Štěch i Sobotka vidí paralelu mezi srpnem 1968 a událostmi na Ukrajině

Od vpádu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa uplynulo 47 let. Pietní akce probíhají napříč celou republikou – politické špičky uctily oběti okupace tradičně i u budovy Českého rozhlasu v Praze. Předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) uvedl, že připomínat si tyto události je nutné s ohledem na nedávnou anexi Krymu.

Pietní akt u budovy Českého rozhlasu
Zdroj: ČTK Autor: Kateřina Šulová

Přestože od 21. srpna 1968 je to už 47 let, byl by podle Milana Štěcha velký omyl si myslet, že jde o vzdálenou minulost.

„Už bohužel zase žijeme v napjatých dobách. Klidné časy jsou pryč. Situace v Evropě je jiná než před 20 či 10 lety. Rusko se opět odhodlalo k invazi a obsadilo Krym, území suverénní Ukrajiny. Konflikt na východě Ukrajiny je sice formálně uzavřený, ale ve skutečnosti se tam bojuje stále,“ řekl u budovy rozhlasu Milan Štěch (ČSSD). 

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) po pietním aktu novinářům řekl, že Rusko zasáhlo do suverenity Ukrajiny. „Ukrajina přišla o část svého suverénního území, byly pošlapány principy mezinárodního práva, čili určitá paralela tady existuje," poznamenal.

Premiér připomněl i odvahu lidí za normalizace

Datum 21. srpna 1968 lze podle Sobotky v českých dějinách zařadit k 15. březnu 1939, tedy začátku nacistické okupace, a k 25. únoru 1948, kdy nastoupil komunistický režim.

„Byla narušena naše suverenita, byla potlačena snaha o svobodu a demokracii," řekl premiér. Pokládá za důležité, že řada představitelů takzvané normalizace se dožila roku 1989, kdy se jimi vybudovaný a udržovaný mocenský systém zhroutil.

Sobotka dále konstatoval, že přestože pokus o reformu komunistického režimu v roce 1968 nevyšel, měly československé události z toho roku hluboký dějinný smysl. 

„Znovu potvrdily vůli našeho národa po svobodě, po demokracii, ale také po sociální spravedlnosti. Kasárenský socialismus sovětského typu se Brežněvovou vojenskou intervencí definitivně zdiskreditoval. Nejen u veliké části našich obyvatel, ale také u většiny světové veřejnosti,“ uvedl předseda vlády.

Připomněl i ty, kdo prokazovali odvahu v době po odeznění největší vlny odporu a solidarity a kdy začala nejprve neviditelná, a později velmi důsledná normalizace. Například Jana Palacha a Jana Zajíce, ale taky pozatýkané a odsouzené demonstranty z 21. srpna 1969. Zapomínat by se podle premiéra nemělo ani na tisíce lidí, kteří při takzvaných prověrkách odmítli souhlasit s okupací a nesli za to po zbytek života tvrdé osobní důsledky.

Sobotka doplnil, že někteří představitelé pražského jara svou snahu nevzdali a dál prosazovali myšlenky svobody a demokracie, byli za to vězněni a pronásledováni a později stáli u vzniku Charty 77 a dalších disidentských skupin. „Projevit často osamělou odvahu v temných 70. letech bylo neskonale těžší než plout uprostřed proudu všeobecného odporu třeba v srpnových dnech,“ konstatoval.

Dobové fotografie, dokumenty i hudební happening na Václavském náměstí v Praze

Hned dvě vzpomínkové akce - Aby sny nezešedly a Svoboda není zadarmo - se konají na Václavském náměstí v Praze. U sochy svatého Václava zazněly podle redaktorky ČT Mariany Kopecké projevy těch, kteří přirovnávali okupaci vojsky Varšavské smlouvy k současnému dění na Ukrajině. Jedním z nich byl 1. místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek.

„Po kratičkém, nadějném nadechnutí jsme o svobodu velmi rychle přišli. Pak to trvalo nekonečně dlouhých 22 let, než jsme ji opět získali. Tady je časová paralela, jak rychle je možné svobodu ztratit, a jak dlouho může trvat, než ji opět můžeme nabýt. To v situaci, kdy ruské ozbrojené síly jsou skutečně na Ukrajině - a myslet si, že nejsme potenciálně na jídelním lístku, to je velmi naivní,“ řekl Kalousek.

Počínaje pátkem se začíná už tradičně držet řetězová hladovka na podporu svobody. V minulosti se do ní zapojil třeba režisér Jiří Menzel. Letos se jako první ujímá pomyslné štafety hudebník David Koller. Po něm třeba Viktor Fajnberg, což je syn jednoho z osmi statečných, kteří se proti okupaci Československa postavili přímo na Rudém náměstí v Moskvě.

Milán Knížák se skupinou Aktual při koncertu na Václavském náměstí
Zdroj: ČTK
Autor: Roman Vondrouš

Na dolní straně Václavského náměstí probíhá od 14:00 hudební happening. Vystoupil tam tam například Vladimír Merta nebo Milana Knížáka s kapelou Aktual. Na programu bude večer ještě kapela Folimanka Blues a od 21:00 do 22:00 happening zakončí americký jazzový trumpetista slovenského původu Laco Deczi. 

K vidění jsou na náměstí i dobové dokumenty a fotografie. Srpnové události tam připomíná i Kamila Moučková, tehdejší hlasatelka Československé televize, která divákům jako první řekla o vpádu vojsk Varšavské smlouvy a později se stala jednou z hlavních tváří odporu proti okupaci. 

Na srpen 1968 vzpomíná i jižní Morava

V Brně se konaly pietní akty hned na 4 místech. 21. srpna 1968 tam už od rána docházelo ke spontánnímu odporu k okupantům. Lidé nesli transparenty se jmény československých politiků a odstraňovali pěticípé hvězdy a symboly srpu s kladivem. Aby cizím vojskům ztížili orientaci, odstraňovali nebo zamazávali tabule s názvy ulic a směrovky na křižovatkách.

Sověti tak marně hledali i brněnské studio tehdejší Československé televize v Chorázově ulici (dnes Jezuitská). Vedoucí směny přenosového vozu Josef Tesařík navíc zamaskoval název TYPOS, který má studio dodnes nad vchodem. Okupační vojáci kolem studia několikrát projeli, ale nenašli ho.

Zaměstnanci televize se později přesunuli ze studia na další místa, třeba do blízkosti vysílače Kojál, odkud vysílali několik dalších hodin. Vedení studia se taky obrátilo na rakouskou televizi ÖRF, která záběry z okupovaného Brna rozeslala do celého světa. Osádka přenosového vozu ještě několik dnů pokračovala ve vysílání z utajovaných míst v regionu.

V Brně v srpnu 1968 dva mrtví, další dva rok nato

Odpor vůči okupaci si v Brně v roce 1968 vyžádal i dvě oběti. Dopoledne sovětská kulka zasáhla šestnáctiletého učeně Josefa Žemličku, který při převozu do nemocnice zemřel. Další obětí se stal Viliam Debnár, který jel na podnikovou chatu za Brno vyzvednout svého pětiletého syna. Na zpáteční cestě je chtěl zastavit sovětský voják. Debnár začal brzdit až po několika metrech, to už na něj voják vypálil dávku ze samopalu, která zasáhla Debnára zezadu do srdce a do plic a na místě ho usmrtila.

Sovětský voják pak ohrožoval střelbou i lidi, kteří přiběhli, aby dítěti pomohli z vozu, později dokonce střílel i na přivolanou sanitku. Pětiletý chlapec musel víc než hodinu zůstat se svým mrtvým otcem v autě, než se mu podařilo utéct a schovat se v blízké cihelně.

Střílelo se ale třeba i na náměstí Svobody v Brně nebo před nádražím. Postřeleni tehdy byli kromě dvou zmiňovaných také - podle dostupných materiálů - další 4 lidé.

Video Na 21. srpen 1968 vzpomíná tehdejší voják Otakar Pospíšil
video

Na 21. srpen 1968 vzpomíná tehdejší voják Otakar Pospíšil

Stejně tragickou bilanci mělo v Brně i první výročí sovětské okupace 21. srpna 1969. Na jedné z demonstrací na Moravském náměstí někdo zastřelil osmnáctiletou Danuši Muzikářovou. Zabili ji pravděpodobně milicionáři, kteří do davu demonstrantů stříleli z věže tiskárny na rohu ulic Solniční a Rašínova. Kulka, která dívku zabila, se ale později ztratila z důkazních materiálů a viník proto nebyl nikdy vypátrán. Druhou obětí byl osmadvacetiletý Stanislav Valehrach. I jeho zastřelil neznámý pachatel při demonstraci v Orlí ulici.

Kniha deseti historiků mapuje události srpna 1968 v Olomouci

Olomouc si připomíná okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy vydáním nové knihy, která mapuje události srpna 1968 z pohledu deseti historiků. Tisíce lidí tehdy proti invazi marně protestovaly. 

Historici soustředili do knihy Olomouc v roce 1968 především vzpomínky pamětníků a fotografie z archivů. „Čerpali jsme z dochovaných písemností tehdejších institucí, které se zachovaly téměř beze zbytku. Mohli jsme tedy události popsat poměrně věrohodně a pravdivě," uvedl editor a spoluautor publikace Miloslav Čermák.

Video Zprávy
video

Rok 1968 v Olomouci

V dramatických srpnových dnech byla přirozeným centrem odboje Univerzita Palackého. „Po okupaci to byli zejména studenti, kteří se snažili výdobytky ledna 1968 udržet," uvedl historik a spoluautor knihy Pavel Urbášek.

Formou několika prohlášení odsoudily invazi i masy dělníků z olomouckých průmyslových závodů, například Hanáckých železáren nebo podniků Milo a Zora. „Na pracovištích se o „bratrské pomoci" velmi vášnivě diskutovalo a názory na ni byly zcela jednoznačně odsuzující. Jen tu a tam se našel nějaký zakyslý soudruh," přiblížil atmosféru po invazi další spoluautor Milan Tichák. 

Na řadě domů v Olomouci se taky v srpnu 1968 objevily nápisy, v nichž dávali lidé najevo své rozhořčení.

Tři mrtví  Prostějově

Velmi dramatický konec měl odboj v nedalekém Prostějově. Při potyčkách zasáhly kulky vojáků dvanáct lidí, z toho tři zemřeli. Jak uvádějí historici, ozbrojenci stříleli hlavně kvůli tomu, že byli dezorientovaní a nervózní.

Například v Ostravě k žádnému krveprolití nedošlo, přestože před novou radnicí se seřadila obávaná železná divize, která byla složena z osmi set tanků. Lidé se bouřili a generál divize Grigorij Jaškin vyhrožoval, že dá rozkaz střílet, pokud se nerozejdou. Představitelům města se podařilo situaci uklidnit. Podobné to bylo například ve Frýdku-Místku.

Pamětník okupace ve Frýdku-Místku Vilém Vlk, který tajně natočil příjezd sovětských vojáků i seskupení jejich vozidel, kvůli tomu přišel o místo. Z práce byla vyhozena řada dalších lidí, například zaměstnanců rozhlasu nebo televize, kteří přes odpor okupantů vysílali pravdivé informace o dění v zemi do československých domácností i zahraničí.

 

Video Studio ČT24
video

Historik Jaroslav Šebek k srpnu 1968