Česko pomáhá v boji proti Islámskému státu. Po vojenských expertech vyšle i lékaře

V Iráku by již od prosince mohla působit zdravotnická jednotka české armády. Její vyslání schválila vláda, souhlasit s ním ale ještě musí parlament. Vojenští zdravotníci mají na Blízkém východě léčit irácké a spojenecké vojáky, kteří zde bojují proti radikálním sunnitům z Islámského státu.

Boj proti Islámskému státu v Iráku
Zdroj: ČTK/AP Autor: Rwa Faisal

„Jde o další formu naší aktivní účasti na boji proti terorismu,“ uvedl na twitteru předseda vlády Bohuslav Sobotka.

Český zdravotnický tým pro Irák mají tvořit chirurgové, anesteziolog i zdravotní sestry. Zázemí najdou v připravované vojenské nemocnici amerického námořnictva, která vzniká sedmdesát kilometrů jižně od Mosulu.

První pacienty by měla přijmout ještě na podzim a poslouží iráckým a koaličním vojákům, kteří by byli zraněni v boji s islámskými extremisty. Češi by v nemocnici mohli začít působit ještě před koncem roku a ve hře je i ta varianta, že je po šesti měsících vystřídají další kolegové. Materiál potřebný k léčbě zabezpečí americká strana.

Česká pomoc poprvé: Letečtí instruktoři a jednání o dalších poradcích

Zdravotnická pomoc pro Irák je ale jen jednou z forem pomoci, která na Blízký východ z Prahy směřuje. Prezident Miloš Zeman sice na Valném shromáždění OSN opakovaně hovořil o nutnosti vojensky zasáhnout na centrály islamistů, předseda vlády Bohuslav Sobotka se ale nechal několikrát slyšet, že Česko se pozemních ani leteckých operací proti Islámskému státu neúčastní a do války vstupuje jen nepřímo. „Přímé angažmá České republiky v bojích nepředpokládám,“ prohlásil letos v létě.

Od začátku srpna tak na irácké letecké základně v Baládu působí vojenský poradní tým složený převážně z příslušníků letecké základny v Čáslavi. Kontingent o jednatřiceti mužích v čele s deseti letovými instruktory má asistovat při výcviku iráckých pilotů na bitevnících L-159 ALCA; patnáctku těchto strojů Praha Bagdádu prodala v loňském roce a součástí kontraktu byl i veškerý servis a výcvik pilotů a pozemního personálu.

Mandát výcvikové misi vyprší na konci roku 2018, a přestože hlavním motivem prodeje byla letitá snaha zbavit se nepoužívaných letounů, v současnosti Praha výcvik pojímá i jako český příspěvek do boje proti radikálním sunnitům. „Tyto aktivity přispívají ke snížení motivace místního obyvatelstva k migraci a snížení rizika pronikání islamistických bojovníků do Evropy,“ poznamenal Jiří Caletka z tiskového oddělení ministerstva obrany.

L-159 Alca při cvičení útoku na pozemní cíle

Zdroj: ČTK
Autor: Luboš Pavlíček

Ministerstvo obrany zároveň s Irákem jedná, že by do země vyslalo další vojenské instruktory. „Budou se podílet na přípravě vybraných specialistů iráckých bezpečnostních sil,“ sděluje obrana s tím, že do bojů by čeští vojáci z řad ženistů nebo vojenské policie nijak nezasáhli. Mají radit iráckým kolegům v tamních výcvikových centrech. Za vyslání až třiceti vojáků (včetně výše uvedených zdravotníků) obrana podle odhadů zaplatí asi 167 milionů korun.

Česká pomoc podruhé: Munice pro Kurdy

Vedle výcvikové a zdravotnické asistence Česko do situace na Blízkém východě zasahuje i materiální podporou. Počátkem roku trojkoaliční vláda odsouhlasila, že do Jordánska poputuje 3,8 milionu nábojů pro útočné pušky a tři miliony nábojů pro kulomety v celkové hodnotě 14 milionů korun. Přepravu nábojů o váze 180 tun si pouštní království zajistilo samo.

Současně s tím armáda do Iráku poslala 3000 nových a 3600 starých samopalů, spolu s nimi do regionu zamířilo 7,2 milionu kusů nábojů celkem asi za 21 milionů korun. Transport v tomto případě zajistili Američané a minimálně část výzbroje měli získat Kurdové, kteří v nepřehledném bojišti tvoří jednu z nejefektivnějších protiislamistických sil.

Právě Kurdům také Česko už v roce 2014 darovalo osm milionů nábojů do kulometů a pět tisíc střel do pancéřovek RPG7, transport do kurdského Irbílu obstarali Kanaďané a šlo o výzbroj ze starších zásob, u které se kvůli přezbrojování a modernizaci nepředpokládalo další využití. Loni pak z Česka do Kurdistánu a Iráku putovalo deset milionů nábojů do samopalů a pět tisíc ručních granátů.