky staré jednání ve Strakově akademii. Jeho přesný průběh sice není znám, ale právě ono vyvolává druhou, vnitropolitickou linku čínského sporu. A hra se vede o to, zda Herman dalajlamu na ministerstvu přijmout směl.

Ministr kultury Daniel Herman se setkal 18. října v Praze s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou
Zdroj: ČTK
Autor: Michal Krumphanzl

Co se domluvilo na vládě?

Třiadvacátého dubna 2014 předseda vlády Bohuslav Sobotka po jednání kabinetu oznámil, že Česko chce zintenzivnit svou spolupráci s Čínou a schválil Zaorálkovu cestu do říše středu, ze které vzešlo i výše zmíněné prohlášení o nedělitelnosti Čínské lidové republiky.

Úřad vlády zvukový záznam dubnového jednání zveřejnit nechce a není proto jasné, zda k následující události došlo právě na tomto setkání, nicméně na jednom z jarních kabinetních zasedání věnovaných Číně měli ministři – včetně Hermana – přislíbit, že pokud se Praze podaří rozproudit dialog s Pekingem, nikdo z nich dalajlamu oficiálně nikdy nepřijme, aby nezpůsobil diplomatické ochlazení. 

„Řekl jsem, že stojíme před otázkou, zda začít jednat o partnerských vztazích s Čínou, protože to není jednoduchý partner. A že se musíme dohodnout na tom, že budeme respektovat formální a symbolické otázky, které určitě budou podmínkou,“ přibližuje nyní okolnosti zavádění linky Praha-Peking Zaorálek.

„Řekl jsem, že pokud na tom nebude dohoda, vůbec nemá cenu se o to pokoušet. Závěr byl jednoznačný. Dostal jsem potvrzení, že mohu začít jednat. Kdybychom se takto nedohodli, nemělo by cenu do jednání jít, protože by bylo jasné, že to skončí fiaskem,“  dodává.

Součástí dohody prý bylo, že možná setkání s dalajlamou na soukromé úrovni budou ministři konzultovat s Černínským palácem, aby se na ně mohla česká diplomacie připravit, a tuto úmluvu prý akceptovali všichni ministři celé dva roky až do nedávného Hermanova kroku.

Video Události
video

UDÁLOSTI: Jaký postoj k Číně vláda dohodla? Strany si protiřečí

UDÁLOSTI: Jaký postoj k Číně vláda dohodla? Strany si protiřečí

Analytik: Ústup od politiky lidských práv byznysu paradoxně škodí

Herman: Slib jsem nedal, a proto neporušil

Ministr kultury ovšem popírá, že by jakýkoliv slib porušil. „Žádnou dohodu jsem neporušil, protože jsem žádnou dohodu neuzavřel. Je to v rozporu s mým svědomím. A je to podobné, jako kdyby po mně někdo chtěl, že se nemám scházet s papežem,“ prohlásil. Hermanovu verzi potom potvrdili nejen jeho straničtí šéfové Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka, ale i většina ministrů za hnutí ANO.

Vrchní správce životního prostředí Richard Brabec České televizi řekl, že si žádný slib ministra kultury ohledně schůzek s dalajlamou nepamatuje. „Na explicitní dohodu před dvěma lety si nevzpomínám, na debatu na toto téma ano,“ uvádí také ministr obrany Martin Stropnický. A tehdejší šéfka spravedlnosti Helena Válková dodává: „Pan ministr kultury Herman aktivně vystoupil proti – s tím, že za svou osobu nemůže slíbit, že by se s dalajlamou nesetkal.“

Jinak si ale na debatu pamatuje ministr vnitra Milan Chovanec: „Všichni ministři vyjádřili souhlas, už tehdy Dan Herman řekl, že se s dalajlamou chce potkávat, a tehdy říkal, že bude respektovat dohodu, že ty schůzky budou neoficiální.“

A obdobně mluví i Zaorálek. Dalajlama do Prahy zavítal na lidskoprávní konferenci Forum 2000 a Herman měl se „zamini“ už dva měsíce dopředu jednat o neoficiální podobě svého setkání s prvním mnichem tibetského buddhismu. „Řekl, že se sejde se 14. dalajlamou na jednání Fora 2000. Řekl: Jen se s ním potkám, nemohu se mu vyhnout. Pan ministr Herman jednoznačně nemluví pravdu,“ uvedl Zaorálek.

Ministr zahraničí chce nyní ve středu na vládě požádat své kolegy, aby svou úmluvu o vztazích s Čínou rekonstruovali. Současně chce nechat najít zápis, na kterém měla být dohoda o přijímání dalajlamy zaznamenaná. 

Vlajka pro Tibet
Profil

Kde se vzal v Česku zájem o Tibet?

Čínská armáda vtrhla na území nezávislého Tibetu v říjnu 1950. Po povstání 10. března 1959 tam byl nastolen systém vojenských kontrolních výborů, od roku 1965 je Tibet čínskou autonomní oblastí. Podle svědectví mnoha aktivistů a pozorovatelů jsou v Tibetu stále porušována základní práva jako svoboda slova, politické a náboženské vyznání nebo kulturní identita. V důsledku cílené migrace čínských obyvatel se Tibeťané stali ve své zemi menšinou.

Do české zahraniční politiky vnesly otázku podpory a ochrany lidských práv listopadové dny a tandem ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera a prezidenta Václava Havla, kteří měli oba jako bývalí signatáři Charty 77 zkušenost s komunistickým kriminálem. Sama Charta 77 navíc vyzývala československé úřady k dodržování tzv. helsinského aktu, jejž ČSSR signovala a který se zavazoval právě k ochraně lidských práv.

Lidskoprávní problematika se tak na začátku 90. let stala jedním z hlavních témat československé (a později české) zahraniční politiky, Václav Havel opakovaně projevoval slova podpory opozičním aktivistům v zemích s nedemokratickým režimem (Čína, Kuba) a s dalajlamou ho pojilo osobní přátelství. Díky němu se také tibetský duchovní vůdce opakovaně účastní konference o lidských právech Fórum 2000. Od akcentu na lidská práva tuzemská diplomacie začala ustupovat za vlád ODS, vztahy s Čínou ale zintenzivnil až Sobotkův kabinet.