Heliodor Píka byl popraven před 67 lety. Svého žalobce osvobodil z gulagu

Kam zmizela poctivost a odvaha, ptal se generál Heliodor Píka ve svém dopisu na rozloučenou. Následně jej komunistický režim poslal na popraviště. Někdejší diplomat, zpravodajec a válečný hrdina zemřel před 67 lety. Jeho smrt je podle historiků první justiční vraždou po únorovém komunistickém převratu.

Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 ve Štitíně u Opavy. Neobvyklé jméno dostal po řeckém biskupovi, na jehož svátek se narodil. Ze šesti sourozenců byl jediný, komu rodiče dovolili studovat, čehož Píka více než využil a naučil se němčinu, řečtinu, latinu, francouzštinu a ruštinu. Pokračovat chtěl ve farmacii, ovšem v roce 1915 byl odveden do rakousko-uherské armády.

Za první světové války nejdříve padl do ruského zajetí, vzápětí se však přihlásil do československých legií a jako jeden z prvních legionářů v Rusku se dostal do Francie. Tam byl přidělen ke zdravotnické službě u 21. československého střeleckého pluku francouzských legií. Za svou službu byl dokonce oceněn francouzským generálem Guilleninem, který v rozkaze z 8. listopadu 1918 napsal: „Obzvláště se vyznamenal horlivostí při ošetřování raněných, opovrhuje úplně nebezpečím“.

Po návratu do vlasti se vrátil domů jako poručík. Jeho kariéra rychle stoupala, jelikož nově vznikající československá armáda potřebovala zkušené důstojníky. Píka navíc jako jeden z mála Čechů absolvoval prestižní vojenskou akademii v Saint-Cyr ve Francii.

Video Studio ČT24
video

Jindřich Marek o generálu Píkovi

 

Meziválečné období strávil Píka jako atašé v Rumunsku. Právě odtud po vypuknutí druhé světové války pomáhal uprchlým československým vojákům na jejich cestě z protektorátu do řad zahraničního odboje. Za tuto činnost byl po rumunském převratu zatčen, ale uprchl do Istanbulu, odkud se posléze na příkaz prezidenta Beneše přesunul do Sovětského svazu.
Právě zde se začínal podle historiků Píka stávat trnem v oku pro československé komunisty. Ve svazu se Píka zasadil o propuštění mnoha československých vězňů ze zajateckých táborů a podílel se také na vytvoření československé bojové jednotky.

Sovětský svaz: Místo, které stálo Píku život

V té době se Píka střetl s krutou realitou socialistického impéria. Měl mnoho informací o poměrech v sovětských zajateckých táborech, slýchával svědectví o gulazích a zároveň vnímal snahu bolševiků vedených Klementem Gottwaldem politizovat jeho armádní sbor. Věděl také o černém obchodování s potravinami českého velvyslance v Moskvě Zdeňka Fierlingera, který pak u soudu svědčil proti němu.

Historici jsou dnes přesvědčení, že Píka byl odsouzen nikoli za velezradu, ale proto, že měl zmapované desítky sovětských koncentračních táborů a zároveň také nelidské poměry, které v nich panovaly, jako byl hlad, vyčerpání či choroby.

„Sovětský svaz bylo místo, kde toho moc viděl a moc znal, a to ho stálo život,“ doplnil historik Vojenského historického ústavu Jindřich Marek. Po celou dobu války byl Píka nejvyšším československým vojenským představitelem na území SSSR a zůstal loajální prezidentu Benešovi a exilové vládě. 

Po válce byl Píka povýšen na divizního generála a zástupce náčelníka generálního štábu. „Kdyby nenastoupil komunistický režim, zřejmě by se stal náčelníkem generálního štábu,“ uvedl Marek. To už ale Píka nestihl. Zatčen byl v březnu 1948, hlavní neveřejné líčení se konalo v lednu 1949. Oběšen byl 21. června 1949.

Oficiálně byl Píka odsouzen za to, že v letech 1940 až 1948 vyzrazoval utajené informace britským zpravodajcům. Na jeho odsouzení se zásadním způsobem podílel mimo jiné i tehdejší prokurátor Karel Vaš. Právě on měl být tím, kdo zařadil do Píkova spisu falešný dokument o spolupráci s britskou tajnou službou. „V jeho případě nešlo o to, jestli byl přesvědčen o vině nebo nevině odsouzených, pro něho bylo důležité, že to byl stranický úkol, kterému podřídil vše,“ komentoval Vašovo působení pro ČT24 historik Petr Blažek.

Syn Milan Píka u pamětní desky svého otce
Zdroj: ČTK

Vaše zachránil Píka, jeho pozdější oběť

Žádosti o milost prezident Klement Gottwald nevyhověl. Rozsudek byl vykonán v časných ranních hodinách na dvoře plzeňské věznice na Borech. Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Je přitom ironií osudu, že to byl právě Heliodor Píka, kdo Karla Vaše dostal ze sovětského gulagu. Vaš byl totiž na přelomu třicátých a čtyřicátých let odsouzen ke třem letům nucených prací za ilegální překročení hranice SSSR. Propuštěn byl 4. ledna 1943 a přidal se k formující se československé jednotce v Buzuluku, jejíž vznik inicioval Heliodor Píka.

Rehabilitován až začátkem 90. let

Proces s Píkou byl nakonec na nátlak jeho syna Milana Píky a obhájce Rastislava Váhaly v roce 1968 obnoven. „Rastislav Váhala dělal všechno proto, aby Píku zachránil, ale sám mi říkal, že proti té mašinérii neměl žádný advokát šanci. Váhala sám později skončil u lopaty,“ uvedl Marek.

Nezávislý vojenský soud nakonec dospěl k závěru, že generál Píka byl odsouzen nespravedlivě. Celý proces byl podle vojenského soudu poznamenán politickou režií a Píka byl zatčen a vězněn bez jakýchkoli usvědčujících důkazů. „Lidé, kteří svědčili proti Heliodoru Píkovi, byli podrobeni velmi silnému fyzickému i psychickému nátlaku, pokud se to dá takovýmto eufemismem nazvat. Například Rudolf Luskač byl zakován do řetězů, mlácen a čtrnáct dní držen v temnici. Jak to bylo s výslechy Heliodora Píky, není zcela jasné,“ popsal Blažek další problematické aspekty procesu.

Soud na konci šedesátých let zprostil Píku obžaloby a generála částečně rehabilitoval. Plné rehabilitace se Píka dočkal až v roce 1991. Václav Havel mu udělil řád M. R. Štefánika.