Čtením téměř tří stovek jmen začala v sobotu v poledne v katedrále sv. Víta na Pražském hradě mše za oběti heydrichiády. Před oltářem planulo za každého člověka zavražděného nacisty v pomstě za atentát na Reinharda Heydricha 294 svící, v lavicích seděli jejich potomci a příbuzní. Kardinál Dominik Duka ty, kdo nezištně pomáhali parašutistům při jejich úkolu zlikvidovat zastupujícího říšského protektora, označil za skutečnou elitu národa.
V katedrále sv. Víta se rozhořelo 294 svící za oběti heydrichiády
Zádušní mše za oběti heydrichiády (zdroj: ČT24)
Mezi jména často zněla příjmení napovídající, že šlo o celé rodiny. „Byla to rodina, opravdová láska matky a starost otce, která je vychovala a vychovala je v čestné a statečné, to je skutečná elita národa,“ uvedl kardinál.
„Každá svíce představuje jeden zmařený život. Ten, který toho byl příčinou, vstoupil do tohoto prostoru, aby symbolicky uchvátil korunovační klenoty, a toto své gesto považoval za ponížení našeho národa,“ připomněl Duka historku, jež se traduje o tom, jak si Heydrich nasadil na hlavu svatováclavskou korunu.
Tyto svíce nám říkají, že jejich oběť vrátila této zemi její důstojnost a otevřela cestu k plné svobodě, řekl. Zavraždění byli spolupracovníky a mnozí z nich také příbuznými vojáků československé zahraniční armády ve Velké Británii, kteří v letech 1941 a 1942 jako parašutisté přišli do okupované vlasti.
294 svící v katedrále sv. Víta za oběti heydrichiády
Členové výsadkářské skupiny Anthropoid provedli atentát na zastupujícího říšského protektora a jednoho z hlavních architektů holokaustu Heydricha 27. května 1942. Heydrich sice útok přežil, ale o týden později podlehl infekci z utrpěných zranění.
V následné vlně represí okupační správa popravila tisíce lidí a srovnala se zemí obce Lidice a Ležáky. Atentát ale posílil pozici československé exilové vlády v Londýně a i díky němu západní mocnosti odstoupily od mnichovské dohody, která předválečné Československo připravila o pohraničí.
„Byli připraveni jít do podniku, který se mohl zdát být šílený. (…) Půl století se zdálo, že jejich oběti byly zbytečné, protože jedna okupace vystřídala druhou, okupace, kde na počátku byla smlouva o přátelství,“ uvedl kardinál.
Statečnost těch, kdo podpořili vojáky vyslané exilovou vládou, si lidé připomněli již poněkolikáté z popudu historiků i dalších lidí, kteří hrdinství svých spoluobčanů nechtějí zapomenout.