Praha - Na základě výroční zprávy za rok 2007, která mapuje obchod s nelegálními drogami v České republice, označila Národní protidrogová centrála za alarmující situaci na pervitinovém trhu. Volný prodej léků obsahujících pseudoefedrin umožňuje jejich zneužívání právě k výrobě této omamné látky. Podle šéfa centrály plukovníka Jiřího Komorouse je třeba co nejrychleji přijmout regulační opatření, která by takovému zneužívání zamezila, protože „příslušníci Policie ČR i Národní protidrogové centrály jsou u stropu svých sil i prostředků, aby mohli proti tomuto fenoménu efektivně bojovat“.
Pervitin se vyrábí z 80 procent volně prodejných léků s pseudoefedrinem
Zatímco v roce 2000 odhalili policisté 19 nelegálních laboratoří na výrobu pervitinu, v roce 2007 jich bylo téměř čtyři sta. Zvyšující se počet je odrazem neklesající poptávky po této droze, která není populární už jen v Česku, ale čím dál více i v sousedních zemích. Od roku 2000 se výroba pervitinu stala navíc vysoce organizovanou činností. „Už to není záležitost domácích vařičů, kteří klohní někde doma v kuchyňce,“ říká Komorous.
Lékárny jsou dobrý zdroj
Za nejzásadnější příčinu ale považuje nekontrolovaný přístup výrobců drog k pseudoefedrinu, který je obsažen v běžně dostupných lécích, a stal se tak snadno dosažitelným prostředkem k výrobě pervitinu. Zatímco v roce 2005 se u nás prodalo půl milionu balení volně prodejných léků obsahujících tuto látku, o rok později to bylo už 900 tisíc, loni dokonce 1 300 000 balení.
„Přibližně 80 procent z prodaných léků bylo určeno k ilegální výrobě pervitinu,“ zveřejnil šokující závěry ministerské komise Inspektorátu omamných a psychotropních látek její člen Stanislav Havlíček, prezident České lékárnické komory.
Doplnil, že takového prodeje se účastnilo zhruba 12 lékáren, což je přibližně 0,5 promile z jejich celkového počtu. Havlíček je označil za vrchol ledovce, který se ovšem podílel v loňském roce na čtvrtině vyrobeného pervitinu.
Bezzubý zákon nekouše
Zákon sice stanoví, že lékárník nemusí medikament v případě podezření, že by mohl být zneužitý k jinému než léčebnému účelu, prodat. Pokud ho ale i tak vydá, zákon nestanoví žádný postih. „Pokud neprokážeme vědomé zapojení lékárníka do zločinecké organizace, což je téměř nemožné, tak je z hlediska práva nepostižitelný,“ krčí rameny Komorous. „Ten zákon je bezzubý,“ dodává. Navíc problémem nejsou ani tak lékárníci, jako spíš provozovatelé lékáren, doplňuje ho Stanislav Havlíček.
Ministerská expertní komise i Národní protidrogová centrála se proto shodují, že je třeba situaci na českém drogovém trhu co nejurychleněji řešit. Navržená opatření by měla zamezit dalšímu nárůstu prodeje léků obsahujících pseudoefedrin.
Možností by bylo například prodávat je na předpis, vytvořit skupinu léčiv vydávaných s omezením, nebo pseudoefedrin z medikamentů odstranit a nahradit ho jinou látkou. „Komise pracuje také na cíleném vzdělávání lékárníků, aby se lékárny staly řešením, nikoli zdrojem problému,“ vysvětluje Havlíček.