Dokument CIA ukazuje, že slovenského politika v exilu měla odstranit StB

Poštovním úřadem v západoněmeckém Mnichově v červenci 1955 otřásl výbuch. V jednom z balíčků byla nastražená bomba, která zranila mnoho lidí a vyžádala si dva životy. Jeden patřil příjemci balíčku, slovenskému politikovi Matúši Černákovi, který do Německa uprchl v roce 1948. Existují dvě verze, k čemu došlo. Jedna hovoří o nesvárech mezi exilovými skupinami, druhá viní československou Státní bezpečnost. Poslední objevené dokumenty ukazují na druhou variantu. Podrobnosti pro Reportéry ČT zjišťoval Karel Vrána.

Video Reportéři ČT
video

Reportéři ČT: Bomba pro slovenského separatistického politika v emigraci

Původní vyšetřování německých úřadů nakonec nikam nevedlo. Až po roce 1989 se objevily dokumenty naznačující roli Státní bezpečnosti. Jde o odtajněné dokumenty americké výzvědné služby CIA z roku 1959, které objevil Radek Schovánek z Centra pro dokumentaci totalitních režimů.

„Americká zpravodajská služba v roce 1959 disponovala vysoce postaveným informátorem na československé ambasádě ve Vídni, který zpravoval o vraždě Matúše Černáka. Tyto informace se dle archivu potvrdily jako pravdivé,“ prohlásil Schovánek.

Balíček s výbušninou měl být vyroben v Československu. „Mělo to jít tehdy přes Vídeň. Balíček byl předán agentu Berthelotovi z rozvědky,“ uvedl historik Vojenského historického ústavu Prokop Tomek. Berthelot byl německý občan Kurt Baumgartner. Mimo jiné rozesílal na emigrantské spolky na západě balíčky s různými dezinformačními materiály, které měly za úkol exil rozeštvávat. Podrobnějšímu pohledu na jeho činnost brání ale to, že byl jeho svazek zničen.

Neznámá role důstojníka rozvědky Balouna se ozřejmuje

Ve spojení s Berthelotem se nicméně objevují jména dvou příslušníků komunistické rozvědky. Prvním byl Lubomír Kubíček s krycím jménem Kaucký. „Podle údajů v jeho personálním spisu byl právě v té době odměněn poměrně vysokou finanční částkou za úspěšnou akci proti nepřátelům státu v zahraničí,“ zmínil Tomek. Druhým mužem byl důstojník rozvědky Rudolf Baloun.

Historik Tomek původně na Balouna ve spojení s Berthelotem narazil jenom v souvislosti s konspiračním bytem, nikoli v návaznosti na zabití Černáka. To se ale mění s dokumenty od CIA. „Česká tajná služba vyhodila do povětří Matúše Černáka. Operaci vymyslel a provedl Rudolf Baloun. Bomba vyrobená v Praze byla Balounem doručena neznámému agentovi, možná Němci,“ píše se ve zprávě.

Neznámým agentem měl být agent Berthelot. „Byl tam i třetí muž, pravděpodobně Lubomír Kubíček z Prahy,“ stojí pak ve složce CIA. Podle Tomka je dokument „zřejmě nejpřímějším a nejpodstatnějším důkazem, který ukazuje, že pachatelem atentátu byla skutečně rozvědka.“

Politická kariéra začala v době Mnichovské dohody

Konkrétní podnět, který by mohl československou rozvědku přivést k rozhodnutí o odstranění Černáka, není znám. Leccos lze ale vyvozovat z jeho politického působení za války i v emigraci. Matúš Černák se začal politicky angažovat v roce 1938. Československo v té době čelilo požadavkům Adolfa Hitlera na odstoupení Sudet, což vyústilo v Mnichovskou dohodu.

V mladém věku se nicméně Černák stal členem první vlády Jana Syrového, působil i v autonomní vládě Jozefa Tisa. Slovenská Hlinkova ľudová strana, za niž Matúš Černák ve vládě usedl, nárokovala okamžitou autonomii Slovenska. S tímto požadavkem se Černák obrátil na prezidenta Edvarda Beneše. „Vláda v čele se Syrovým to odmítla a Matúš Černák na to reagoval demisí,“ uvedl historik Ivan Kamenec z Historického ústavu Slovenské akademie věd.

Pro Černáka to ale neznamenalo konec v politických kruzích. V březnu 1939 Hitler obsadil zbytek českého území, přičemž Slovensko vyhlásilo samostatnost jako Slovenský štát. Nacistické Německo se stalo nejbližším spojencem nového státu. Známý germanofil Černák se jako velvyslanec dostal do Berlína. „Byl i jedním z iniciátorů mnohých bilaterálních slovensko-německých dohod,“ doplnil Kamenec. Slovenští vojáci se po boku německých účastní tažení proti Polsku a později proti Sovětskému svazu.

Jan Syrový (třetí zleva) spolu s členy autonomní slovenské vlády (Ján Lichner, Pavol Teplanský, Jozef Tiso, Ferdinand Ďurčanský, Matúš Černák)
Zdroj: ČTK

Vězení, nabídka StB a exil

Po válce byl Matúš Černák za svou činnost pro Slovenský štát souzen. Nakonec dospěl soud k poměrně nízkému trestu v podobě tří let vězení. „Po propuštění se uchýlil k bratru Stanislavovi do Turčianských Teplic,“ přiblížil jeho osud syn Boris Černák. Po půl roce se přestěhovali do Sklené k Černákově sestře.

„Nutili ho ke spolupráci s StB, aby sledoval některé tehdejší slovenské politiky. Řekl, že na to potřebuje nějaký čas,“ vzpomínal jeho syn. Namísto dohody překročil hranice a odešel do exilu. V prosinci 1948 tak Matúš Černák zmizel a Státní bezpečnost po něm vyhlásila pátrání.

Po emigraci našel Matúš Černák útočiště v bavorském Mnichově. „Brzy se stal předsedou německé pobočky Slovenské národní rady v zahraničí. Tato německá pobočka byla jedna z nejvýznamnějších, protože v Německu žilo strašně moc Slováků,“ přiblížil historik Matej Medvecký ze slovenského Vojenského historického ústavu.

Matúš Černák, funkcionář Hlinkovy slovenské ľudové strany, při projevu před Národním divadlem v Bratislavě v březnu 1939
Zdroj: ČTK

Stoupenec svobody Slovenska se domluvil i se sudetskými představiteli

V Německu Černák pokračoval v podpoře svobodného Slovenska. „Oba jsme pracovali na tom, abychom slovenskému národu pomohli dosáhnout co největší národní svobody a takové vlády, kterou by si vytvořili Slováci. Československo pro nás byl umělý stát a dějiny nám daly za pravdu,“ dodal jeho bývalý spolupracovník Milan S. Ďurica. Ze Západu se jim dostalo zastání hlavně při protikomunistických akcích.

Nakonec Černák podepsal i určitou dohodu o přátelství se sudetskými organizacemi Sudetendeutschland Landschaft a Karpatendeutschland Landschaft. „Deklaroval, že ve svobodném Slovensku budou samozřejmě Němci, kteří byli vyhnaní, vítáni zpět,“ upřesnil Medvecký. „To bylo pro tehdejší československou politiku jako sůl do očí," zmínil Kamenec.

7. července 1955 každopádně ukončuje jeho činnost násilná smrt na poště. Německá policie po pachateli atentátu zahájila usilovné pátrání. Vyšetřování mohlo pracovat s dvěma verzemi. Buď šlo o souboj exilových skupin, nebo o práci československé tajné služby. „Že nás pražské tajné služby sledují, to jsme všichni věděli. Vždyť jaký by to byl stát, aby nechránil svoji státnost,“ reagoval Ďurica. Komunistický tisk pochopitelně tvrdil, že se Černák stal obětí boje mezi emigranty.

Exploze byla velmi silná, Černákovi, který balíček otevřel ještě na poště, nedávala moc šancí na přežití. Poničena tehdy byla i celá poštovní hala a okna byla vytlučena ještě v okruhu několika stovek metrů. Ani emigrací se tak nejspíš před nástrahami Státní bezpečnosti nakonec neskryl.