V Kunderově kauze udával Dlask, tvrdí historik a pamětník Pešat

Praha - Někdejšího západního agenta Miroslava Dvořáčka udal podle literárního historika Zdeňka Pešata tehdejší student pražské filozofické fakulty Miroslav Dlask, a nikoliv spisovatel Milan Kundera, jak tvrdí Ústav pro studium totalitních režimů. Pešatovi se Dlask údajně svěřil s tím, že oznámil Dvořáčkův pobyt v Praze bezpečnosti. Dlask měl navíc pocit, že musí informovat i příslušnou organizaci KSČ, a protože Pešat byl členem stranického fakultního výboru, řekl to právě jemu. Ústav ale dál trvá na tom, že konfidentem byl Kundera.

 

„Dokument je řádně očíslován a je tam napsáno, že přišel Milan Kundera. Nemáme se na základě tohoto důvod domnívat, že to bylo jinak,“ tvrdí  mluvčí ústavu Jiří Reichl s poukazem na originální policejní dokumenty, podle kterých Dvořáčka udal právě světoznámý spisovatel. Tuto tezi potvrzuje i prohlášení Ivy Militké, Dlaskovy manželky, která tvrdí, že jí manžel řekl, že o návštěvě Dvořáčka informoval Kunderu. Případ podle Reichla historici z ústavu už hlouběji zkoumat nebudou.

Sám Kundera na dotaz agentury ČTK uvedl, že ke kauze svého údajného udání nedostal možnost se před jejím zveřejněním vyjádřit. „Nedostal jsem nic ani od Respektu, ani od toho ústavu. Padlo to na mne z nebe,“ řekl. Badatel Adam Hradilek, který v pondělním Respektu celou kauzu zveřejnil, tvrdí, že Kunderovi už dříve fax se žádostí o vyjádření poslal.

Dvořáčkovi se stal osudným kufr na koleji 

Dvořáček podle ústavu uprchl v roce 1949 do tehdejšího západního Německa. Do vlasti se vrátil jako takzvaný agent chodec. V Praze ale náhodou potkal svou známou Ivu Militkou, k níž na kolej si uložil kufr. Když si pro něj později přišel, čekala na něj policie a zatkla ho. Na to, že Dvořáček se na koleje vrátí, bezpečnost podle ústavu upozornil Kundera.

Pešat byl na jaře 1950 ve třetím ročníku Filozofické fakulty UK v Praze a členem fakultního výboru KSČ. „Miroslav Dlask se na mě obrátil se sdělením, že jeho přítelkyně - a budoucí žena - Iva (Militká) se potkala s bývalým kamarádem, o kterém věděla, že uprchl na Západ a že se zřejmě ilegálně vrátil. Dlask mi řekl, že to oznámil bezpečnosti,“ řekl Pešat. Jméno Milana Kundery tehdy podle něj vůbec nepadlo.

Historik předpokládal, že Dlask chtěl svou přítelkyni ochránit před postihem, „ke kterému by mohlo dojít, kdyby se její styk s emigrantem nebo dokonce agentem-provokatérem z řad StB prozradil“. Na Dlaskovo sdělení Pešat tehdy podle svých dnešních slov nijak nereagoval a s nikým o tom nemluvil. S Dlaskem se už po studiích nesetkal a „pustil to z hlavy“.

Pešat Kunderu tehdy znal, ale nebyli blízkými přáteli, každý studoval na jiné škole. V případu, jak jej zná z médií, je podle Pešata mnoho nejasností, například bylo prý v 50. letech velmi těžké, aby na vysokoškolské koleji přespával někdo nepřihlášený; nikdo cizí by si podle Pešata také nedal na kolej, kde nebydlí, svůj kufr, aniž by se mohl obávat o jeho obsah.

Celá příhoda z jara 1950 se mu prý vybavila až nyní, kdy se dozvěděl z médií o aféře kolem Milana Kundery. Pešat je dnes velmi nemocný a ozřejmit události, o nichž se spekuluje, považuje za svoji povinnost.