Uprchlíci, kteří prošli detencí, chtějí na Česko co nejrychleji zapomenout

Někteří jsou na cestě z domovské země pár měsíců, někdo už několik let. Všichni se ale shodují, že pobyt v českých uprchlických zařízeních, takzvané detenci, byl nejhorší zážitek za celou jejich cestu. „Jednají tam s vámi jako s kriminálníky, jsou to normální věznice," uvedli uprchlíci.

Běženci z českých uprchlických zařízení
Zdroj: ČT24 Autor: Jan Langer

Z českého státu mají uprchlíci, které propustili z detence - s povinností do několika dní republiku opustit - strach. Své příběhy a zážitky ze zařízení Bělá-Jezová a Vyšní Lhoty svěřili Portálu ČT24 jen pod zárukou anonymity. Nikdo z nich se nechtěl nechat fotografovat tak, aby byl poznat.

Yoofi z Ghany (30 let, drobný obchodník, svobodný).  V Bělé a Vyšních Lhotách ho drželi tři a půl měsíce. Z českých uniforem má panickou hrůzu. "Jednají tam s lidmi jako s kriminálníky, jsou to normální věznice. Viděl jsem muže, kteří po několika měsících nebo letech na útěku beznadějně plakali na svých cimrách v tomhle kempu. Když mě tam přivedli, musel jsem se svléct donaha, a dozorce mě prohlížel jako zvíře. S Českem už nechci přijít nikdy do kontaktu.“

Zdroj: ČT24
Autor: Jan Langer

Chytili je ve vlaku a museli hned zaplatit pokutu 50 eur

Společným jmenovatelem příběhů těchto lidí je místo, kde jejich cesta skončila, respektive kde ji přerušila česká cizinecká policie. Všechny totiž chytili, když jeli vlakem z Budapešti do Berlína. Z jejich hlediska bylo smutným paradoxem, že to byl vlastně poslední úsek cesty vlakem, který plánovali v Evropě absolvovat.

Ahmed ze Sýrie (50 let, farmář, ženatý, má čtyři děti). V české detenci strávil 73 dní. Zaplacené peníze mu slíbili vrátit do Německa, pokud dostane azyl. Ze Sýrie cestuje skoro rok. V Turecku pracoval několik měsíců jako realitní makléř, v Německu by chtěl pracovat v zemědělství a zaplatit cestu do Evropy i své ženě a dětem. O jednoho syna přišel před dvěma lety, když se přes jejich město prohnala fronta. "V Sýrii má teď každý nějakou moc, je tam tolik frakcí a radikálních skupin, že všichni válčí proti všem. Musel jsem utéct, neměl jsem jinou možnost. Věřím, že se mi podaří z toho pekla dostat mou rodinu."

Zdroj: ČT24
Autor: Jan Langer

Uprchlíci vyprávějí, že okamžitě museli zaplatit pokutu 50 eur za cestování bez pasu. Kdo neměl peníze, dosud tuto částku dluží. Následoval – jak říkají – převoz v poutech do přijímacího střediska.

Vzali jim mobily a nenechali je si opsat ani kontakty

Při vstupní prohlídce se podle popisu uprchlíků musí každý svléci donaha a podrobit se důkladné kontrole všech tělesných otvorů, aby něco neskrýval. Samozřejmostí je odevzdat všechny peníze a komunikačních zařízení, tedy hlavně telefony. Nikomu z lidí, kteří svůj příběh Portálu ČT24 svěřili, neumožnili si z mobilu opsat kontakty.

To, že lidé nesmí mít v zařízení pro zajištění cizinců u sebe mobilní telefon či obecně jakékoli elektronické komunikační zařízení, potvrzuje i ministerstvo vnitra. Odvolává se na zákon o pobytu cizinců.

Ministerstvo vnitra: Kontakty si opsat můžou, mobily se pak zamknou do trezoru

Mobilní telefony uprchlíků jsou podle vyjádření ministerstva uloženy u provozovatele zařízení, to znamená u Správy uprchlických zařízení, a po ukončení pobytu je cizincům vrátí.„Před uložením si zajištěné osoby mají možnost z telefonu opsat kontakty i zavolat. Mobily jsou bezpečně uloženy v trezoru a jsou vypnuté. Zatím jsme nezaznamenali žádnou stížnost na to, že bychom vrátili poškozený nebo jiný telefon," uvedla Gabriela Vaňková z oddělení odboru tisku a public relations ministerstva vnitra.

Isaac z Ghany (27 let, řidič, svobodný)
V českých detenčních zařízeních strávil tři měsíce a zaplatil posledních 360 EUR. Z Ghany cestuje tři roky - za peníze, které jeho rodiče utržili za prodanou půdu (rodinné jmění) odletěl do Turecka, kde více jak dva a půl roku pracoval na stavbách, aby měl peníze na plavbu člunem do Řecka a další vlaky do Německa. Tam by chtěl vydělat dost peněz na to, aby se jednou mohl vrátit a v Ghaně provozovat vlastní byznys s oblečením. "Celou cestu se modlím k bohu. Mohl jsem být několikrát mrtvý a vděčím jenom jemu, že jsem došel až sem.  V Bělé jsem ale byl už na pokraji zoufalství."

Zdroj: ČT24
Autor: Jan Langer

Podle ministerstva mají uprchlíci v každém patře budovy telefonní automaty

Na náklady státu vydává podle Vaňkové Správa uprchlických zařízení zajištěným cizincům telefonní kartu v hodnotě 180 korun, i když zákon jim to podle ní výslovně neukládá.

Podle Vaňkové existuje mnoho případů, kdy během pobytu cizinci ani nestihnou tento limit 180 korun vyčerpat. „Telefonní automaty jsou umístěny v každé budově a v každém patře a jsou k dispozici i v takzvaných buňkovištích. Z praxe víme, že zajištění cizinci uskuteční první hovor, předají číslo automatu a na toto číslo jim pak může kdokoliv zavolat," konstatovala Vaňková.

Ministerstvo dodává, že zajištění cizinci zatím nemají přístup k internetu. Nicméně si můžou potřebné informace z internetu zajistit prostřednictvím sociálních pracovníků, kteří jsou k v zařízení k dispozici od pondělí do pátku od 7.00 do 15.30 hodin. Navíc, jak uvedla Vaňková, v zařízení Bělá-Jezová se do budoucna počítá, že by cizinci k internetu přístup mít měli.

Příjezd v poutech a pobyt na několika metrech čtverečních

Jak cizinci, kteří svěřili své příběhy Portálu ČT24, uvedli, do detenčního zařízení je přivezli spoutané. Stejně tak při převozech například do jiných táborů nebo do nemocnice cestovali s rukama spoutanýma za zády.

Uprchlíci říkají, že ubytováni byli na společných pokojích, někdy po šesti, jindy až po deseti lidech. Spali na palandách. Návštěvy na jiných pokojích nebyly možné.

Po většinu dne byli nuceni trávit čas na pokoji nebo v malém oploceném „výběhu" o velikosti několika čtverečních metrů, popisují dále cizinci. Tento prostor už byl uzamčen a vyjít z něj mohli pouze třikrát denně na jídlo nebo na požádání.

Ministerstvo: V rámci zařízení se můžou volně pohybovat i navštěvovat

Ministerstvo vnitra konstatovalo, že zajištění cizinci jsou ubytováni na vícelůžkových pokojích se společným sociálním zařízením. „Klienti se mohou volně pohybovat či se navštěvovat v rámci zařízení. Dále mohou opouštět budovu do vycházkových prostorů. Do jídelny mohou chodit ve vymezených časech," uvedla Gabriela Vaňková z ministerstva vnitra.

Ostraha zařízení je podle ní dvojitá. Vnější ostrahu zařízení zajišťuje Služba cizinecké policie. V zařízení je dále vnitřní ostraha, kterou vykonává smluvní bezpečnostní agentura. Detenční zařízení je oploceno. I uvnitř zařízení jsou vycházkové prostory vymezeny plotem, dodává ministerstvo.

Sport? Podle uprchlíků jen několik minut denně

V zařízeních si mohou běženci oficiálně užívat sportovní aktivity. V praxi to ale podle jejich slov vypadá tak, že k dispozici je pouze část tělocvičny a jen na několik minut denně. Pro fotbal je vyhrazený malý betonový plácek.

Gabriela Vaňková z ministerstva vnitra konstatovala, že o klienty detenčních zařízení se starají sociální pracovníci, pedagogové volného času a ubytovatelé. „Klienti mají s výjimkou nočního klidu relativně volný pohyb v uzavřeném vycházkovém prostoru, mohou využívat nabídky sportovních aktivit, zapůjčit si základní sportovní vybavení, využívat televizních místností, knihovny, promítacího sálu, posilovny."

Jídla bylo podle uprchlíků málo a bylo nekvalitní

Samotné jídlo, za jehož zlepšení uprchlíci v Bělé-Jezové několikrát demonstrovali, bylo podle jejich slov nepřijatelné. Množstvím i kvalitou. Snídaně například sestávala z krajíce chleba s kostičkou másla a oběd z makaronů s kořením a řídkou omáčkou. Dospělý dostával běžně tak malé porce, že i když je dával svému dítěti, mělo i to neustále hlad.

Ministerstvo vnitra konstatuje spíše jen v obecné rovině, že strava je cizincům poskytována hromadně, a to 3krát denně pro dospělé a 5krát denně pro děti.

V detenci je někdo i pět měsíců

„Je to místo, kde byste zešíleli. Viděl jsem muže, kteří po několika měsících nebo letech na útěku beznadějně plakali na svých cimrách v tomhle kempu. Nikdo vám neřekne, jak dlouho tam budete. Nejdřív řekli 30 dnů, pak 45, pak 60. Mluvil jsem s některými, co jsou v táboře i pět měsíců, naprosto vyčerpaní,“ konstatoval jeden z uprchlíků.

Ministerstvo: Proces vyhoštění může trvat měsíce, ojediněle i déle

Ministerstvo vnitra k délce pobytu v detenčním zařízení uvedlo, že nejprve se musí zjistit totožnost cizinců a to, jestli už požádali o azyl v jiné zemi. V takovém případě cizince ihned vracejí do státu, ve kterém již má o azyl požádáno.

Pokud cizinec nemá požádáno o azyl v jiné zemi, ale je bezpečně prokázáno, ze které země tento běženec do ČR přicestoval a tento stát tuto skutečnost uzná, Česko na základě readmisní dohody cizince do tohoto státu vrací. 

V případě, že nepřichází v úvahu ani jeden z uvedených postupů a cizinec nepožádá o azyl, zahajuje se proces správního vyhoštění, který končí vyhoštěním ze země. Podle ministerstva se nedá paušálně říct, že běženci budu v zařízení určitý počet dnů. Někdy administrace může trvat týdny, někdy měsíce a v ojedinělých případech i déle.

Zajištění cizinci si musí za den pobytu platit 242 korun

Cizinci zajištění v detenci si taky často stěžují, že za den pobytu musí platit 242 korun. Změnu v péči o zadržené migranty požadoval 16. září i vládní výbor pro práva cizinců. Chce, aby se od uprchlíků v zajišťovacím zařízení přestal vybírat poplatek za ubytování a jídlo. Podle členů výboru nemá vybírání 242 korun za den žádný právní základ. 

Ministerstvo vnitra ale tento poplatek obhajuje: „Správa uprchlických zařízení je oprávněna použít uschované peněžní prostředky na úhradu nákladů spojených s pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, respektive s vyhoštěním. Pokud mají cizinci peněžní prostředky, Správa uprchlických zařízení strhává 112 korun za stravu a 130 korun za ubytování,“ konstatovala Gabriela Vaňková z ministerstva vnitra.

Pokud měl cizinec při vstupu vlastní peníze, mohou být při pobytu spotřebovány až do minimálního zůstatku 400 korun, který je při odchodu vydán v hotovosti. Peníze mohou být vydány na drobné nákupy a jsou použity na úhradu nákladů spojených s pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, resp. s vyhoštěním. „Pokud cizinec při vstupu neměl žádné peníze, neumožňuje stávající legislativa žádnou finanční podporu a stát hradí náklady na pobyt a stravu v Zařízení pro zajištění cizinců z rozpočtu,“ uvedlo ministerstvo.

Uprchlík už nechce Česko nikdy vidět

„Něco takového jsem nezažil v žádné jiné zemi, kterou jsem projížděl. V Makedonii jsme dostali třídenní vízum na to, abychom zemi rychle projeli, v Srbsku zrovna tak. V Maďarsku jsme sice strávili několik dní v kempu, ale nezaplatili jsme jediné euro. Naopak v táboře byli sociální pracovníci, kteří nám občas přinesli peníze, abychom si mohli jít jídlo koupit,“ popisuje uprchlík.

On i další běženci mohli podle jeho popisu v Maďarsku z tábora kdykoli odejít a zase se vrátit. „Nikdo nám nebral mobily, nehlídali nás těžkooděnci. Česko už nechci nikdy vidět, můj bože! Pryč odsud, nevěřím, že tohle je taky Evropa," konstatoval uprchlík.

Z detence je propustili a měli i jízdenku do Německa, nevzali je ale do autobusu

Jenže ani tím, že uprchlíky z detenčního zařízení propustili – s povinností do několika dnů Česko opustit - jejich problémy neskončily. „Nakonec vás vypustí se čtyřmi stovkami korun a výjezdní doložkou, se kterou vás ani nepustí do autobusu!" uvedl jeden z nich.

Česká dobrovolnická skupina totiž jemu a jeho kolegovi nakonec koupila jízdenku z Prahy do Drážďan. Vysněné Německo bylo vzdálené už jen několik desítek kilometrů a oba muži stáli v Praze na Florenci. Stevardka v autobuse Student Agency ale oba uprchlíky odmítla přijmout bez platného pasu nebo alespoň dokumentu opatřeného fotografií.

Běžence tak z autobusu vyhodili, tentokrát „jen" za asistence ochranné služby. Když si ale později do výjezdní doložky nechali fotografii doplnit, do vytoužené cílové země, Německa, se nakonec oba dostali.

Video Bez komentáře: Detenční zařízení v Bělé pod Bezdězem
video

Bez komentáře: Detenční zařízení v Bělé pod Bezdězem