Kolodějská radnice prohrála, budovy i pozemky u zámku patří restituentovi

Praha - Pražský městský soud přiřkl s konečnou platností budovy i pozemky nacházející se v blízkosti barokního zámku v Kolodějích Vítězslavu Kumperovi. Kolodějská radnice tak prohrála další dlouholetý spor. Samotnou budovu zámku přiřkl Kumperovi soud s konečnou platností už v polovině října, když zamítl odvolání Úřadu vlády proti verdiktu Obvodního soudu pro Prahu 9. Podle prvoinstančního i odvolacího soudu byly při zabavování zámku a okolních nemovitostí zneužity dekrety prezidenta republiky.

„S rozsudkem jsem samozřejmě spokojen. Nejsem spokojen s délkou projednávání věci, 17 let je trochu dlouhá doba,“ řekl ČT Kumperův právní zástupce Tomáš Chlost. Kolodějská radnice se proti verdiktu může dovolat k Nejvyššímu soudu, odvoláním se snažila získat především zámeckou jízdárnu nacházející se před oborou. 

V budově jízdárny je nyní restaurace. Obec se ale s původním nájemcem nedohodla, a proto je v současné době zavřená. Na pronájem prostor bylo vypsáno výběrové řízení. Obec zatím žádného výherce nepotvrdila. Podle právního zástupce Vítězslava Kumpery připadá v úvahu několik variant využití jízdárny - od prodeje až po pronájem. Podobné varianty zvažuje Kumpera i v případě zámku.

Obvodní soud počátkem roku zamítl žaloby Úřadu vlády a městské části směřující proti loňskému rozhodnutí pražského pozemkového úřadu o navrácení zámku s přilehlými budovami a oborou dědici původního majitele. Podle něj při zabavování nemovitostí byly zneužity poválečné prezidentské dekrety. V roce 1945 dostal poslední majitel zámku Antonín Kumpera osvědčení o národní spolehlivosti, což podle odvolacího soudu znamená víc než tendeční prohlášení v době nesvobody po roce 1948.

Antonínu Kumperovi zabavil stát zámek a další budovy v roce 1948 podle Benešových dekretů. Jeho dědic ale po roce 1989 přesvědčil úřady, že poválečné vyvlastnění bylo protiprávní. Kumpera působil za první republiky jako ředitel Waltrovky. Koloděje koupil před válkou. Československo ale opustil a až do své smrti žil v Brazílii. Po listopadu 1989 nárok na budovy vznesl jeho vnuk. Místo pro výjezdní zasedání vlády spravoval stát 50 let.

/*json*/{"map":{"lat":50.060334,"lng":14.640583,"zoom":13,"mapTypeId":"roadmap"},"markers":[{"lat":50.060334,"lng":14.640583,"type":"30","description":""}],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/