Dobrovský: USA nám pomohly k demokracii. Rusko v roce 1968 k nejhnusnější formě komunismu

Jak prožívalo Československo srpnovou okupaci v roce 1968? Jak bylo složité o více než dvacet let později dostat sovětská vojska zpět domů? Jak se změnilo dnešní Rusko a v čem jeho principy zůstávají stejné? „Rusko se nezměnilo a Putin to potvrzuje. Carská státní idea spočívá v trvalém rozšiřování a udržování teritoria. Je to možná málo pochopitelné, ale bohužel je to tak stále,“ uvedl v rozhovoru pro Interview ČT 24 novinář, signatář Charty 77, bývalý ministr obrany, kancléř prezidenta Havla a také velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský.

„Mocenské ambice Moskvy jsou dnes stejné, jaké byly v éře carského Ruska i v roce 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy vedená Sovětským svazem vpadla do Československa. Vladimir Putin se sice nějakou dobu přetvařoval, aby vzbudil ve světě dojem, že tomu tak není. Současná situace však dokazuje, že je na místě, mít se před Ruskem na pozoru a budovat takovou armádu, která by ho svou silou odradila od jakéhokoli útoku,“ shrnul v Interview ČT24 Luboš Dobrovský.

Vladimir Putin v roce 2006 prohlásil, že uznává morální odpovědnost Moskvy za invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Byl to tehdy alespoň trochu jiný Putin, než jak ho známe dnes?

Nebyl. Dnes vidíme, že zůstalo jenom u slov. Princip dosáhnout zájmů Ruska vojenským vpádem se navíc opakuje na Krymu, opakuje se na dosud neukončené podpoře Ruska ve vzpouře části ruskojazyčného obyvatelstva na východní Ukrajině. Takže nebyl jiný, měl jenom pocit, že tyto nepravdivé věty uklidní svět.

Video Interview ČT24
video

Luboš Dobrovský v Interview ČT24

Zdroj: ČT24

A svět si nechal vsugerovat, že to Vladimir Vladimirovič Putin myslí vážně, ale ukázalo se, že tomu tak není. Nemyslí to vážně a znovu opakuje to, co známe ještě z dávných dob carského Ruska. Carská státní idea spočívá v trvalém rozšiřování a udržování teritoria. Je to možná málo pochopitelné, ale bohužel je to tak a to, co se teď děje, tuhle skutečnost potvrzuje.

První program ruské televize nedávno odvysílal dokument, který okupaci označil jako bratrskou pomoc Československu. Rusku se vyčítá jeho propaganda. V čem si myslíte, že je jiná, než ta kterou dělají jiné velmoci?

Přiznám se, že jsem té otázce úplně neporozuměl. Jestli je ruská propaganda jiná, než dejme tomu naše?

Rusko šíří své zájmy a je to označováno za propagandu. Spojené státy také šíří své zájmy, ale tohle už za propagandu označováno není.

To já nevím, do jaké míry tady Američané šíří své zájmy. S americkou pomocí se nám podařilo obnovit demokracii. S ruskou internacionální pomocí se nám podařilo vrátit se k mravně nejhnusnější podobě komunistického režimu. V tom vězí ten rozdíl.

Když se podíváte na to, jak se západní svět staví k ruským hrozbám, myslíte si, že to je opravdu namístě? Skutečně tady máme strašáka v podobě ohrožení pobaltských zemí? Není to přehnané?

Jsem přesvědčený, že to není přehnané. Naopak se domnívám, že ostražitost Západu vůči Rusku je nedostatečná. Musíme se přece konečně dopracovat k tomu, že armáda, která má obranný charakter se nebuduje proto, aby vyhrála obranný boj, ale buduje se proto, aby svou silou a schopností být použita, odradila případného útočníka.

Čtyři prapory NATO na území Polska a pobaltských zemí útočníka neodradí. Takže budeme muset směřovat k výraznějšímu budování takové síly, která, aniž by byla užita, bude dávat jistotu, že kdyby byla užita, pak by znamenala krach jakéhokoli útoku.

Těch hrozeb je ovšem více. Šéf NATO před časem postavil do jedné roviny jak ruské ambice, tak třeba terorismus. Jak to řadíte vy?

Co je to terorismus? Je to způsob, jak velice krutým, odsouzeníhodným a nebezpečným jednáním usilovat o nějaké cíle. Jenže my místo toho, abychom hledali, jaké jsou to cíle, tak vytváříme atmosféru strachu. Ne my všichni, ale někteří naši politici v čele s panem prezidentem Zemanem. To není dobrá cesta.

Profil

Luboš Dobrovský

Český novinář, disident, politik, překladatel z ruštiny a polštiny se narodil 3. února 1932 v Kolíně. V roce 1968 působil jako reportér Československého rozhlasu v Moskvě. Po invazi vojsk byl ze Sovětského svazu vyhoštěn. V době normalizace pracoval například jako skladník a v roce 1977 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77. V letech 1990 až 1992 byl československým ministrem obrany a stal se jedním z hlavních aktérů vyjednávání o odchodu okupačních vojsk. V letech 1992 až 1996 zastával místo kancléře prezidenta Václava Havla a v letech 1996 až 2000 byl českým velvyslancem v Rusku.

Dospíváme k takovému závěru, že nemáme strach z terorismu, ale máme strach z těch, o kterých předpokládáme, že by mohli být teroristy. Směřujeme tedy k tomu, že oni nejen, že by mohli, ale oni určitě jsou teroristé, protože jsou vyznavači islámu. Tím se dostáváme do situace, která neřeší samu podstatu věci.

Neumíme přesně odpovědět na otázku, proč ti lidé prchají. Je tam válka, kterou neumíme zastavit? Nebo se nesnažíme ji zastavit? Je ta válka tím hlavním motivem? Nebo k ní přistupují ještě některé další motivy? Dejme tomu špatná životní úroveň těch lidí? Neděláme žádnou analýzu, ale vyrábíme strach, který z nás dělá dav a dav je obtížně řešitelný problém.