Velikonoce den po dni: Hrob není konečnou stanicí života

Velikonoce nejsou žádné svátky jara, pomlázka či vajíčka, ve skutečnosti jde o něco úplně jiného – odkazují k samotné podstatě našeho bytí. Vzkříšení Ježíše Krista je pro křesťany centrálním bodem jejich víry: smrt není konec, ale začátek nového života. Proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí.

Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Ve své podstatě jde o mystérium smrti a života. „Lidský život je pomíjivý a konečný, má svou tragickou dimenzi, velikonoční svátky ovšem říkají, že páteční smrtí vše nekončí, ale vítězí život,“ tvrdí religionista Ivan Odilo Štampach s tím, že takovéto přesvědčení přináší do lidského života „zázrak“. Co vlastně velikonoční dny znamenají?

Teolog Vladimír Málek: Velikonoce jako definitivní vítězství života nad smrtí. Více o smyslu Velikonoc.


Škaredá středa – je zakázáno se mračit 

Pojem Škaredá středa zřejmě vznikl podle biblického vyprávění, že se Jidáš mračil na Ježíše, kterého posléze zradil. Proto by se lidé neměli v tento den mračit, aby jim to náhodou nezůstalo a nemračili se na všechny pak během roku už každou středu. 

Středa velikonočního týdne se nazývá také černá nebo sazometná, a to podle zvyku čištění domů a komínů, čímž se vyháněli zlí duchové. Úklidu bylo zasvěceno už předtím modré pondělí a žluté úterý. 

Škaredá středa se objevuje jako lidový název Popeleční středy. Tou skončilo 40 dní před Velikonocemi období masopustu, zvané rovněž fašank, a začal půst. 

Co znamenají symboly Velikonoc? Odpovědi najdete ZDE.


Zelený čtvrtek - poslední večeře

Zelený čtvrtek - den poslední večeře Páně a počátek největšího půstu v roce. Zelený se mu říká podle zelené louky, na níž se v zahradě Getsemanské Ježíš při loučení modlil. Utichl hlahol zvonů, neboť ty odlétly do Říma. Leckde se však naopak rozezněly hrkačky, jimiž obvykle malí chlapci zaháněli Jidáše. O den později Kristova zrádce připomínaly také jidášky pečené z bílé mouky a medu, které měly zabránit „zrádnému“ uštknutí. Název Zelený čtvrtek vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). 

Od čtvrtka do soboty jsou kostely tiché, umlknou i varhany, ty uslyší věříci v sobotu o Velikonoční virgilii. 

Ve čtvrtek se Ježíš modlil na zelené louce a zvony odletěly do Říma: více čtěte zde


Večerní obřad vyjadřuje dvě hlavní události: Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje tajemství eucharistie. Zároveň je zrazen od Jidáše. Druhou událostí je Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí. 

Mytí nohou při bohoslužbě na Zelený čtvrtek
Zdroj: isifa/LN
Autor: Jan Škvára

Velký pátek - Kristus zemřel

Den, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus, je ve znamení přísného půstu, smutku, ticha a rozjímání. Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. 

Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu. V Česku se na tom politici zatím neshodli; lidovečtí poslanci zatím dojednali jen to, že o letošním Velkém pátku se ve sněmovně jednat nebude, a to přesto, že je to klasický jednací den. 

S Ježíšem byl veden krátký proces: Z hlediska historického je existence Ježíše Krista zaručena. Nicméně zda jde skutečně o mesiáše, to je podle historika Petra Kubína záležitost víry. Proti Ježíšovi byl veden jednoduchý proces. „Byl obviněn z velezrady, židovská velerada jej nařkla, že se považuje za židovského krále, a takto byl ten spor předložen civilnímu správci prefektu Pontiu Pilátovi, který ze strachu, aby nebyl obviněn, že toleruje vzpouru, vyhověl veleradě a dal Ježíše popravit,“ komentuje Kristovu smrt historik Kubín. Podle něj Ježíš zemřel s velkou pravděpodobností 7. dubna roku 30, a to ve věku 37 nebo 38 let. 

Ježíš zemřel, svět se zahalil do smutku, ticha a rozjímání - více čtěte zde


Velký pátek s sebou přináší i různé zvyky

  • Vypráví se o údajném otevírání pokladů ve skalách. Poklad prý označovalo světýlko nebo kvetoucí či zářící kapradí, popřípadě otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Podle pověsti se v tento den otevírá i památná hora Blaník.
  • Na Velký pátek běžel každý ještě před východem slunce k potoku, aby se v něm umyl. To vše kvůli údajné ochraně před nemocemi.
  • Řehtačky, nahrazující hlas zvonů, oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, na mnoha místech děti s řehtačkami honily Jidáše - vybíral se zrzavý chlapec.
  • V krajích s tradicí plátenické výroby se předly tzv. „pašijové nitě“, kterými se pak dělalo na šatech několik stehů - to mělo ochránit před zlými duchy.
  • Nepralo se prádlo, protože se věřilo, že by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve. 

Bílá sobota - Kristus je světlem pro tento svět

Zvony se vracejí z Říma. Název Bílé soboty může být odvozen od bílého roucha novokřtěnců, kteří se tento den křtili při obřadech noční bohoslužby. Bílé roucho je znakem čistoty připomínající smytí hříchů křtem. Součástí Velikonoční virgilie je i obřad „Velké noci = Velikonoc“, kterému předchází „Slavnost světla“, jež vyjadřuje, že Ježíš Kristus je světlem pro tento svět, symbolizuje jej hořící svíce. 

Na Bílou sobotu se uklízelo, bílilo a připravovalo na slavné Vzkříšení. Připravovaly se obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky a zdobila se vajíčka. Skončením Bílé soboty také skoncoval dlouhotrvající půst. 

Vzkříšení Ježíše Krista je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt není konec, ale začátek nového života. Proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. 

Ať Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění - více čtěte zde


Boží hod velikonoční - Kristovo zmrtvýchvstání 

Velikonoční neděle znamená pro křesťany slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Božím hodem velikonočním se připomíná vzkříšení ukřižovaného Krista. Křesťané slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí. 

Velikonoční pondělí 

Následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V českých zemích je tento den spojen s koledováním a pomlázkou, která se objevuje již ve středověkých pramenech. Chlapci chodí s pomlázkami vyšlehat děvčata, která jim za odměnu dají pestře malovaná vajíčka. V lidových představách je šlehání čerstvými vrbovými proutky a polévání vodou spjato s představou předání síly probouzející se přírody na člověka. Pondělí velikonoční je z hlediska lidových zvyků nejvýznamnějším dnem jarních svátků. Žádné zvláštní liturgické církevní obřady se k němu však již neváží.