Přibývá přechodných pěstounů, kteří se o děti z ústavů starají maximálně rok. Zatímco loni v květnu bylo pěstounských rodin 140, teď jich je přes 400. Některé kraje ale zaznamenaly pokles počtu těch, kteří se o děti chtějí starat dlouhodobě. Navíc vzhledem k tomu, že došlo k výraznému navýšení finančního ohodnocení, může podle ředitele Dětského centra Domeček přibývat lidí, které více motivuje láska k penězům než láska k dětem. Podle speciálního pedagoga Zdeňka Moldrzyka se ale takové osoby snaží eliminovat.
Vede přechodné pěstouny hlavně zájem o peníze? Takové se snaží vytřídit
Krátkodobá nebo profesionální pěstounská péče znamená, že během jednoho roku, kdy se rodina o dítě stará, hledají úředníci jinou rodinu, která by se o dítě postarala na další roky. Za to dostávají profesionální pěstouni odměnu 20 až 24 tisíc korun měsíčně. „Hlavní výhodou je, že dítě, pokud už se dostalo do této životní situace, nemusí trávit čas v institucionální péči a je mu poskytnuta péče rodinná, která podle všech poznatků je nejvhodnější formou náhradní péče o opuštěné dítě,“ uvedl speciální pedagog Zdeněk Moldrzyk.
Přechodná pěstounská má být prvotním a nejnutnějším opatřením pro ohrožené dítě, které má následovat řešení dlouhodobé. „Jsme přesvědčeni o tom, že nejlepším dlouhodobým řešením by byl návrat do původní rodiny dítěte, pokud je to možné,“ dodal Moldrzyk.
- Přímo úměrně s počtem rodin se zvýšil také počet dětí, které jsou do nich umisťovány. Na konci roku 2014 bylo v evidenci 302 dětí (v průběhu celého roku celkem 450), přičemž v předcházejícím roce jich bylo zhruba o třetinu méně.
Vidina výdělku?
Kritičtěji se na změnu, která byla v novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí schválena před třemi roky, dívá ředitel Dětského centra Domeček Zdeněk Novotný. Obává se finančních motivací lidí, kteří se o přechodné pěstounství hlásí. Představuje totiž určitou alternativu k zaměstnání.
„Co se týče profesionální pěstounské péče, nejsem si jistý, že přinese něco nového, protože to bylo možné i před novelizací. I tehdy byla možná profesionální pěstounská péče, teď se jenom změnil tok financí a bohužel se tam objevují lidé, kteří to dělají ne z lásky k dítěti, ale i z lásky k penězům,“ podotkl Novotný. Neuvedl, kolik by takových lidí mohlo být, ale příznačné podle něj je, jak příležitost inzerovaly úřady práce nebo jak bylo přechodné pěstounství propagované v novinách a televizi. Ostatně ministerstvo práce a sociálních věcí potvrzuje, že k nárůstu přechodných pěstounů přispěly rovněž často publikované články v médiích, nemají na tom ale výlučnou zásluhu.
- Přechodná péče byla v Česku zavedena už v roce 2006, využívala se však jen velmi málo. Třeba v roce 2011 se do ní dostalo jen šest dětí.
Moldrzyk pak namítá, že jde pouze o „současný mýtus“. Sice nevylučuje, že na začátku cesty ke statusu pěstouna mohou někteří ze zájemců takovou motivaci někde v mysli mít, ale při jejich výběru a přípravě se zištné důvody snaží eliminovat. „Absolvuje poměrně dlouhý a velice náročný proces – jak posuzování jeho kompetencí, jeho vhodnosti a jeho osobnosti, tak také 72hodinový přípravný kurz. V průběhu celého posuzování a přípravného kurzu se může jednat o 150 hodin práce se zájemci,“ upřesnil Moldrzyk.
Během toho mají být vyloučeni zájemci, kteří setrvají u přesvědčení, že je dobře přistupovat k pěstounství jako k zaměstnání, profesi pro peníze. České statistiky by se v tomhle podle něj neměly odlišovat od zahraničí. Tam procesem úspěšně projde zhruba 70 procent zájemců.
- Dlouhodobý pěstoun dostává podle počtu dětí měsíčně od 8 tisíc korun do 20 tisíc korun. Přechodný profesionální pěstoun pobírá 20 tisíc korun i v době, kdy zrovna o žádné dítě nepečuje. Když se stará o postižené dítě, je jeho odměna ještě o 4 tisíce korun vyšší.
Moldrzyk: Že je motivace finanční, je současný mýtus (zdroj: ČT24)
Více krátkodobých, méně dlouhodobých pěstounů
I když počty rostou, stále existují rezervy. „V současné době potřebujeme další rodiny na přechodnou dobu připravené přijímat děti v krizových situacích, jejich konkrétní počet se velmi obtížně odhaduje. Jistým vodítkem může být skutečnost, že v ČR jsou stále stovky dětí umístěny v ústavních zařízeních určených pro krizové nebo přechodné pobyty,“ uvedl Petr Sulek z tiskového odboru ministerstva práce a sociálních věcí. Do roka se sice snaží najít pro děti umístění natrvalo, u některých dětí se ale situace ani za tu dobu nevyřeší. „Měli jsme tu i případy, kdy se děti vracely zpět do ústavů,“ říká Miroslava Chudějová z pražského oddělení sociální péče. I proto ministerstvo práce a sociálních věcí apeluje na potřebu hledat také dlouhodobé pěstouny.
V roce 2014 přijal třeba Moravskoslezský kraj, v němž je tradičně největší počet pěstounských rodin, méně žádostí o dlouhodobé pěstounství (104) než žádostí o pěstounskou péči na přechodnou dobu (137). V Jihomoravském kraji byl rozdíl vidět již v roce 2013 (50 oproti 58), v roce 2014 byl pak rozdíl už téměř dvojnásobný (48 oproti 86 žádostem). Sestupná tendence u počtu žádostí o dlouhodobé pěstounství je patrná v krajích Ústeckém, Pardubickém, Středočeském, Královéhradeckém a Zlínském.
„Důvodem může být to, že výkon pěstounské péče na přechodnou dobu je profesí, řeší tedy pracovní uplatnění a finanční zabezpečení zájemce. V médiích je zejména v uplynulých dvou letech věnována větší pozornost právě pěstounské péči na přechodnou dobu, což může vyvolávat u zájemců dojem větší poptávky a větší prestiže ze strany společnosti,“ uvedl Jan Vandík z tiskového oddělení zlínského krajského úřadu. Pokles klasické pěstounské péče je však podle náměstka Jihomoravského kraje Romana Celého všeobecný trend a docházelo k němu i před novelou. Nelze tedy házet vinu na atraktivitu přechodného pěstounství.