Reportéři ČT: Česko ustupuje Polsku ve sporu o hranice. Zřejmě předčasně

Česko a Polsko řeší územní spor kvůli narovnání státní hranice z roku 1958. Tehdy zůstalo na české straně 368 hektarů navíc a právě ty se mají vracet severním sousedům. Stát už vytipoval některé pozemky – dotčené obce s tím ale nesouhlasí. Věc se týká i Chrastavy na Liberecku, město ovšem upozorňuje na desítky let staré smlouvy, ve kterých oba státy uznaly své hranice jako neměnné.

Nároky Polska vznikly jako důsledek sporu o Těšínsko, který se mezi Československem a Polskem vedl od rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918. Mezistátní smlouvu podepsali politici v roce 1958, kdy se s konečnou platností vytyčily státní hranice. Podrobnosti uvádějí pondělní Reportéři ČT.

Aby ji šlo lépe hlídat, zkrátila se o 80 kilometrů a na české straně zůstalo 368 hektarů navíc. „Polská strana vychází z toho, že chce pozemky, protože pozemky k nám v té době přešly. Tudíž povinností České republiky je tyto pozemky nějakým způsobem nalézt a odevzdat,“ uvedl ředitel odboru všeobecné správy na ministerstvu vnitra Václav Henych.

Stát už vytipoval některá území v pohraničí, která by se mohla vracet. Jednak v Moravskoslezském kraji, jednak na Jesenicku, poblíž Králíků nebo právě Chrastavy. Obce, které by o část území přišly, s tím ale nesouhlasí. Podle místostarosty Králíků Martina Hejkrlíka by hranice vytvořila zub, který by zasahoval až k zastavěnému území.

Video Události
video

Hranice se zkrátila o zhruba 80 kilometrů

Hranice se zkrátila o zhruba 80 kilometrů

Reportéři ČT: Spor o česko-polskou hranici

Stát vybral pozemky na vyrovnání územního dluhu vůči Polsku. Některé obce jsou proti

 

Dohoda z roku 1958 se týká konečného vytyčení hranic. Prezidenti Václav Havel a Lech Walesa pak v roce 1992 podepsali smlouvu, která přímo uvádí, že země nemají vůči sobě územní nároky a nevznesou je ani v budoucnu. Stát naopak odůvodňuje polský nárok dohodou ministrů zahraničí, kterou ve stejném roce podepsali Jiří Dienstbier a Krzysztof Skubiszewski. 

Jenže Reportéři ČT tento dokument prostudovali a zjistili, že se v něm o územním dluhu nepíše. „Nic takového neslibovalo ani Československo v roce 1958, ani Československo v roce 1992,“ tvrdí Jan Bárta z Ústavu státu a práva. Smlouva připouští jen to, že se může hranice změnit v souvislosti se změnami hraničních řek nebo potoků. 

„Dospěl jsem k závěru, že nejen my, ale celá Česká republika Polsku nic nedluží,“ tvrdí chrastavský starosta Michal Canov. Podle něj je ujednání ministrů zahraničí z roku 1992 neplatné, neboť nebylo dáno do Sbírky zákonů. Navíc by podle něj státní hranici mohl změnit jen ústavní zákon. Proti případnému vracení území se chce proto bránit i soudně. Čeští a polští experti chtějí o úpravě hranic poprvé jednat v únoru.