Neřekly ne, byly sexy. Ženy si často mohou za znásilnění samy, myslí si tři pětiny dospělých

Koketnost, opilost nebo sexy oblečení – to mohou být okolnosti, kterými si za znásilnění v jistých případech mohou ženy částečně samy. Myslí si to podle průzkumu pro Amnesty International (AI) více než tři pětiny dospělých. Za další důvody lidé považují třeba to, že ženy neřekly muži jasné ne, šly bez doprovodu opuštěným místem, či měly hodně sexuálních partnerů. Podle expertů je přístup společnosti jedním z důvodů, proč znásilnění ohlásí jen zlomek obětí.

„Výsledky nás nepříjemně překvapily. Čtvrtina lidí vnímá aspoň v jedné ze zmíněných situací jasně spoluvinu na straně oběti. Částečně ji vidí aspoň v jedné ze situací 63 procent dotázaných,“ uvedla Gabriela Bártová z AI. Průzkum je součástí kampaně Stop násilí na ženách, pro AI jej provedla v srpnu agentura Focus. Zjišťovala názory 1040 lidí nad 18 let. Celkem 45 procent dotázaných si myslí, že žena má za znásilnění spoluzodpovědnost, když se chovala koketně. Podle 43 procent část viny nese, když byla opilá.

Sexy a vyzývavým oblečením oběť ke znásilnění přispěla podle 37 procent lidí. Stejný podíl je přesvědčen o tom, že žena neřekla muži jasné ne. Podle 35 procent má oběť spoluzodpovědnost kvůli tomu, že šla bez doprovodu nebezpečným místem. Podle 28 procent spoluzodpovědnost je tehdy, když měla žena hodně sexuálních partnerů.

Oběti ohlásí přibližně desetinu případů

Každý den eviduje policie dvě až tři znásilnění, podotýká náměstkyně ministra pro lidská práva Martina Štěpánková. „Představuje to zhruba desetinu všech případů. Různé výzkumy říkají, že denně se stane kolem 20 znásilnění,“ upřesnila s tím, že obětí bývají i muži, i když v mnohem menší míře.

Téměř pětina lidí si přitom myslí, že se ročně v Česku odehraje méně než stovka znásilnění. Podle pětiny lidí je to mezi sty a 500 případy, podle 13 procent mezi 500 a 1000. Jen každý padesátý člověk dokázal počet zařadit mezi 5000 a 10000 činů. Devět procent osob si myslí, že se policie dozví ani ne o desetině případů. Jen jeden člověk ze sta tvrdí, že policisté naopak řeší všechna znásilnění.

Lidé přemýšlejí stereotypně

Celkem 55 procent dotázaných míní, že pachatelem bývá cizí osoba. Podle třetiny respondentů je to někdo známý. Šest procent dotázaných si myslí, že je to partner či partnerka oběti. „Znásilnění se neděje jen někde na ulici, ale nejčastěji v rodině – přímo od nejbližších osob,“ upřesnila šéfka vládního výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách Jindřiška Krpálková.

Podle Bártové výsledky průzkumu ukázaly, že velké stereotypy panují bez ohledu na věk, vzdělání a pohlaví, největší bývají u mužů mezi 18 a 35 lety, lidí nad 55 let a osob s nižším vzděláním. Podle odborníků právě takzvané druhotné obviňování je jedním z důvodů, proč se oběti na policii neobrátí. Neumějí s nimi často pracovat policisté, soudci, zdravotníci či sociální pracovníci. U soudu navíc uspěje jen část z ohlášených kauz. Roli hraje i to, že pachatelem často bývá někdo blízký či známý.