Vypálení Lidic - symbol nacistické hrůzovlády

Praha - Když 27. května 1942 explodovala bomba, která smrtelně zranila Reinharda Heydricha, v malé obci Lidice mohl sotva kdo tušit, jak tragicky se atentát na zastupujícího říšského protektora zapíše do života této vesnice. Ve skutečnosti této obci na Kladensku zbývalo jen několik posledních dní. Jednotky SS pod vymyšlenou záminkou, že se v Lidicích skrývají parašutisté, obec 10. června 1942 vypálily a srovnaly se zemí.

Okamžitě po atentátu na Heydricha, který provedla skupina československých výsadkářů, bylo vyhlášeno stanné právo a začaly masové popravy. Hitler požadoval v Protektorátu Čechy a Morava provést exemplární trest.

Lidice byly vybrány v podstatě náhodou

Na jejím počátku byl dopis určený jedné ze zaměstnankyň slánské továrny na baterie. V něm se jistý Josef Říha snažil ukončit mimomanželský vztah s dělnicí Annou Maruščákovou. Říha naneštěstí napsal dopis tak, aby utvrdil svoji milou v domnění, že je odbojářem, který musí kvůli své činnosti zmizet. List se však dostal do rukou majitele továrny a starosty Slaného Jaroslava Pály. Ten v jeho pisateli viděl možného pachatele útoku na Heydricha a jako „podezřelý“ předal list úřadům. Dokument tak skončil v rukou kladenského gestapa.

Video Vzpomínková akce v Lidicích
video

Vzpomínková akce v Lidicích

Při výslechu se Maruščáková zmínila, že se jí její milenec jednou ptal, zda zná rodinu Horákových z Lidic. Poté, co dostal kladnou odpověď, požádal Maruščákovou, aby vyřídila u Horáků vzkaz, že syn Pepík je zdráv a že se mu daří dobře. Jak gestapo zjistilo, sloužil Josef Horák spolu s dalším lidickým rodákem, Josefem Stříbrným, v Britském královském letectvu. Vyšetřovatelům se tak nabízela hypotéza, zda nemohl být Josef Horák jedním z atentátníků.

Domovní prohlídky ani výslechy neodhalily nic podezřelého. Kromě nejasného dopisu tak neexistovalo nic, co by mohlo spojovat Lidice s atentátem na Heydricha. Nacisté si tak museli najít důkaz. Při nevinné návštěvě ve vesnici, schovali v jednom domě vysílačku. A to stačilo.

Z Berlína přišel rozkaz: Vymažte Lidice z mapy!

V noci na 10. června 1942 byla obec neprodyšně obklíčena příslušníky gestapa a policie. Celkem 173 mužů a chlapců starších patnácti let bylo nahnáno do Horákova statku, na jehož zahradě byli posléze zastřeleni. Popravu symbolicky vykonali příslušníci pořádkových jednotek z Heydrichova rodného města Halle an der Saale. Ženy byly převezeny do tělocvičny kladenské reálky. Jejich další cesta odtud vedla do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti byly, kromě několika vybraných na poněmčení a batolat do jednoho roku, zavražděny plynem cestou do vyhlazovacího tábora. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických obyvatel.

Asi nejvýraznějším symbolem lidskosti a hrdinství se stal popravený lidický kněz Josef Štemberka, kterému tehdy bylo třiasedmdesát let. Byl to on, kdo před zdí Horákova statku poskytoval poslední duchovní útěchu lidickým mužům, stříleným po skupinách. Katolický kněz také odmítl milost z rukou nacistů a dobrovolně se jako poslední postavil před popravčí četu.

Likvidace obce s německou důsledností

Už dopoledne osudného dne byla vesnice prázdná a gestapo začalo z ničením obce. Německá důslednost nabyla naprosto obludných rozměrů. Na ničení se denně podílela stovka mužů Říšské pracovní služby. Po vesnici nesměla zůstat jediná památka. Likvidační četa se nezastavila ani před destrukcí kostela sv. Martina. Všechny rakve na místním hřbitově byly exhumovány a rozvezeny na neznámá místa.

Lidé, kteří se po válce vrátili, místo už nepoznali. Navrátilců však nebylo mnoho. Z původních zhruba pěti set obyvatel válku přežilo jen 143 lidických žen a 17 dětí.

Za Lidice padly po válce i tresty

Za lidickou tragédii byl v dubnu 1947 popraven šéf kladenského gestapa Harald Wiesmann. Šéfovi kladenské tajné bezpečnostní služby SD Maxu Rostockovi udělil v roce 1953 prezident Antonín Zápotocký milost a trest smrti změnil na doživotí.

Lidice se staly veřejnou obžalobou nacismu. V řadě zemí světa obce změnily původní názvy na Lidice. O dva týdny později stihl podobný osud obec Ležáky. Podobný úmysl měli nacisté i s Bernarticemi u Tábora. V létě 1947 byl 300 metrů od původních Lidic položen základní kámen nové obce. Stavba prvních lidických domů začala v květnu 1948.