Osobní data jako ropa jednadvacátého století. Panamská kauza ukazuje cenu informací

Únik interních dokumentů firmy Mossack Fonseca začátkem dubna spustil debatu o daňových rájích. V takzvaných Panamských dokumentech totiž figurovali i politici. Znepokojení ale vzbuzuje i skutečnost, že firma o data přišla, přestože je střežila za pomoci nejlepšího technického zabezpečení. Nejsou tedy žádná data v bezpečí? Ředitel správní sekce Úřadu pro ochranu osobních údajů Josef Prokeš připomíná, že data osobní povahy se považují za ropu jednadvacátého století. Stát přitom shromažďuje spoustu údajů. Podle místopředsedy České pirátské strany Václava Fořtíka by se měly vždy vážit kroky, které povedou k vzniku nějakého registru. Neobává se ani tak zneužití ze strany státu, jako spíš ze strany korporací.

Video Události, komentáře
video

Události, komentáře: Panamské dokumenty otevírají také otázku schopnosti zabezpečení dat

„Žijeme v době databázové. Dříve se na řešení problémů zakládaly komise, dnes se vytvářejí databáze. Ochrana osobních údajů jako moderní podoba ochrany soukromí vznikla kvůli počítačovému zpracování dat. Je to jistý fenomén, ale pravidla ochrany dat by měla chutě usměrnit a zkrotit,“ prohlásil v pořadu Události, komentáře ředitel správní sekce Úřadu pro ochranu osobních údajů Josef Prokeš.

„Ještě před pár lety byl i v České republice velmi neznámý pojem krádež identity. Nyní nabývá četných podob. Data lze využít a zneužít různými způsoby. Elektronické zpracování dat umožňuje obrovskou přidanou hodnotu. Čím větší objem dat je, a když jdou zkombinovat s jinými, znamená to, že získáme informace, které bychom dříve marně hledali ve spisové dokumentaci,“ dodal Prokeš.

Josef Prokeš

Josef Prokeš

ředitel správní sekce Úřadu pro ochranu osobních údajů

„Stát je správcem osobních údajů, nese odpovědnost a měl by plnit pravidla odpovídající rizikům a množství dat, která vede.“

Josef Prokeš

ředitel správní sekce Úřadu pro ochranu osobních údajů

Shromažďování dat ze strany státu je podle něj fenomén, který si zaslouží hlubší rozbor. Jeho úřad zajišťuje regulaci z pohledu práva, to ale nestačí. Místopředseda České pirátské strany Václav Fořtík tvrdí, že „když po nás chce stát více informací, pak by nám měl dát cukrátko, že pak bude méně papírování“. Ale podle Fořtíka se to neděje. „Chce po nás spoustu údajů, když půjdeme na jakýkoli úřad, zároveň vznikají nové a nové registry už s velmi osobními, často intimními údaji, které bychom nechtěli, aby se zveřejnily,“ dodal.

Jak ochránit data? Například se tím zabývat včas

Podle Fořtíka je důležitá schopnost zabezpečit své technické systémy, připomíná, že často s tím je v Česku problém. „Mělo by existovat vyhodnocení dopadů vypracované včas, tedy předtím, než bude příslušný návrh zákona,“ doplnil zástupce úřadu na ochranu osobních dat. „Musím konstatovat, že se tak většinou neděje. Dopady registru se diskutují až v Poslanecké sněmovně nebo teprve poté,“ zhodnotil Prokeš.

Člen pirátské strany Fořtík se přitom neobává ani tak zneužití soukromých dat státem, jako spíš komerční sférou. „V okamžiku, kdy korporace budou mít velmi soukromé a intimní informace a správně si je složí, tak to pro nás jako běžné občany může být docela nebezpečné,“ upozornil Fořtík.

Když už tedy stát data sbírá, bylo by podle Fořtíka dobré, kdyby se vždy dobře vážily kroky, které povedou k sestavení registru, i nastavení zdí mezi jednotlivými registry a přístupovými místy. „Potom i nějaká zastřená identita v registrech, aby nebylo jednoduché to spojit s konkrétními lidmi,“ doplnil místopředseda.

Kauza Panama Papers
Profil

Panama Papers

Kauza Panama Papers funguje jako označení pro únik interních dokumentů společnosti Mossack Fonseca, která vznikla v 70. letech ve středoamerické Panamě coby kancelář pro obchodní právo a investiční poradenství. Pro své klienty v následujících dekádách zakládala papírové firmy, vytvářela schémata v daňových rájích a legalizovala peníze nejasného původu. Její sítě využívali podnikatelé i politici včetně saúdskoarabského krále nebo ukrajinského prezidenta Petra Porošenka.

Veřejnost se o případu dozvěděla díky whistleblowerovi – bývalému zaměstnanci panamské firmy, který vynesl a novinám Süddeutsche Zeitung předal přes jedenáct milionů kompromitujících dokumentů: akcií, smluv, výpisů z obchodních rejstříků nebo e-mailů. Na analýze uniklých materiálů následně pracovaly čtyři stovky novinářů z celého světa.

Limity ve schopnostech chránit data ukázal únik dokumentů z právní společnosti Mossack Fonseca, pro který se už vžil termín Panamské dokumenty. Data usvědčila desítky vlivných osobností, že využívaly daňové ráje pro ukrývání svého jmění. Stále přitom není odpověď na to, kdo za únikem stojí. Společnost totiž tvrdí, že zdroj nepochází z jeho zaměstnanců, ale šlo o hackerský útok.

Jak Prokeš, tak Fořtík uvádějí, že není jednoduché říct, jestli jsou takové kauzy ve veřejném zájmu. Podle místopředsedy České pirátské strany ale právě tato kauze je. „Osoby, které byly jmenovány, jsou často veřejně činné, nejenom z hlediska umění a sportu, ale i politiky. Jsou to osobnosti, u kterých můžeme získat podezření, že peníze, které se v daňových rájích na jejich kontech objevují, nejsou úplně čisté povahy,“ uvedl Fořtík. Myslí tím, že tyto peníze mohly ovlivňovat jejich rozhodování. Pro další využití kauzy by ale podle něj bylo dobré vědět, proč to bylo zveřejněné.