České věznice plní recidiva, společnost totiž navrátilce přijímá jen těžko

Praha – Dvě třetiny lidí, které v loňském roce odsoudila tuzemská justice, patří mezi recidivisty. Podle expertů totiž dosavadní opatření proti recidivě selhávají – o lidi bez čistého trestního rejstříku není na trhu práce zájem, propuštění vězni se navíc potýkají s dluhy, které jim častokrát vznikly právě během pobytu za mřížemi.
Video UDÁLOSTI: Potíže vězňů s návratem do společnosti vedou k recidivě
video

UDÁLOSTI: Potíže vězňů s návratem do společnosti vedou k recidivě

UDÁLOSTI: Potíže vězňů s návratem do společnosti vedou k recidivě

Reportáž zpoza mříží. Jeden den v teplické věznici

Podle neziskových organizací se průměrná dlužná částka propuštěných vězňů pohybuje kolem půl milionu korun. U více než 60 procent lidí, kteří se dostanou na svobodu, potom dluhy vznikly právě během jejich pobytu ve vězení. Jak upozorňuje sociální pracovnice Lucie Jechová, odsouzené totiž mnohdy nenapadne pozastavit živnostenský list, odhlásit telefon nebo internet. Dluhy vznikají i za svoz komunálního odpadu nebo u zdravotních pojišťoven.

Příkladem může Jana, jež si momentálně odpykává trest v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou a kterou kromě trestu tíží i devadesátitisícový dluh, mj. za odvoz odpadu. Narůstat jí začal při roční vazbě, kde neměla možnost pracovat. „Představa, že vyjdu ven, neseženu práci a nebudu moct dluh splácet, je vlastně největší překážka k tomu, jak život znovu rozběhnout,“ konstatuje.

Její obavy nejsou liché; devět z deseti firem totiž u uchazeče o zaměstnání požaduje neposkvrněnou minulost. „Záznam v rejstříku trestů je velikánskou bariérou k tomu, aby člověk získal práci, zaměstnavatelé se bojí,“ potvrzuje Lenka Ouředníčková z centra Rubikon, které se coby nezisková organizace snaží propuštěným vězňům pomoct s návratem do běžného života – a zabránit tak jejich recidivě.

Svoboda jako další trest?

Jak totiž uvádí generální ředitelství českých věznic, častým důvodem k recidivě (např. v podobě páchání majetkových trestných činů) je snaha zbavit se dluhu, který odsouzeným vznikl při výkonu trestu. „Pětadevadesát procent recidivistů je zadlužených, vyjdou z vězení a mají až sedm exekucí – zároveň ale nemají nárok na insolvenci,“ podotýká Petr Schneedörfler ze spolku Lighthouse, jenž pátým rokem pomáhá osobám ve výkonu trestu i propuštěným vězňům.

Že může být propuštění na svobodu jen dalším trestem v řadě, naznačují i policejní statistiky týkající se trestné činnosti v loňském roce. Novoroční amnestie prezidenta Václava Klause propustila z vězení 6 137 odsouzených. Na konci loňského roku jich za mřížemi znovu sedělo 3 400. „Při současné nezaměstnanosti a velice špatné nabídce pracovních míst v mnoha regionech, především na vesnicích a malých městech, je zcela pochopitelné, že se velká část osob nedovedla do společnosti včlenit,“ konstatují zástupci Lighthouse.

Recidivisté zaměstnávají policii stále častěji

Procento recidivistů výrazně stoupá i v celkovém počtu všech vyšetřovaných a stíhaných, tedy nejen mezi odsouzenými. Zatímco v roce 2000 tvořili recidivisté 29,7 procenta ze všech vyšetřovaných a stíhaných osob (opakovaný trestný čin spáchalo 38 664 lidí), před deseti lety jich bylo už 46 procent a v loňském roce tvořili 53,2 procenta ze všech případů, kterými se policie zabývala (61 020 recidivistů).

Ministerstvo spravedlnosti nyní pracuje na koncepci, která by se měla na recidivu a její prevenci zaměřit. Podle Davida Vavříka, který za mřížemi s přestávkami strávil osm let, ale koncepce problém nevyřeší. „Jsem bývalý vězeň a narkoman, budu trošku tvrdej. Myslím si, že vězni nejsou oběti, to jsou viníci, jsou za sebe zodpovědní,“ říká. „Začátek je u ochoty a rozhodnutí člověka něco se svým životem udělat.“