Nacisté jí zabili rodiče a ona v lágru nahrazovala malým dětem matku

Praha - Heydrichiáda v roce 1942 změnila Ireně Hešové život. Její rodiče byli za pomoc atentátníkům popraveni, ona sama skončila v internačním táboře Svatobořice na Kyjovsku, kde nyní vzniká nové muzeum. Jako patnáctiletá se zde snažila pomoci menším dětem a nahrazovat jim matku. Svůj příběh vypráví novým generacím a zítra za to dostane cenu Český patriot.

Když Irena Hešová přišla o oba rodiče, byla jenom patnáctileté děvče, které jen těžko může něco takového pochopit. „Je to strašné. Je to taková bolest, že se jí nezbavíte po celý život, protože rodiče neustále vidíte před sebou,“ řekla Irena Hešová. Její rodiče pomáhali parašutistům, kteří provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Popravili je za to v Mauthausenu.

Když si přijeli pro jejího otce, byla zrovna Irena Hešová v nemocnici. Čekala, kdy pro ni přijede, a místo něj ji vyzvedl muž, kterého ubytovali v horním pokoji vily a který jí řekl, že tatínek musel odjet. „Doma seděla maminka a sousedky kolem ní, maminka uplakaná a já se do toho vžívala,“ popisovala první chvíle Irena Hešová. Později přijeli i pro ni a její matku. Do kufříku, který měla původně na hraní, jí matka dala nějaké osobní věci. Nejpozději za tři dny se prý měly vrátit. „Měli jsme kachny, slepice, kozu, snad i prasátko. Maminka říkala, vždyť to tady všechno chcípne. Oni řekli, že se nemusí starat,“ uvedla Hešová.

S tvrdým přístupem nacistů se setkala už na škole

Jenomže zpátky se hned tak nevrátily. Jak s krutostí nacistického režimu, tak se vzdorovitým hrdinstvím se přitom setkala ještě dřív, když začala prvním rokem chodit na obchodní školu v Táboře. Jednoho dne se na obvodní zdi budovy objevil veliký nápis „Hitler je vůl“. Kvůli tomuto incidentu bylo popraveno hned několik profesorů, a to jenom proto, že na této škole učili.

Irena Hešová měla tehdy za třídního učitele profesora Blažka, který chtěl alespoň před svými žáky dát najevo, že s tímto činem nesouhlasí. Jednou při výuce tak nechal stáhnout rolety, celá třída si stoupla a držela minutu ticha za popravené učitele. „To se strašně odvážil, neodnesl to, nic se mu nestalo, protože se to nikdo nedozvěděl. Ani jedno dítě ze třidy to zřejmě nikde neřeklo. To bylo pro mě takové hrdinství,“ vzpomínala Irena Hešová.

Video Žila v nacistickém lágru ve Svatobořicích. Jaké to bylo?
video

Žila v nacistickém lágru ve Svatobořicích…

Žila v nacistickém lágru ve Svatobořicích…

Události ČT: Svatobořické dítě dostane cenu Český patriot

Svatobořické děti v pořadu o Heydrichovi

Náhradní matkou v patnácti

Když potom ve dvaačtyřicátém přišla do lágru Svatobořice u Kyjova, dostala na starosti dvě holčičky. Jedné byly tři roky a druhé čtyři a půl. Spolu s dalšími třemi staršími dívkami se musela naučit se o ně starat. Svatobořice byly jedním z míst, kam mířily děti z rodin zadržených a popravených lidí, kteří pomáhali parašutistům. Neměly kontakt s okolím a neučily se. Nacisté pro ně měli připravené své konečné řešení.

Irena Hešová neměla žádné sourozence, tak neměla moc zkušeností, jak si s malými dětmi hrát nebo je umývat. „Když jsem jim měla mýt ručičky, tak jsem se bála, abych jim nezlomila prstíky,“ vzpomínala Hešová. Byla to pro ni těžká situace, protože nejenom malé děti, ale i ona měla stesk po rodičích a domově. „Plakalo jedno, plakaly všechny a my jsme je nestačily uklidňovat,“ doplnila.

Starostlivost a ochotu pečovat zdědila po mamince. Vyprávěla, že její maminka byla tak známá, že všichni žebráci se u nás scházeli, protože věděli, že vždycky dostanou najíst a že se na seníku můžou vyspat. O osudu rodičů se dozvěděla, až když se z tábora vrátila. Musela jet k tetě, protože u nich doma nikdo nebyl. Neřekli jí to hned, ale nakonec jí ukázali úmrtní listy jejích rodičů.

Českým patriotem po 73 letech

Protože svůj příběh předává dalším generacím a pomáhá tak udržet povědomí o druhé světové válce, bude oceněna Českým patriotem, což je cena, kterou uděluje Asociace nositelů legionářských tradic. Ta si vybírá lidi, kteří sice svůj volný čas věnují zachování historických událostí nebo vychovávají děti a mládež k úctě k vlasti, ale za tuto činnost nemohou očekávat vysoká uznání. „Tito lidé jsou neznámí a bohužel nikdy nedosáhnou na státní vyznamenání, takže my je oceňujeme českým sklem,“ popsal prezident této asociace Jaroslav Houška.

Cena Český patriot

Poprvé byla udělena v roce 2008.

Ocenění se uděluje těm, kdo:

  • objevují skrytá místa české historie
  • přispěli k nastolení a rozvoji svobody a demokracie v naší vlasti
  • svůj volný čas věnují zachování historických památek
  • obnovují pomníky, pietní místa a památníky či se starají o jejich obnovu
  • vychovávají děti a mládež k úctě k vlasti, předávají své zkušenosti
  • podporují tyto aktivity finančně

Konkrétně Hešová dostane Českého patriota v kategorii za mimořádné hrdinství, spolu s ní bude oceněno dalších sedm lidí. V místě, kde za války Hešová pečovala o děti, by navíc v budoucno mohlo vzniknout i muzeum. Dosud zde události připomíná jenom pamětní deska.