Policista při zásahu zastřelil v autě ženu. Hájí se, že ji neviděl

Bývalý policista Jiří Tišler, který v roce 2012 v pražské Strakonické ulici střílel na ujíždějící auto a ve voze usmrtil pětadvacetiletou ženu, vinu odmítá. Řekl to v úvodní výpovědi před Obvodním soudem pro Prahu 5, který ve čtvrtek začal případ řešit. Za usmrcení z nedbalosti mu hrozí až šest let vězení. Jednání bylo kvůli výslechu znalců a dalších svědků odročeno na 10. února.

Případ se stal 1. února 2012. Policisté se pokoušeli zastavit ukradené auto, řidič ale začal ujíždět. Nejprve se srazil se služebním vozem, poté se snažil najíždět na policistu. Ten proto několikrát vystřelil, řidič se ale rozjel Strakonickou ulicí v protisměru. Po několika stovkách metrů z auta vystoupil a utekl. Ve voze ale zůstala mrtvá žena.

„Trestný čin jsem nespáchal. Byl jsem si jistý, že tam nikdo není, že tam je řidič sám, proto jsem pálil jenom na pravou stranu vozidla,“ řekl u soudu Tišler. Jeho výpověď při výslechu potvrdil i druhý člen policejní hlídky: „Viděl jsem řidiče vozidla, nikoho jiného.“ 

Tišler: Vinu za smrt ženy necítím

Podle Tišlera došlo k tragické události, ale vinu za smrt ženy necítí. Je přesvědčen, že je na řidiči auta Václavu Hlinovském. „Kdybych měl v autě osobu, kterou mám rád, nedělal bych věci, u kterých vím, že při nich po mně bude někdo střílet,“ řekl soudu.

Video Události
video

Ujíždějící řidič se srazil se služebním vozem, pak se snažil najíždět na policistu

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) v minulosti dvakrát případ odložila s tím, že policista nepochybil. Advokát matky poškozené dívky Jan Salmon se ale obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) poté, co se svými stížnostmi neuspěl u městského a vrchního státního zastupitelství. 

NSZ pak nechalo případ znovu prověřit a GIBS nakonec bývalého policistu obvinila. Podle státního zástupce Michala Muravského se objevily nové skutečnosti. Tišler sice podle něj střílel oprávněně, ale řádně nezkontroloval vnitřní prostor vozidla a v důsledku toho porušil své zákonné povinnosti.

Tehdy pětadvacetiletého řidiče auta Václava Hlinovského policie dopadla po osmi dnech. Soud mu za řízení pod vlivem drogy uložil podmínku. Mladík byl před tímto trestem dvacetkrát stíhán za majetkovou a násilnou trestnou činnost.

Policista nese za své rozhodnutí trestní odpovědnost

Kdy smí strážce zákona sáhnout po zbrani, vymezuje obecně zákon o policii. Posouzení konkrétní situace je ale vždycky na zasahujícím jednotlivci a ten také za své rozhodnutí nese trestní odpovědnost. „Je to vždy na uvážení té hlídky, respektive toho policisty, který musí zvážit, jestli je dostatečně vyškolen a jestli je situace natolik adekvátní, že už jiné řešení není,“ dodává Michal Hodboď z Ředitelství služby dopravní policie. 

Soudní znalec Stanislav Bartoň pak dodává, že pokud se řidič rozhodne ujíždět před policejní hlídkou, tak ví o tom, že je ozbrojená. Pak musí počítat s tím, že zbraň použije.

Profil

Střelit, či nestřelit?

Není pravděpodobně země, kde by zákroky policistů – například proti jedoucím autům – byly více probírané než ve Spojených státech. Tamní celofederální předpisy nabádají policisty, aby se pokud možno střelby na jedoucí vozidlo vyvarovali. Důvodem je možné zabití a následná nekontrolovatelnost vozidla, které může ublížit dalším lidem. Policie si ale při konfrontaci s řidiči střelbou nezřídka vypomáhá.

Ochránci zákona své rozhodnutí hájí nejčastěji tím, že vozidlo představovalo pro ně samotné či jejich kolegy bezprostřední hrozbu. Britský deník Guardian ale v průběhu roku 2015 nalezl minimálně 30  případů, kdy policisté řidiče zastřelili a podle všeho se neřídili pokyny. Podle těch by policista měl spustit palbu, jen pokud řidič samotný představuje hrozbu – například tím, že na strážníka míří střelnou zbraní.

V žádném z prověřovaných případů ale na zámořské policisty nikdo nestřílel – a jen třikrát měli policisté podezření, že dotyčný má v autě zbraň. Většinou navíc na automobil pálili ze strany nebo zezadu.

Podobná doporučení vydalo také ministerstvo spravedlnosti – snahy o okamžité zastavení auta pomocí kulek jsou prý neefektivní a hrozí další újmy na zdraví. Tímto se řídí policisté například v New Yorku, Los Angeles, Miami, Denveru, Cincinnati nebo Clevelandu.

Jiné oblasti takto striktní pravidla nemají. Například v předpisech města Indianapolis stojí, že policista může střílet na auto při podezření, že i jedoucí vůz může jeho nebo jiné osoby fyzicky ohrozit. 

Zájem britského deníku o podobné téma nemusel být náhodný – právě Británie podobné problémy příliš neřeší. Většina tamních policistů z důvodů historie a tradic nenosí u sebe střelné zbraně (podobně jako v Irsku nebo na Novém Zélandu) – ty jsou vyhrazené speciálním jednotkám. Třeba v Norsku mají policisté k dispozici zbraň v autě, při pohybu pěšky ji ale u sebe nemají.

Profesor z univerzity ve Wolverhamptonu Peter Waddington k tomu dodává, že řada věcí z běžné praxe britské kriminalistiky se oproti 19. století příliš nezměnila. „Když se utvářela metropolitní policie, panoval velký strach z toho, že půjde o druhou armádu. Lidé se zkrátka obávali, že nová síla bude represivní,“ zmiňuje Waddington. Dodnes nosí zbraň běžně za pasem minimum policistů. Studie z roku 2011 ukazuje, že podobnou „výsadu“ mělo zhruba pět procent britských strážníků. Jde většinou o ty, kteří se pohybují na exponovaných místech, například letištích.

Svou roli hrají v porovnání s USA také mnohem striktnější zákony ohledně držení zbraní. Zbraň jako konkurenční výhodu tak může proti britským strážcům zákona použít méně delikventů než v zámoří.