Až se naučíme skladovat energii, bude to revoluce, říká Dana Drábová

Energetiku dnes táhnou fosilní zdroje. Vznikaly 300 milionů let a za zhruba 200 let jich lidstvo většinu spotřebovalo. Musíme se naučit skladovat elektrickou energii, což by byla další energetická revoluce, říká Dana Drábová v interview pro Fokus Václava Moravce.

Zmínili jsme dnes fakt, že celá naše civilizace je civilizací průmyslovou, což znamená, že jsme civilizací fosilních paliv. Co tímto termínem máte na mysli?

My si málo uvědomujeme, že velký rozvoj naší civilizace, to znamená od evropské a severoamerické, byl od průmyslové revoluce, řekněme od začátku 19. století, hodně tažen napřed využíváním uhlí. Posléze, možná to někoho překvapí, až poměrně pozdě, a to po druhé světové válce, začala nabývat na významu ropa a pak také zemní plyn. Tato tři fosilní paliva dnes pokrývají 80 procent spotřeby takzvaných primárních energetických zdrojů. To znamená 80 procent našich energetických potřeb je pokryto fosilními zdroji. Fosilní zdroje přispěly významnou měrou ke kvalitě života.

Od začátku 19. století žijeme mnohem déle, velmi klesla třeba dětská úmrtnost, také máme daleko lepší přístup ke vzdělání a existuje řada dalších faktorů, které je možno zmínit a kterými se měří kvalita života. Ovšem všechny jsou závislé na tom, že máme dostatek energie.

Jsme dnes na prahu doby, kdy je dostatek energie ohrožen? Třeba tím, že uhlí a ropa začínají docházet? Nebo třeba tím, že spotřeba roste do té míry, že už ji nejsme schopni pokrýt? Jaká doba je před námi?

No určitě je před námi, nebo spíše před těmi, co přijdou po nás, doba po-fosilní. Protože jsme fosilní paliva za zhruba 200 let, co je masivně využíváme, z větší části aspoň z těch známých zásob dokázali spotřebovat. Což je mimochodem pro planetu pěkná rána, protože fosilní paliva vznikala nějakých 300 milionů let a my jsme jich velkou část za 200 let znovu poslali do atmosféry, a to tím, že je převážně používáme ve spalovacích procesech.

Takže před námi je doba, kdy krok po kroku budou fosilní paliva méně a méně dostupná. Pravděpodobně nikdy nedojdou, ale těch 80 procent pokrytí našich energetických potřeb postupně nebudou schopna utáhnout.

To znamená, že poté bude vše hradit voda, vítr a slunce? Nebo se dostaneme do nějaké energeticky složité situace?

Může to tak být, ale pro průmyslovou civilizaci, nebo post-průmyslovou civilizaci, to bude velmi komplikované. Koneckonců člověk měl obnovitelné zdroje k dispozici od začátku své historie na Zemi. To znamená i člověk sám, bude to znít trochu cynicky, je obnovitelný zdroj. A také je sice málo výkonný, ale stroj, tedy umí pracovat.

Mít energii znamená mít schopnost pracovat. Celou dobu, vlastně až do začátku průmyslové revoluce, bylo „gró“ energetických potřeb pokryto z obnovitelných zdrojů - z vlastní lidské práce, z práce hospodářských zvířat, z energie vody a z energie větru. No a toto bylo zhruba všechno. Koneckonců ještě na začátku 19. století síla lidských svalů a spalování dřeva tvořily naprostou většinu spotřebovávané energie.

My jsme mluvili o tom, že dvě věci s elektřinou neumíme - neumíme ji skladovat a neumíme ji daleko přenést bez velkých ztrát. Proč skladování elektrické energie a proč ten daleký přenos je klíčový pro trh a situaci v energetice?

Tak pro trh nevím. Ale jsou určitě klíčové z hlediska potenciálu obnovitelných zdrojů, zejména elektráren slunečních a větrných. Tyto elektrárny mají dvě základní nevýhody. Tou první je, že jde o zdroje, které jsou velmi málo koncentrovány. To znamená, že k jejich rozumnému využití potřebujete velké plochy, ze kterých jejich energii koncentrujete.

Tou druhou a možná ještě markantnější nevýhodou je to, že ony vyrábějí podle denních a ročních cyklů. Některé chvíle vyrábějí tolik, že způsobují přenosovým distribučním soustavám poměrně slušné vrásky na čele. Také máte ale chvíle, kdy nevyrábí prakticky vůbec.

Kdyby se podařilo učinit nějaký průlom ve skladování elektřiny, byla by tato nevýhoda velmi potlačena, protože vy byste vlastně ty špičky, které vám překážejí v regulaci soustavy, odřízl a schoval si je na horší časy, do doby, kdy se obnovitelné zdroje vyrábět nebudou. Podle mě čtvrtá energetická revoluce bude, pokud nastane skladování elektřiny.

Jaká byla první, druhá a třetí revoluce?

První energetická revoluce byla dlouhá na to, že revoluce dlouhé nebývají. Byl to proces, kdy si člověk ochočoval oheň. Spalování mu pak dalo obrovské možnosti. Skoro srovnatelné s tím, když se naučil cíleně využívat zemědělství. Druhá energetická revoluce zároveň s průmyslovou revolucí bylo využívání fosilních paliv. Třetí, zatím poslední, je využívání jaderné energie. Nyní čekáme na čtvrtou a já ji právě spatřuji v možném průlomu ve skladování elektřiny.