Praha - Kolem únosu dopravního letadla na lince z Mariánských Lázní přes Prahu a Bratislavu do Německa se stále vynořují otazníky. Čin, který 8. června 1972 provedla skupina mladých lidí, nepřežil kapitán a právě okolnosti jeho smrti jsou dodnes nejasné. Jisté ale je, že únos nepřinesl jeho pachatelům vytouženou svobodu. Hlavní iniciátor Lubomír Adamica spáchal ve vazbě sebevraždu, devět ostatních dostalo v Německu několikaleté tresty vězení. Výstava, nedávno otevřená v Praze, nicméně naznačuje, že dlouho tradovaná verze o chladnokrevné vraždě vzpouzejícího se velitele letadla Jána Mičici nemusí být přesná. Důkazy, které se podařilo objevit ve vyšetřovacím spise, totiž podporují teorii, že rána z Adamicovy pistole vyšla náhodně během potyčky. Podle některých stop totiž kulka nejspíše prolétla pilotovým tělem nikoli od krku k hrudníku, což by ukazovalo na plánovaný čin, ale opačným směrem, tedy od trupu nahoru.
Unesli letadlo do Německa a skončili v kriminále za vraždu, opravdu chtěli vraždit?
Ani nové objevy ale nejspíše už nic nezmění na následcích únosu. Mohou ale aspoň trochu narušit jeho obraz, který veřejnosti předložila komunistická propaganda, a to i o několik let později prostřednictvím jednoho z dílů seriálu o majoru Zemanovi, nazvaném Mimikry. Nicméně praví únosci neměli s těmi Zemanovými nic společného – tehdejší režim únosce vykreslil tak, aby vypadali podobně jako pronásledovaní Plastic People of the Universe. Zápletka se tak pokoušela ospravedlnit tažení proti nonkonformní kultuře.
Členové skupiny, kterou nakonec utvořilo sedm mladíků a partnerky tří z nich, se pokoušeli dostat ven z Československa neúspěšně již dříve. Únos letadla se celé desetičlenné skupině jevil jako nejsnazší cesta, navíc nebyl na počátku 70. let příliš složitý. Bezpečnostní opatření byla totiž slabá a jen o dva měsíce dříve se podobný čin podařil dvojici únosců.
Podobně jako Adamicova skupina byli i jejich předchůdci Karel Doležal a Antonín Lerch podle mezinárodních dohod souzeni jako teroristé a dostali mnohaleté tresty. Už při pokusu z dubna 1972 také došel k úhoně jeden z pilotů, kterého Doležal postřelil. Po tomto činu se sice zpřísnila bezpečnostní opatření na domácích linkách, Adamicou vedené partě se přesto podařilo propašovat na palubu pistole. Obstarala je Alena Heinzová, která je doma vzala otci, zaměstnanci ministerstva vnitra.
Celý únos se začal brzy po startu. „Nebyli jsme ve vzduchu ani pět minut a nestačil jsem ještě ani udat polohu, když jsem zaznamenal kolísání letadla a nezvyklý hluk a křik,“ vzpomínal druhý pilot Dominik Chrobák. Na palubě byli kromě únosců ještě čtyři cestující (mj. člen vedení podniku Slov-Air nebo hlavní konstruktér stroje L-410), jejich počáteční odpor ale pachatelé rychle zvládli. Po zastřelení kapitána Chrobák, který s kariérou dopravního pilota teprve začínal, zamířil do Německa.
Po půlhodině přistálo letadlo na malém letišti u bavorského města Weiden. Únosci chtěli z ještě popojíždějícího stroje zmizet do lesa, brzy je ale dostihli němečtí policisté. Soud devíti z nich vyměřil v prosinci 1973 tresty od tří do sedmi let, Lubomír Adamica se ale verdiktu nedožil, v lednu 1973 spáchal ve vazbě sebevraždu. Zbylí z pachatelů se po propuštění z německého vězení mohli do Československa vrátit až po roce 1990, kdy jim to umožnila prezidentská milost.
Únosci čs. letadel se v 70. letech pokoušeli dostat hlavně na Západ. Pachatele ani Německo ani Rakousko nevydaly a soudily je místní soudy, většinou od soudu odcházeli s nepodmíněným trestem.
8. června 1970 - Skupina čtyř mužů a čtyř žen ve věku 19 až 25 let unesla letadlo Avia Av-14 (licenční Il-14) na pravidelné lince Československých aerolinií z Karlových Varů do Prahy. Piloty přinutili únosci letět do Německa, stroj přistál na letišti v Norimberku.
8. srpna 1970 - Dva bratři a syn jednoho z nich unesli letadlo Avia Av-14 Československých aerolinií na domácí lince z Prahy do Bratislavy. Na palubě bylo 27 osob. Letoun přistál ve Vídni, ještě večer se zbytek cestujících vrátil do ČSSR.
18. dubna 1972 - Karel Doležal a Antonín Lerch unesli letadlo z pravidelné linky Praha –Mariánské Lázně a donutili piloty přistát v Norimberku. Doležal postřelil při únosu druhého pilota, po přistání únosci požádali o politický azyl v SRN, který dostali až v roce 1976.
8. června 1972 - Desetičlenná skupina vedená Lubomírem Adamicou unesla letadlo ČSA na lince z Mariánských Lázní přes Prahu a Bratislavu do Lučence. Během únosu byl zastřelen kapitán letounu, stroj přistál v západním Německu u města Weiden.
28. října 1976 - Rudolf Bečvář, který byl již předtím několikrát trestán, o necelý týden dříve přepadl taxikáře a byl podezřelý z vraždy svého bratra, unesl z ruzyňského letiště stroj Il-18 na lince Praha–Bratislava. Posádka, kterou ohrožoval pistolí a samopalem, podle jeho pokynů odletěla do Mnichova, kde se Bečvář vzdal policii.
11. října 1977 - Pracovníci ČSA Vlastimil Ťoupalík a Růžena Vlčková unesli dopravní letadlo Jak-40 na pravidelné lince Karlovy Vary – Praha. Stroj přistál ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se také s oběma únosci, které německé orgány odmítly vydat do ČSSR, konal soud.
6. února 1978 - Bývalý student Ladislav Molnár unesl letadlo Československých aerolinií Tu-134 na pravidelné lince z východního Berlína do Prahy, piloty přinutil přistát ve Frankfurtu nad Mohanem.
10. května 1978 - Josef Katriňák a Radomír Šebesta v doprovodu Katriňákovy ženy a dvou malých dětí propašovali na palubu letadla Il-18 na lince Praha–Brno dva kilogramy výbušnin. Piloty donutili k přistání ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se vzdali.