Smyslem trestu je náprava i prevence, nezapomínejme ale ani na oběti

Smyslem trestu není jen sankcionovat samotného pachatele a přivést ho k nápravě, ale také potrestat zlo, a to tak, aby to bylo vidět, což je základem prevence další kriminality. Justice by ale podle předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy neměla zapomínat ani na oběti trestných činů, právě oběť je totiž tím, kdo je zasažen nejvíce. Justice by proto neměla opomíjet to, že by se měl pachatel omluvit, případně oběti nahradit škodu.

Podle psycholožky Dany Němcové musí trest vést k tomu, aby se člověk změnil, systém soudnictví by proto neměl nikomu upřít naději na nápravu a lepší život. „Nemáme právo člověku upřít tu poslední příležitost,“ řekla Němcová. Právě proto podle ní nemá smysl trest smrti, který zločinu nezabrání a může se lehce stát nebezpečným nástrojem.

Rovněž kriminalista Josef Mareš věří, že v každém je něco dobrého a že šanci na nápravu by měl mít i ten, kdo někoho zavraždí. Ostatně i mezi vrahy je třeba rozlišovat. Jiný případ je člověk, který zabije v afektu, jiný sériový vrah, který zabíjí systematicky a chladnokrevně.

Právo a spravedlnost jsou dva různé pojmy. Spravedlnost, která nedokáže napravit bezpráví, není spravedlností. Právo by mělo směřovat ke spravedlnosti.

Jiří Přibáň

Sociolog práva

„Náprava teoreticky možná je, prakticky ale ne,“ hájí naopak znovuzavedení trestu smrti za obzvláště těžké zločiny psycholog Milan Nakonečný.

V současném systému je největším trestem pro odsouzené ztráta svobody. Vězeň sice má co jíst, má kde spát a může se dokonce večer dívat na televizi, ale právě ztráta svobody jít kamkoliv, ztráta soukromí a také nemožnost být kdykoliv se svými blízkými dělá z vězení skutečný trest. “Nechceme-li vzít někomu život, je odnětí svobody nejvyšším možným trestem,“ domnívá se Baxa.

Video Fokus Václava Moravce - Zločin a trest
video

Fokus VM: Smyslem trestu je náprava i prevence

Rozhodnutí soudce je o minulosti a budoucnosti zároveň, upozornil Baxa. Pohledem do minulosti je objasnění viny, které je nutné bez ohledu na okolnosti a zdravotní stav pachatele, pohledem do budoucnosti pak uložení trestu, který by měl primárně zabránit tomu, aby se zlo opakovalo.

 

 Z více než sedmdesáti tisíc trestů uložených v tuzemsku v loňském roce tvořily takzvané alternativní tresty, jako obecně prospěšné práce nebo domácí vězení, přes sedmnáct procent. Jejich problémem je ale skutečnost, že pro řadu odsouzených není alternativní trest trestem – za ten považují pouze nepodmíněný trest.

To potvrzuje i Miroslava Nerudová alias Mallory, několikrát trestaná hrdinka dokumentu Heleny Třeštíkové. Mallory, která sama dlouhou dobu bojovala se závislostí na drogách, upozornila, že například pro narkomana může být vězení místem, kde se naučí životu bez drog.

Právě příběh Mallory upozornil na další velký problém odsouzených, totiž těžký návrat do společnosti po skončení trestu, ať už jde o problémy s bydlením, se sháněním práce, ale také zpřetrhané mezilidské vztahy. „Pokud nemají pomoc se sháněním bydlení a podobně, recidiva dříve nebo později přijde,“ upozornila Mallory.

Lidem navracejícím se z vězení by měla pomoci Probační a mediační služba. Ta se rozvíjí i v Česku a za její úspěch lze považovat to, že většina vězňů v rámci zkušební doby nerecidivuje, uhradí část pohledávek, najde práci a bydlení. Dohled nad odsouzeným by měl být vnímán jako jeho příležitost, která je mu dána, a je na něm, zda ji využije a jakým způsobem, vysvětlila probační úřednice Renáta Rídlová. „Kdo je aktivní v řešení své situace, tomu se dříve či později daří začlenit se zpět do společnosti,“ uvedla.