Brno - Ústavní soud vyzval k důslednějšímu respektování lidských práv duševně postižených. Pokud soudy rozhodují o nedobrovolném umístění do léčebny, musejí verdikt důkladně odůvodnit. Nemocný člověk by také měl dostat prostor k vyjádření, soudce jej může navštívit přímo ve zdravotnickém zařízení.
Ústavní soud: Nedobrovolné umístění do léčebny musí soudce odůvodnit
V konkrétní kauze ústavní soudci zrušili rozhodnutí o roční detenci ženy s diagnózou paranoidní schizofrenie. Žena se už v mezičase z léčebny dostala, dnešní nález tak má spíše obecnější přesah. „Osoby s duševním postižením byly v minulosti vystavovány hrubým porušením jejich lidských práv, avšak jejich marginalizace a přezírání jejich lidských práv jsou již v současné době neakceptovatelné,“ řekla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková. Sama nemocnou ženu před vydáním nálezu navštívila a vyslechla. Ženin advokát dnešní nález přivítal. Bližší informace ale s ohledem na citlivost problematiky neposkytl.
V projednávané kauze rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 8. Ženu v srpnu 2013 převezla rychlá záchranná služba do Psychiatrické nemocnice Bohnice. Obvodní soud jí posléze ustanovil advokátku, nechal vypracovat znalecký posudek a rozhodl o jejím dalším pobytu v léčebně po dobu jednoho roku. Verdikt ale neodůvodnil, navíc jej ženě ani nedoručil. Soudkyně pacientku vůbec neviděla, nedala jí možnost se vyjádřit. Nemocná také neměla účinné právní zastoupení, advokátka byla pasivní a nekomunikovala s pacientkou ani s její rodinou.
Ústavní soud v postupu obvodního soudu spatřoval porušení práva na osobní svobodu a spravedlivý proces. „Pokud stát v jakémkoliv typu řízení rozhoduje o osobní svobodě jednotlivce, musí tak dělat velmi pečlivě. Musí své rozhodnutí pečlivě odůvodnit, pokud vezme někomu svobodu na jeden rok, byť je to v jeho zájmu,“ uvedla Šimáčková. Nález je podle ní podnětem ke změně praxe některých českých soudů.
Šimáčková: Soudy musí k těmto případům přistupovat individuálně a zodpovědně
„Ústavní soud se pokusil obecným soudům ukázat, jak v těchto případech postupovat,“ uvedla soudkyně Kateřina Šimáčková. „Soudy se o tu osobu vůbec nezabývali, jen přečetli nějaké posudky a velmi ledabyle odůvodnili, proč se jejími zájmy nezabývali,“ dodala. „Myslím si, že soudci, kteří v těchto případech rozhodují, by se s lidmi měli setkávat,“ poukázala Šimáčková na to, že Ústavní soud chce inspirovat soudy, aby se s lidmi, o nichž jednají, sešly. „Pokud jde o lidská práva, není žádná snaha přespříliš,“ uzavřela soudkyně.