Praha - Až při prvních jednáních po volbách v červnu 1992 si tehdejší ministr vnitra Jan Ruml uvědomil, že na záchranu federace je pozdě. Fakt, že je konec, vzal na vědomí až v červenci, kdy Pražský hrad opustil Václav Havel. Nicméně přesto si neuměl představit, že vznikne samostatné Česko a Slovensko. První indicie o tom, že společný stát bude mít potíže, zaznamenal ještě jako federální ministr vnitra na jaře 1992. Zjistil tehdy, že mu vypověděly poslušnost federální složky na Slovensku – dokonce se tam objevily slovenské kameny i s názvem Slovenská republika.
Rozpad federace? Jako kdyby člověk přišel o jedno varle, tvrdí Jan Ruml
Psal se 5. červen 1992 a v Československu se konaly druhé svobodné parlamentní volby. Později se ukázalo, že šlo možná ještě o důležitější volby než ty první porevoluční v červnu 1990. Rozpad federace totiž „visel ve vzduchu“ a výsledky voleb vlastně myšlenku společného státu definitivně pohřbily. Jednalo se tak o poslední volby ve společném státě Čechů a Slováků.
Jan Ruml
„V té době už jsem se s tím jakoby sžíval. Žádný prezident zvolen nebyl, Havel abdikoval a v té chvíli mně bylo jasné, že je konec… Do té doby si to člověk neuměl představit, ani když to nastalo, člověk jako kdyby neměl jedno varle. Bylo to něco neuvěřitelného.“
V České republice tehdy jasně vyhrála ODS v čele s Václavem Klausem a zároveň propadlo Občanské hnutí, v jehož řadách figurovala řada osobností, která vedla předchozí zdlouhavá a bezvýsledná jednání se slovenskou reprezentací o budoucnosti společného státu, jako byli Petr Pithart a Dagmar Burešová. Na Slovensku stejně přesvědčivě dominovalo Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Vladimíra Mečiara.
Oba hlavní aktéři si výsledky voleb pochvalovali a o osudu federace se krátce po volbách příliš nezmiňovali. Podle Klause dali lidé najevo, že souhlasí s politikou, která byla prováděna po listopadu 1989 a s politikou ODS. Vladimír Mečiar zase chválil právě ODS a na jednání s ní se vyloženě těšil.
Klaus a Mečiar po volbách 1992
Václav Klaus: „Tyto výsledky voleb velmi, velmi zprůhlednily a zprůzračnily naši politickou scénu, a to je dobře… dali šanci, aby se pokračovalo ve všem potřebném, vyřešením všech problémů, které jsou, jak v oblasti politické, tak ekonomické.“
Vladimír Mečiar: „Myslíme, že ODS spolu s panem Klausem si vytvořila dobrý vstup do jednání už tím, že za dobu víc než rok na nás neútočila… oceňujeme tuto korektnost.“
Již první schůzka lídrů vítězných stran ukázala, že doba vleklých diskusí skončila. Premiéři obou republik Klaus a Mečiar se krátce po volbách shodli, že jejich představy jsou neslučitelné a již v srpnu 1992 oznámili, že společný československý stát ke konci roku 1992 zanikne.
Jan Ruml, tehdejší ministr vnitra za ODS, který do strany Václava Klause vstoupil na jaře 1992, ve Speciálu ČT24 k rozpadu federace uvedl, že ODS víc pro zachování státu udělat nemohla. Dokonce jako český politický subjekt postavila na Slovensku samostatnou kandidátní listinu. Sám Ruml také Slovensko v rámci předvolební kampaně objížděl. Podle něj to byla taková úlitba federaci. „Sice jsme tam jezdili doopravdy, ale více jsme se soustředili na české problémy, a to Slovensko nám neleželo tolik v hlavě,“ přiznal Ruml.
Ruml se dnes staví k tehdejším politikům ODS mírně kriticky
„Kdyby nebylo sametové revoluce, tak by asi měli ambice být vrcholnými představiteli komunistické strany.“
Na vážnost situace po volbách upozorňoval tehdy ještě federální prezident Václav Havel. „Já se domnívám, že by bylo předčasné tu situaci takto zhodnotit. Záleží na průběhu dalších jednání, záleží na průběhu událostí během měsíce června. Nicméně pravda je, že situace je v tuto chvíli velmi vážná a že v tuto chvíli se rozhoduje, možná v těchto dnech a týdnech o naší budoucí státnosti, o její povaze, o její podobě.“ Tak komentoval situaci Václav Havel, který v červenci opustil Pražský hrad coby federální prezident.
1992: Rozpad Československa (zdroj: ČT24)