„Myslím, že je nezbytné, aby se takové aktivity konaly dál. Aby ti, kdo se narodili dříve a nepamatují tyto události, pomohli k tomu, aby se už nic takového neopakovalo,“ řekla k výročí Píkovy popravy ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.
Historici Píkovo tělo stále pohřešují
Jméno armádního generála Heliodora Píky, diplomata a bývalého legionáře v obou válkách, Plzeň rehabilitovala v roce 1990. Od té doby stojí ve čtvrti Slovany pomník a náměstí nese jeho jméno. Na ústředním hřbitově má Píka čestný hrob, jeho ostatky však dosud nebyly nalezeny.
Po popravě bylo Píkovo tělo určeno k výzkumným účelům, mělo být pitváno a pak anonymně pohřbeno. Tehdejší přednosta Anatomického ústavu v Plzni Jaroslav Kos jej ale ukryl. „Podařilo se mu fingovaně na jeho úmrtní list pohřbít ostatky těl z pitev, které dělali medici. Tělo možná ze strachu, snad v horlivosti nechali spálit pracovníci ústavu o několik let později, když byl profesor Kos v zahraničí na sympoziu, takže se přesně neví, kde je jeho popel,“ popsal známý plzeňský lékař a Kosův žák Richard Sequens.
Generál, který věděl příliš mnoho
Podle historiků komunisté realizovali justiční vraždu proto, že v Píkovi cítili nebezpečné ohrožení. „Píka měl jako šéf československé vojenské mise v Moskvě dokonale zmapované sovětské koncentrační tábory včetně nelidských podmínek, které v nich panovaly. Jeho smrt nebyl justiční omyl, zemřel proto, že věděl příliš mnoho,“ konstatoval zástupce náčelníka generálního štábu české armády Jiří Halaška.
Komunisté generálovi nedopřáli ani vojenskou smrt zastřelením. V šest hodin ráno 21. června 1949 jej na nádvoří borské věznice nechali oběsit. Politická vražda respektovaného vojáka a diplomata patří spolu s případem Milady Horákové k nejznámějším zinscenovaným procesům v komunistickém Československu.
