Lékaři v oborech, jako je kardiochirurgie, mohou udělat rozhodnutí, které se ukáže jako nesprávné, ale chyba nepřipadá v úvahu. V Hyde Parku ČT24 v rámci pořadu 90' ČT24 to řekl přednosta Kardiocentra Institutu klinické a experimentální medicíny Jan Pirk. Stížností a trestních oznámení na zdravotníky přitom v poslední době přibývá. I právník Ondřej Dostál, který se podobnými spory zabývá, ale upozornil, že uspěje jen minimum z nich.
Jan Pirk: Nikdo si nedokáže představit, jak je pro lékaře těžké, když pacient zemře
Nejčastěji se pacienti soudí s porodníky. Právě kvůli porodu platila nemocnice i dosud nejvyšší, dvacetimilionové odškodné, které po mimosoudní dohodě dostala rodina chlapce, jenž se v roce 2009 po komplikovaném porodu narodil s postižením. Osmnáct milionů vysoudila rodina Zuzany Rokosové, která ochrnula v roce 2003 po injekci s kontrastní látkou. Tři miliony korun dostaly rodiny, kterým v Třebíči zaměnili novorozené děti a soud v Opavě tento týden nepravomocně potrestal i dva lékaře kvůli smrti rodičky z Kravař. Žena zemřela po porodu na otravu krve.
Podle Jana Pirka přichází množství žalob i do IKEMu. „Máme řadu žalob. Je to velice nepříjemné. My se snažíme práci dělat, co nejlépe to jde,“ poznamenal přitom přednosta kardiocentra. Zdůraznil, že nedbalost je v oboru kardiochirurgie zcela nepřípustná. To zajišťuje i náročný výcvik. Přesto se občas při zpětném pohledu může zdát, že lékař mohl něco učinit jinak. „Můžete k nějakému cíli dospět například třemi různými cestami. Není to, jako když se staví zeď, že můžete spočítat, kolik přesně potřebujete cihel. Nikdy nevíte, která cesta je pro pacienta ideální. Můžeme zvolit cestu, která dojde k cíli s komplikacemi, ale nemůžeme říct, že lékař udělal omyl,“ popsal Jan Pirk.
90' ČT24 k tématům lékařská etika a odškodnění pacientů, hostem Jan Pirk (zdroj: ČT24)
Uspěje jen minimum žalob
IKEM je navíc stejně jako další zdravotnická zařízení proti chybám, za které by eventuálně měl platit odškodné, pojištěn. V souvislosti s několika výraznými spory posledních let pojistky dokonce vzrostly. Podle právníka Platformy zdravotních pojištěnců Ondřeje Dostála to ale přitom není tak, že by většina žalob uspěla. „Případů, které dopadnou úspěšně, je v řádu jednotek procent,“ uvedl. Na odškodné přitom lidé nemají nárok pouze proto, že mají pocit, že se jim v nemocnici přitížilo. „Ten, kdo žaluje, musí prokázat, že došlo k protiprávnímu jednání, které je v příčinné souvislosti se škodou. Není to tak, že někdo, kdo odejde z nemocnice v horším zdravotním stavu, než tam přišel, automaticky dostane peníze,“ poukázal právník.
Předseda Asociace českých a moravských nemocnic Eduard Sohlich je přesvědčen, že za nárůstem žalob v posledních letech nestojí ani tak větší úspěšnost jako nový občanský zákoník, který podle Sohlicha „zvýhodňuje stěžovatele“. „Chybí osvěta – jak ve školách, tak v médiích – nebo nastupuje falešná osvěta, že se zdravotnictví dává do vínku stoprocentní účinnost: nové metody, zázračné léčby,“ podotkl.
Jak ale podotkl Jan Pirk, pacient je vždy o operaci, kterou podstoupí, a o možných komplikacích poučen, byť připustil, že „v informovaném souhlasu nemohou být všechny komplikace, protože potom by to byla kniha dlouhá jak Jiráskovo Temno“. Dodal, že v IKEMu probíhají pravidelné porady, kde lékaři zkoumají komplikované případy a zjišťují, zda mohli něco udělat jinak. „Nikdo si nedokáže představit, jak je pro každého lékaře těžké, když pacient zemře,“ dodal kardiochirurg.
Lékaře trápí i notoričtí stěžovatelé
Pokud se pacienti nechtějí domáhat odškodnění, mohou si na postup lékaře stěžovat u profesní organizace, tedy na stomatologické nebo lékařské komoře. Ta v roce 2014 dostala 1 403 stížností. Dva lékaře komora podmíněně vyloučila, ve čtrnácti případech skončilo řízení důtkou, v pěti pak lékař zaplatil komoře nebo jejímu okresnímu sdružení pokutu.
Lékařská komora ale v posledních letech řeší také případy pacientů, kteří opakovaně podávají stížnosti nebo trestní oznámení, ale odmítají se od lékaře odhlásit. Pokud má lékař takového pacienta ve své péči, nemá bohužel příliš možností, jak ho odmítnout. Změnu měla přinést novela zákona, která by lékařům umožnila notorické stěžovatele odmítnout pro ztrátu důvěry. Zatím se ale podle komory žádná taková předloha nechystá.
Česká lékařská komora
Lékařů je málo, podle odborů kvůli penězům
Jeden z dlouhodobých a stále se prohlubujících problémů českého zdravotnictví však je nedostatek lidí. Z toho vyplývá, že ti, kdo ve zdravotnictví pracují, mají mnohem více práce. „Máme o 400 absolventů méně než před 30 lety a o 800 sester méně než před 30 lety,“ vyčíslil Eduard Sohlich. Stejně jako předseda Lékařského odborového klubu Martin Engel je přesvědčen, že je to především otázka peněz.
Podle šéfa LOK stát nemá na vybranou, než zdravotníkům přidat, a to zejména v zařízeních která nespadají pod stát. Například v krajských nemocnicích totiž lékaři i sestry berou v průměru o pět tisíc méně oproti svým protějškům v nemocnicích fakultních. Nejde ale jen o vnitřní nerovnováhu, podle Martina Engela mnoho lidí odchází hned po škole do zahraničí. Právě tomu by podle něj měly platy odpovídat. „Nikdo zatím manažersky nevymyslel nic, že když někdo chybí a odchází a je nezbytně nutné, aby zůstal, tak ho musíte zaplatit,“ zdůraznil.
Především nad platy zdravotních sester se podivuje i Jan Pirk. „Jestliže sestra má podle jednotných tabulek nástupní plat 18 tisíc korun a jestliže Praha je plná inzerátů obchodního řetězce, že přijmou prodavačky za 19 tisíc, tak sestra, která má vysokou školu, dostává menší plat než prodavačka v samoobsluze. Nedivte se, že ta děvčata tak těžkou a zodpovědnou práci nechodí dělat.“