Na ostravské jednokolejce se srazily tramvaje už v roce 1969

Ostrava - Dopravní podnik nemluvil pravdu, když tvrdil, že se na ostravské jednokolejce nikdy nestala nehoda. V roce 1969 se na ní také srazily dvě tramvaje. Přibližně 20 lidí tehdy utrpělo zranění. Tři z nich těžké. Tehdy osmadvacetiletá řidička, která už nežije, dokonce byla odsouzena a podle spisu uloženém v ostravském archivu byla odsouzena k dvouletému vězení. ČTK to potvrdila i její švagrová Jarmila Petrovská. Po nedávné tragické nehodě vedení společnosti tvrdilo, že se na jednokolejce nikdy nic nestalo.

„Když jsem to slyšela, hodně jsem se rozzlobila. Není to pravda a já jsem svědek,“ řekla Petrovská dnes s tím, že to byl hlavní důvod, proč se ozvala a připomněla nehodu švagrové.

Vedení dopravního podniku o události staré 39 let zatím nic oficiálně neví. „Snažíme se zjistit od historiků a pamětníků, zda k podobným incidentům v minulosti došlo,“ řekl František Kořínek, který je pověřen vedením společnosti. Dodal, že v té době byly všechny tratě mimo centrum Ostravy jednokolejné a nehoda se pravděpodobně stala na dnes už neexistujícím úseku trati linky číslo 5.

Poslední nehoda se na jednokolejce stala letos 11. dubna. Čtyřiadvacetiletý řidič jedné ze souprav na trať vjel a nepočkal na křížení s protijedoucí tramvají. Bilance nehody byla tragická. Tři mrtví, 14 těžce zraněných a desítky lehce. Policie řidiče, který minulý týden během výslechu připustil, že udělal chybu, obvinili z obecného ohrožení. Kriminalisté prošetřuje i postup vedení dopravního podniku.

Řidička tramvaje před 39 lety udělala stejnou chybu jako Hroch. Nepočkala na křížení s protijedoucí tramvají. Vyjela na jednokolejku a když spatřila druhý stroj už nestihla zabrzdit. „Zase se najde jeden viník. Už dávno se mělo něco udělat, vymyslet - signalizace a další věci,“ řekla  Petrovská Českému rozhlasu Ostrava, který jako první v archívu spis k nehodě vypátral.

Na nehodu své švagrově nyní s manželem Petrovská vzpomíná často. „Utrpěla otevřenou zlomeninu kotníku. Dlouho byla v nemocnici a vyšetřování se taky táhlo. Pamatuji si, že na Silvestra v roce 1973 k nám přišla s tím, že má nastoupit do výkonu trestu. Prosila manžela, aby to oznámil tchýni. Neměla sílu udělat to sama,“ uvedla Petrovská.

Podle prvního rozsudku řidička do vězení přitom neměla jít. Soud ji udělil
podmíněný trest. "Vznikla ale velká škoda na socialistickém majetku. Bylo
to 120 000 korun. Proto jí trest po odvolání zpřísnili,„ řekla. Dodala, že švagrová v opavské věznici ale dva roky nestrávila. “Zachránila ji amnestie. Myslím, že ji udělil prezident (Ludvík) Svoboda k výročí Vítězného února," vysvětlila Petrovská.

Po návratu domů už řidička u dopravního podniku nepracovala. Našla si místo dispečerky u záchranné služby. Nehoda, soud a vězení poznamenalo její život a vztahy k rodině. S matkou se údajně už nikdy nesmířila. „Když jsem viděla toho pána Hrocha, bylo mi ho líto. Taky jeho rodiny. Mladý kluk, který mohl žít normální život,“ řekla.

Pozastavuje se nad tím, že čtyři desítky let staré neštěstí nikoho nepřimělo k tomu, aby jednokolejnou trať lépe proti selhání lidského faktoru zajistil. Diví se i tomu, že to dopravní podnik neudělal ani loni, kdy kvůli chybě řidiče tramvaje proti sobě vyjely dvakrát. Naštěstí se ale nesrazily.

Postup dopravního podniku nyní zkoumá Drážní inspekce.

Vydáno pod