Praha - V Písecké bráně na pražských Hradčanech začíná výstava Zachraňme Šumavu, která má přispět do debaty nad kalamitní situací v Národním parku Šumava. Jedná se hlavně o to, zda otevřít turistům nepřístupná místa, nebo kdo by měl rozhodovat o trasách cest. Nejpalčivější je ovšem debata, jak pečovat o stromy postižené kůrovcem.
Názory na boj s šumavským kůrovcem se různí
Petr Kahuda, specialista na ochranu lesa NP Šumava, zásadně nesouhlasí s tím, že se v souvislosti s Šumavou používá slovo kalamita. Podle něj se naopak ukazuje, že diferencovaná péče o lesy, tedy to, že v určitých zónách se příroda ponechává přirozeným procesům, je velmi účinná.
Jiné hlasy ale tvrdí, že přemnožený kůrovec likviduje stovky hektarů lesa. Situace je nejhorší v místech, kde zůstaly neuklizené polomy po orkánu Kyrill. Podle Antonína Schuberta, starosty obce Modrava, je největší problém NP v tom, je veden bezkoncepčně, respektive jednotlivé koncepce se střídají a všechny chyby se vždy svalují na předchozí ředitele.
Jirsa: Odumírají nejrozsáhlejší plochy lesa ve střední Evropě
„NP byl vyhlášen v roce 1991 jako naprosto jiný národní park, než jaký máme dnes“ říká k tomu senátor Tomáš Jirsa. Před několika lety vznikla koncepce ekologických aktivistů, podle které se proti kůrovci nebude zasahovat, což na Šumavě, kde je většina stromů smrkových, vede k tomu, že odumírají nejrozsáhlejší plochy lesa ve střední Evropě.
Na vině je podle něj také Martin Bursík, který údajně protiprávně ustanovil zóny, kde se proti kůrovci nezasahuje. Proto chce, aby se o Šumavě jednalo na úrovni vlády, a problém tak byl předložen všem ministrům. „Jihočeský kraj usnesením zastupitelstva žádá vládu, aby tu kalamitní situaci na Šumavě projednala.“
Podle Kahudy ale bezzásahové zóny zabírají jenom asi čtvrtinu území, přičemž strategie diferencované péče údajně odpovídá koncepcím, které byly zavedeny na německé straně Šumavy.