Fajádův advokát chtěl zabránit vydání do USA, rozvědku vábil přes prostředníka

Jednou z ambicí advokáta Jana Švarce, který patří do skupiny pěti Čechů unesených v Libanonu, bylo zabránit vydání svého klienta Alího Fajáda do USA. Švarc to sdělil Anetě Snopové z týmu Reportéři ČT s tím, že cesta do Libanonu měla mj. prokázat význam Fajáda coby důležitého informačního zdroje pro české tajné služby. K vydání nakonec opravdu nedošlo, ale nikoliv kvůli informační hodnotě – Česko Fajáda propustilo výměnou za svobodu pro unesené Čechy.

Video Reportéři ČT
video

Reportéři ČT: Fajád prý nabízel informace, pokud neskončí v USA

Libanonského obchodníka Alího Fajáda  zadržela česká policie v dubnu 2014. Zájem o něj měli Američané, podle kterých spolu se zadrženými komplici Faouzim Jaberem a Chálidem Marabím připravoval výměnu ukrajinských zbraní za kokain od kolumbijských radikálů FARC (ve skutečnosti amerických agentů „provokatérů“). Za podporu terorismu všem třem mužům ve Spojených státech hrozilo doživotí.

Během českého zadržení zastupoval Fajáda Jan Švarc coby advokát přidělený ex offo a v roce 2015 zorganizoval cestu do klientovy vlasti. V rozhovoru s týmem Reportérů ČT uvedl, že si do Libanonu jel pro peníze za obhajobu, protože státem vyplácený honorář nedokázal pokrýt všechny náklady. Fajádova rodina mu prý vyplatila dvě stě tisíc dolarů (bezmála pět milionů korun). Na co tak vysokou částku potřeboval, ale už advokát nespecifikoval.

Unesení novináři: Slíbili nám rozhovor s Asadem

Na neklidný Blízký východ se Švarc navíc nevypravil sám. Spolu s ním v půlce loňského roku odcestoval také překladatel Adam Homsi, který byl ve Fajádově případu nejprve jmenován jako soudní tlumočník a později pracoval přímo pro Libanoncova advokáta. Za větší část své práce podle svých slov nedostal zaplaceno – a od výpravy si sliboval nápravu.

Kromě nich se součástí nesourodé skupiny stali také dva jindřichohradečtí novináři Pavel Kofroň a Miroslav Dobeš. Se Švarcem se sami neznali, vzájemný kontakt zajistil společný známý a tehdejší asistent lidoveckého místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Bartoška Jan Binder, na kterého se Švarc obrátil s prosbou o pomoc při hledání štábu.

Jihočeské reportéry k cestě nalákal příslib exkluzivních reportáží z uprchlických táborů a dokonce rozhovoru s prezidentem sousední a válkou zmítané Sýrie. „Měli jsme se dostat k panu Bašáru Asadovi natočit s ním rozhovor. Pro kluky z Hradce se to zdálo jako bomba,“ potvrzuje Kofroň. Samotný Biner poté, co Čechy v Libanonu unesli, přišel o místo a musel opustit politiku; dnes už se k celé záležitosti nechce vracet.

Podle advokáta Švarce přítomnost novinářů na libanonské misi inicioval přímo jeho klient: „Víceméně to byl nápad pana Fajáda. Osobně si myslím, že chtěl českým orgánům ukázat, co umí zařídit a kam nás vezme.“ A za snahou demonstrovat Fajádovy schopnosti a kontakty podle všeho stála i účast posledního člena skupiny: příslušníka Vojenského zpravodajství Martina Psíka.

Advokát: Fajád nabízel výměnu informací za nevydání do USA

Psíkovu pravou identitu znal při odletu do Libanonu pouze Švarc, pro ostatní členy skupiny byl zaměstnancem advokátovy kanceláře. Na Blízký východ se agent pustil proto, že zde měl od libanonského zdroje získat informace o českém kuchaři Pavlu Hrůzovi, který byl na jaře roku 2015 unesený v Libyi.

S nabídkou zprostředkování zpráv o zmizelém Čechovi oslovil české tajné služby právě Švarc a využil k tomu prostředníka: pražského podnikatele s vazbami na české tajné služby Martina Mosingera. Ten rozhovor před kamerou odmítl, potvrdil ale, že zkontaktování civilní rozvědky na advokátovu žádost zprostředkoval, zároveň dodal, že s případem nic víc společného neměl.

Civilní rozvědka na nabídku nereagovala, zájem naopak projevilo Vojenské zpravodajství – a připojilo ke skupině mířící do Libanonu agenta Martina Psíka. Jan Švarc nyní v rozhovoru pro Reportéry ČT přiznal, že se pomocí českých tajných služeb pro Alího Fajáda snažil získat významnou výhodu: výměnou za to, že neskončí v USA, byl prý libanonský obchodník ochotný spolupracovat a poskytnout rozvědce zprávy nejen o zmizelém kuchaři.

„Jednali jsme o tom, byla to jedna z cest a myslím si, že naprosto legální a legitimní,“ prohlásil Švarc. „Šlo o to, že by pan Fajád mohl poskytnout užitečné informace a že by se české orgány pokusily s Američany dojednat, že je hodnota těchto informací vyšší, než zájem na tom, aby byl zavřený někde ve Spojených státech.“

Unesení: Nemůžeme mluvit

Situace se ale vyvíjela odlišně. Všech pět Čechů zajali 18. července loňského roku na neklidném severovýchodě země neznámí ozbrojenci. K únosu došlo nedaleko syrských hranic v údolí Bikáa poté, co Švarc převzal výše zmíněných 200 000 dolarů.

Do Česka se vrátili až na začátku letošního února poté, co ministr spravedlnosti Robert Pelikán zamítl Fajádovo vydání Američanům. Ministr obrany Martin Stropnický tehdy fakticky potvrdil výměnný obchod mezi Prahou a Bejrútem. V srpnu pak média přinesla informaci, že všichni unesení s výjimkou agenta Psíka žádají po státu odškodné v celkové výši 40 milionů korun – deset pro každého.

Svůj nárok opírají o tvrzení, že civilní rozvědka měla zprávy o tom, že Čechům hrozí bezprostřední nebezpečí a přesto je nechala odjet, včetně příslušníka rozvědky vojenské. „Nedá se chtít nic jiného než finanční odškodnění. Třeba se při projednávání žádosti něco dozvíme. Teď nemyslím nás (unesené), myslím všechny,“ uvádí advokát Švarc. „Civilní rozvědka nesdělila informaci, kterou měla. Kdybychom tu informaci měli, kdyby ji mělo Vojenské zpravodajství, tak bychom určitě nikam nejeli.“

Bližší komentáře ke svým slovům dávat nechce – a v zásadě obdobně hovoří i unesený novinář Kofroň. „V rámci šetření nebo řešení odškodného budeme asi mluvit jinak, než mluvíme teď do novin,“ řekl. „Ten únos se stal, protože se něco stalo špatně v Čechách. A to je ten bod únosu. Doufám, že se to řekne naplno, až na to budou důkazy a lidi, co o tom vědí, to řeknou. Já mám podepsanou mlčenlivost.“

Úřady mlčí

Podle někdejšího šéfa civilní rozvědky Karla Randáka je vzájemná rivalita obou konkurenčních agentských týmů v současnosti na takové úrovni, že jsou si schopné dělat naschvály (a například si nepředat potřebnou informace). Nemůže to podle něj ale být omluva pro tak riskantní podnik, jako byla výprava do Libanonu.

Ministerstvo vnitra i zahraničí nárok unesených Čechů odmítlo, negativně se k němu postavil i prezident republiky. Civilní ani vojenská rozvědka se ke kauze oficiálně nevyjadřují, stejně tak v tuto chvíli odmítá cokoliv komentovat jak ministerstvo obrany, tak ministerstvo vnitra. Okolnosti únosu pětice Čechů vyšetřuje policie, i ta zatím mlčí. „Prověřování stále pokračuje, vzhledem k citlivosti kauzy ale nebudeme v této fázi poskytovat bližší informace,“ uvedla Štěpánka Zenklová z pražského městského státního zastupitelství.