Místo na ulici se pral v ringu. Teď zachraňuje další mladé kluky

Praha - Bývalý reprezentant v boxu založil boxerský klub a pomáhá tak zabránit tomu, aby mladí lidé marnili čas na ulici a spadli třeba do závislosti na drogách. Za to si Stanislav Tišer spolu s dalšími romskými osobnostmi vysloužil symbolické ocenění. 
Video Události ČT: Boxerský klub Stanislava Tišera je otevřen sociálně slabším
video

Události ČT: Boxerský klub Stanislava Tišera je otevřen sociálně slabším

Boxerský klub na Žižkově založil Stanislav Tišer v roce 1994. Dospěl k tomu poté, co krátce předtím skončil s profesionální dráhou boxera. Za více než dvacet let pak vychoval stovky závodníků. Učil je i zodpovědnosti. Férový zápas v ringu má podle něj šanci lidi sblížit a zbavit je předsudků vůči sobě. V padesáti sedmi letech totiž trénuje nejen Romy, Čechy, ale i Ukrajince, Francouze. Pro své okolí působí jako příklad. „Uvědomuji si to pokaždé, když jdu po chodníku a potkávají mne lidi a vím, že děti, které mě znají, tak mají respekt. Jenom když jdu okolo, tak zahazují cigarety,“ zmínil Tišer.

Úctu má i přesto, že jeho věhlas je už spíše lokální. Ještě před rokem 1989 byl ale ve světě boxu významnou postavou. „Byl jsem nominovaný na olympijské hry v osmdesátém čtvrtém roce. Byli jsme na soustředění a tři neděle před odletem nám řekli, že to komunisti bojkotují a nikam jsme nejeli. V tu dobu jsem půl roku neprohrál ani jeden zápas,“ připomněl Tišer.

Kariéru nastartovala rvačka kvůli dívce

Na olympiádu se tehdy nedostal, jeho cesta k boxu byla přitom docela náhodná. Začínal s ním v patnácti, když ještě žil v Plzni. Do ringu ho nakonec přivedla obyčejná rvačka kvůli dívce na tancovačce, při níž ho viděl trenér boxu. „Napadli mého bratra. Já jsem tam vlítnul, udělal jsem prásk prásk, sundal jsem je oba dva,“ přiblížil Tišer tehdejší incident. Trenér boxu mu pak nabídl, aby k němu chodil cvičit. Tišer dal dohromady ještě další kamarády. Zatímco oni ale postupně odpadávali a raději se vraceli na diskotéku, on vydržel. Líbilo se mu to a říkal si, proč by nemohl něco v boxu dokázat.

Když šel po přibližně dvou měsících na první zápas v Českých Budějovicích, vyhrál. „To už mne chytlo, když mi lidi zatleskali, poplácali po zádech, že jsem dobrý. To už jsem si řekl, že u toho zůstanu, zkusím se zdokonalit a budu vyhrávat,“ vysvětlil Tišer. Dvě stě šedesát osmkrát bojoval mezi provazy, stal se mistrem republiky i československým reprezentantem. Cestou ke sportovnímu vrcholu na olympiádě nicméně zasáhl mocnější soupeř – politika.

Kdyby se ale nevěnoval boxu, Stanislav Tišer ani neví, kde by skončil. Svým boxerským klubem ale teď pomáhá i jiným, aby je kategorie sociálně slabých neodsoudila k životu bez perspektivy. Dodnes tak do klubu zve kluky z ulice. „Než jsem klub založil, tak se tady poflakovala spousta kluků, kteří fetovali,“ vzpomínal Tišer. Když otevřel klub, vyházel je a zakázal jim drogy brát. Za jeho přínos jako romské osobnosti je dnes mezi oceněnými v rámci Mezinárodního dne Romů.

Pocty romských studentů na Mezinárodní den Romů

Bývalý reprezentant v boxu Stanislav Tišer není jediný, kdo je dnes oceněn. Pocta náleží i Otovi Váradimu a Karlu Holomkovi. První z nich je místostarostou v Ralsku, druhý se v roce 1968 zapojil do disentu, později vedl samizdatové nakladatelství nebo založil Muzeum romské kultury. Mezi dalšími oceněnými jsou sociální pracovnice Jarmila Kuchárová a novinářka Hilda Pášová. Pomáhají romským rodinám nejen správně používat český jazyk, ale i porozumět jazyku úředníků. Uznání dosáhli i sbormistryně Ida Kelarová a textař Josef Fečo.