Toulouse - Concorde lze dnes obdivovat už pouze coby exponát leteckých muzeí. Na začátku však nebyl jediným, a dokonce ani prvním civilním letadlem, které dokázalo pokořit hranici rychlosti zvuku. I přesto se tento britsko-francouzský stroj stal symbolem cestování nadzvukovou rychlostí a jeho první zkušební let se uskutečnil 2. března 1969.
Britsko-francouzský Concorde - symbol cestování nadzvukovou rychlostí
Když v roce 1962 uzavřely společnosti British Aircraft Corporation a francouzská Aérospatiale za podpory vlád svých domovských zemí dohodu o společném vývoji a výrobě supersonického dopravního letadla, vypadalo to, že konkurence na tomto poli bude opravdu tvrdá. Podobný, dokonce ještě ambicióznější projekt ohlásili Američané a do prestižní soutěže leteckých konstruktérů se zapojila i ruská kancelář Tupolev.
Stavba dvou prototypů elegantního stroje se štíhlým trupem, sklopným nosem a delta křídly začala v roce 1965. První testovací let byl již na dohled, když britsko-francouzský tým dostal studenou sprchu. V poslední den roku 1968 si totiž svou vzdušnou premiéru odbyl přímý konkurent Concordu, ruský Tu-144.
Konkurenční boj o první příčku byl tvrdý
Concorde se od ranveje poprvé odlepil 2. března 1969 ve francouzském Toulouse. Druhý exemplář, postavený v anglickém Filtonu, se do vzduchu dostal zhruba o měsíc později. Rychlost zvuku Concorde překonal 1. října 1969. I tehdy se však musel sklonit před Tupolevem, který totéž dokázal již počátkem června téhož roku.
Vypadalo to, že britsko-francouzský stroj zůstane navždy ve stínu svého ruského rivala. Jenže karta se záhy začala obracet. Na počátku 70. let hodil ručník do ringu americký Boeing, který vývoj svého supersoniku vzdal kvůli pochybnostem o návratnosti investice. V červnu 1973 pak pověst Tu-144 utrpěla vážný šrám, když jedno z „tůček“ havarovalo během ukázkového letu na pařížském aerosalonu. Ruský stroj navíc kromě problémů se spolehlivostí trpěl i krátkým doletem a vysokými provozními náklady.
Pověst exkluzivního letounu
Ani Concorde, který se do pravidelného provozu dostal v roce 1976, však neměl na růžích ustláno. Ropné šoky vyhnaly cenu paliva do nebývalých výšin, což při ne zrovna skromném apetitu čtveřice motorů Concordu učinilo z cestování nadzvukovou rychlostí luxusní záležitost. Do útlého trupu letadla se navíc vešlo jen kolem sta pasažérů, což ekonomiku provozu dál zhoršovalo. Vysoká cena se ale paradoxně stala svým způsobem výhodou; Concorde si díky ní získal pověst exkluzivního letounu pro transkontinentální přepravu horních deseti tisíc.
Do osudu pomalu stárnoucího stroje, jehož bylo vyrobeno pouhých 20 kusů, se v červenci 2000 osudově zapsala tragická havárie. Kovová lamela ležící na ranveji pařížského letiště prorazila startujícímu Concordu pneumatiku, která explodovala a protrhla nádrž letadla. To v plamenech dopadlo na zem a ve svých troskách pohřbilo 113 osob a na svůj poslední pravidelný let se Concorde vydal 24. října 2003.