Josef Adler pracoval za druhé světové války jako vrchní poštovní tajemník na pražské hlavní poště. Za první republiky napsal několik románů, jeden byl později dokonce zfilmován. Především ale zachránil život několika lidem tím, že zadržel udavačské dopisy gestapu. Hrdinou ale nebyl jen v dospělém světě. Těsně po válce totiž vyzval děti z celé republiky, aby psaly Ježíškovi na hlavní poštu. Příběh pracovníka pošty, který plnil dětská přání, zmapovali Reportéři ČT.
Ježíškův poštovní tajemník byl z Československa. Zastavoval udavačské listy pro gestapo
Josef Adler byl protijedem na udávání
„Sděluji vám, že paní Kamila Vlčková, bytem Žižkov, Brněnská 46, stále jen rozšiřuje pověsti proti říši a jen chválí bolševiky," stojí třeba v jednom z udavačských dopisů, které Josef Adler na poště zadržel a schoval u sebe doma. Historik Vojenského historického ústavu Jindřich Marek hodnotí činnost nenápadného poštovního úředníka jako odvážnou a nesmírně riskantní. Josef Adler patřil k historicky málo zmapované odbojové skupině Věrný pes.
Sedmdesát let leželo sedm udavačských dopisů v krabici ve sklepech členů Adlerovy rodiny, každý list skrýval udání na několik lidí. „Až když jsem se stěhovala, tak jsem se pořádně do toho podívala, a objevila jsem právě ty dopisy. Babička mi vyprávěla nějaké věci, ale já se domnívám, že ani ona sama moc nevěděla, co vlastně děda za války dělal," popisuje vnučka Irena Rokosová. Kromě dopisů našla i krabice s filmem Krásná vyzvědačka.
Reportéři ČT: Dopisy Ježíškovi (zdroj: ČT24)
Jeden z prvních českých velkofilmů se špionážní tématikou neprošel tehdejší cenzurou. Film totiž kritizoval totiž diktátorský režim Miklose Horthyho v Maďarsku a československé úřady nechtěly zhoršovat už tak dost špatné vzájemné vztahy poznamenané územními spory. Film proto zakázaly promítat v původní podobě.
Ježíškovi psaly děti na hlavní poštu
Když dozněly válečné výstřely, nahradil poštovní tajemník odbojovou činnost za Dopisy pro Ježíška. Není jasné, jak Josef Adler vyzýval děti z celé republiky, aby psaly Ježíškovi na hlavní poštu do Prahy. Jisté ovšem je, že právě on jim dárky dával.
V pozůstalosti Josefa Adlera se dochovalo na šedesát dětských vánočních přání. Své dárky pravděpodobně dostaly všechny děti, které nezapomněly napsat zpáteční adresy. „První poválečné Vánoce v roce 1945 byly samozřejmě smutné tím, že se spousta lidí nevrátila z koncentračních táborů a z německých věznic," připomíná historik Petr Koura. „Já jsem se domnívala, že dělal nějaké sbírky, nevím. Ale možná, že to šlo i z jejich rodinného rozpočtu, protože si pamatuju, že babička říkala, že děda občas dával asi až příliš na charitu," uvažuje Irena Rokosová.
Milý pane vrchní tajemníku, já vám mockrát děkuji za váš milý dárek k Ježíšku. Teď jsem rád, že jsem dal dopis do schránky a ne za okno, jak mi radila maminka. Pepa.
Milý Pepo, nebyl jsi sám, koho jsem obdaroval podobným balíčkem jako tebe, a velice mě těší, že jsi měl jako všechny ostatní děti radost z věcí, které jsem ti poslal. Snad jednou, až budeš velký, uděláš zase ty radost někomu jinému. Josef Adler.
Naposledy dostávají děti dárky od Ježíška z pošty v roce 1949, poté Josef Adler umírá na následky poranění, které mu paradoxně způsobilo spojenecké bombardování Prahy na konci války. „Podle toho, co si pamatuju, co mi říkala maminka, byl děda člověk, kterého si spousta lidí vážila a měli ho doopravdy rádi. Až teď jsem vlastně pochopila proč (…). A mrzí mě, že zaprvé jsem ho nepoznala, a zadruhé taky, že jsem se neptala víc,“ říká dnes Irena Rokosová.